Den odjezdu…
Annabell dobalovala poslední potřebné věci, které bude potřebovat. Došlo jí, že to nebude, jen krátký výlet, který za týden skončí.
Včera se stavil John, aby ji předal dárek. Dal jí truhličku se dvě dýkami, se kterými umí nejlépe bojovat. Byla na něj příšerně naštvaná a on si toho byl vědom. Myslel si, že si to takhle vyžehlí, což se mu podařilo, je částečně. (à)
Harrymu se dokázala celé dva dny vyhýbat. Byl i tady, ale pokaždé se dokázala vytratit. Psal ji několik sms, snažil se jí dovolat. Nechával hlasové zprávy, které jasně značili, že byl hodně naštvaný z jejího ignorování. A taky, že byl.
Jenže ona nedokázala na to, co se mezi nimi stalo, zapomenout. Byla šťastná, že opět byla k muži, kterého tak neskutečně miluje, tak blízko, jak jen to šlo.
Pokaždé, co zavřela oči, viděla ho před sebou. Jeho měkké rty, které se dotýkaly každé části jejího těla. Jeho vlasy, které byli na dotek jako dětská prdelka. (Nemohla jsem si to přirovnání odpustit. :DD)
Při těchto myšlenkách se ji na zádech objevila husí kůže.
„Annebell, musíme jet!“ Volala máma, aby Annabell už konečně přišla dolů. Claudii se tohle město nelíbí. I Phillipe má podezření, že se tu něco děje. Souhlasil se svou ženou, že zůstanou v Anglii a po nějakém čase se vrátí zpět do Francie.
Annabell si zhluboka si povzdychla a oblékla si šedý svetr. Vzala svůj kufr a vyšla z pokoje. Naložila kufr do auta a nasedla.
Rodiče celou dobu mluvili o něčem, o čem ona neměla ani ponětí. Chtěla zavřít oči a aspoň se trochu prospat, jelikož úplněk ještě neskončil. Její problém je, že když zavře oči, vidí Harryho s roztrženou černou košilí a našpulenými rty.
„Nesnáším tě, Stylesi!“ Zašeptala si pod nos.
O dvacet minut později…
Seděla v letištní hale a v uších má sluchátka. Musí počkat ještě něco okolo deseti minut, že poletí s rodiči soukromým letadlem rovnou do Anglie. Poslouchala svůj oblíbený song, který ji vždy dokázal uklidnit a také uspat.
Miluje písničky Eda Sheerana a hlavně písničku I See Fire.
Now I see fire
Inside the mountain
I see fire
Burning the trees
And I see fire
Hollowing souls
I see fire
Blood in the breeze
Text jí připomněl její život. Oheň v ní neustále plane a je každým dnem silnější. Někdy se bojí, aby ji samotnou nesežehnul. Začíná se o svou život bát. A právem. Ne jejím pravém rameni se objevil malý kus černého ornamentu, který se zvětší pokaždé, když použije více své síly.
Našla v knihovně, schovanou knihu. Nebo lépe řečeno deník, který byl z roku 1754. Po pár stránkách zjistila, že je to deník posledního vlka, který ovládal oheň. Také ho trápili ornamenty na pravém rameni, které se při posledním boji, kdy použil všechnu sílu, která ho málem stála život. Ornamenty mu zůstali až do konce života. Byli hodně rozšířené. Až po konečky prstů pravé ruky. Potom dále pokračovali k levé ruce. Kde se dostali až k zápěstí. Dál už zápisy nepokračovali. Zřejmě zemřel, nebo ho už to nebavilo.
Písnička ji hrála stále dokola. Když ji vyrušilo něco teplého, mokrého a měkkého na rtech. Otevřela oči a uviděla Harryho zářící zelené oči. Odtáhla se od něj a vyděšeně se na něj podívala.
ČTEŠ
Dark Wolf
FanfictionOsmnáctiletá Annabell se i s její rodinou přestěhují do malého města ve státě Washington, kvůli práci jejích rodičů. Annabell pozná tajemného kluka, který skrývá stejné tajemství jako ona.
