Dark Wolf

79.Díl - Zpátky do Campbellu...

„Už chápeš, co se tady děje?“ Zeptala jsem se Ashtona. Konečně jsem mu vysvětlila všechno, co jsem musela. Protože John se ztratil někde v lese.

„Chápu. A mám jeden dotaz.“

„Co potřebuješ vědět?“

„Co to znamená být Arrirem?“

„Dobrá otázka. Kromě toho, že nás králvská rodina nenávidí.“ Zasmála jsem se a pokračovala dál. „Jsme mnohem rychlejší, silnější, mrštnější, a když máme vlčí podobu jsme hezčí.“

„Hezčí?“ zasmál se.

„Jo. Máme delší srst, jsme mohutnější. Teda aspoň vy muži. My jsme tvarovanější a jednoduše hezčí. Chápeš mě trochu?“ Podívala jsem se na ně, který se mému vysvětlování smál.

„Jo, chápu, chápu. A ty?“

„Co já?“

„Jak vypadáš, když si vlk? Nebo se proměníš a ukážeš mi to?“

„Ne, neproměním se. A pamatuješ si na toho bílého vlka v Hoquiam, který zabil vaše dva lidi?“

„Jo, pamatuju. Zabil mi bratrance Iana. Kdo to je?“

„To jsem já.“

„Cože? To ty?“

„Ano.“

„A proč si je do hajzlu zabila.“

„Nikdo vám neřekl, že mi si nenecháme nic líbit? Měli jste si to rozmyslet, než jste k nám nasadili někoho, kdo bude donášet.“ Usmála jsme se. Zadívala jsem se do dálky a spatřila postavu. Byla oděná v černé kápi a chodila po lese. Malaraskové si myslí, že v noci do lesů nikdo nechodí, ale omyl.

Je sice pravda, že vlci už do lesa nechodí ani ve dne, kvůli záhadným vraždám asi pěti vlku. Dvou vlku a tří vlčic.

„Ashtone. Počkej tady,“ zašeptala jsem. Okolo něho poetovi dvě ohnivé koule, aby viděl na cestu. Seskočila z Igneuse a vytáhla z kapsy, na sedle dýku. Nebyla to její dýka. Své dvě dýky zapomněla v Campbellu, pro které si bude muset zajít.

„Počkejte tady. A Ashtone sleduj. Takhle to budeš dělat taky.“

Pohladila jsem igneuse a vydala se za neznámou postavou. Když jsem přišla k ní zezadu, tak jsem zjistila, že je to žena.

„Zdravím.“ Promluvila jsem a ona se na mě otočila. Když si mě prohlédla od hlavy až k patě, tak se ďábelsky usmála.

„Ale. Nějaká odvážná, když si přišla až sem. Ale co, aspoň si to zabíjení natrénuju.“ Řekla jako by mi oznámila, to co psali dnes ráno v novinách. 

„Chceš-š mě zabít?“ Nasadila jsem vystrašený tón.

„Ale neboj, budu něžná. Líbíš se mi, máš sexy oči.“ Řekla a já se zarazila. Ale potom jsem se ďábelsky usmála i já.

„Myslíš, že bych sem přišla, kdybych nebyla vyzbrojená?“ zeptala jsem se a ukázala dýku. Začala se mi nekontrolovatelně smát. Je mi jasné, že obyčejnou dýkou ji nezabiji.

„Tak zkus mě zabít.“ Přiblížila se ke mně.

„S radostí.“

Probodla jsem jí srdce a s ní to ani nehnulo.

„Nemůžeš mě zabít ani, kdyby si chtěla, krásko. Já nejsem obyčejný člověk, ale vím, že ty jsi vlk.“ Znechuceně jsem se zatvářila a pak se jí podívala do černých očí bez zorniček.