Dark Wolf

9.Díl - Sousedé...

Když tam dorazím, přimrznu k podlaze. Netušila jsem, kdo jsou naši sousedé. Na gauči seděla naše ředitelka s nějakým mužem a na dalším gauči seděl nějaký kluk a Harry. No bezva. Teď nebudu moct mluvit, aby mě po hlase nepoznal.

"Annabell, tohle jsou naši sousedé," řekl táta a všichni se na mě otočili.

"Dobrý den, paní ředitelko," pozdravím.

"Dobrý den, tohle je můj přítel Franklin Payne. Tento kudrnatý kluk, je můj syn Harry, kterého určitě znáš a tohle je Liam." Všechny mi představí a já si s nimi potřesu rukou. Za malou chvíli přijde máma a já si sednu vedle Liama, protože nikde jinde není místo.

"Ahoj," pozdraví mě Liam sladce.

"Ahoj."

"Jak se ti tu zatím líbí?"

"Chceš pravdu nebo se spokojíš se lží?" zeptám se a on se začne smát.

"Zkus tu pravdu!"

"Nesnáším to tu."

"Fajn, teď tu lež!" Směje se.

"Je to tu úžasné. Tohle je místo, kde chci strávit zbytek života," začnu se smát taky. Harry tam sedí a mračí se.

Určitě tu není dobrovolně a vypadá, jako by celou noc nespal. Taky mi to dělá problém usnout před úplňkem. Ale i přesto vypadá skvěle. Opět je celý v černém. Musel cítit, že se na něj dívám, proto se otočil. Najednou se zvedl a přešel ke mně.

"Můžu s tebou mluvit?" zeptal se, ale na mou odpověď nečekal. Chytil mě za ruku a vytáhl ven.

"Budeme venku," řekl ostatním a táhl mě ven.

"Děje se něco?" zeptám se, když jsme konečně venku. Neodpovídá a táhne mě do lesa. Když už jsme tam byli, přitiskl mě na kmen stromu a chytil mě za zápěstí.

"Jsi to ty?"

"Cože?"

"To jsi ty, ten vlk, že?" Sakra, co mám teď dělat?!

"Vlk? Zbláznil ses? Já nemám ponětí o čem mluvíš!"

"To nezamluvíš. Poznal jsem tvůj hlas. A včera jsem tě sledoval!" Usměje se.

"Fajn! Jsem to já. Teď mě pusť!" řekla jsem a on mě pustil.

"Ještě něco, nebo už můžu jít?"

"Potřebuji pomoct!"

"Hele Harry, já už ti svou pomoc nabídla a ty si odmítl. Nepřišel si, tak je to tvoje smůla."

"Já vím, ale nevěřil jsem ti."

"Nezajímá mě to, já už ti pomáhat nebudu. A má rada stále platí. Nechoď v pondělí ven!" řekla jsem a odešla. Vrátila jsem zpátky domů a sedla si za ostatními do obýváku. Za nějakou chvíli přišel Harry a nevypadal vůbec šťastně. Sedl si zpátky na své místo a pozoroval mě.

"Co jste řešili?" pošeptala mi máma.

"Nic důležitého, jen chtěl pomoci s historií," zalhala jsem. Souhlasně kývla a bavila se dál.

***

Byla půlnoc a naši hosté konečně odešli. Úplněk je za dva dny a já určitě nic nenaspím. Pomohla jsem uklidit a šla do pokoje. Převlékla jsem se a lehla si do postele. Zavřela jsem oči, ale nemohla jsem usnout. Vzala jsem ovladač a zapnula televizi, která je pověšená na zdi. Přepínala jsem z programu na program, ale nic tam nebylo. Tak jsem televizi radši vypnula. Nějaká síla mě táhla do lesů. Vím, že před úplňkem bych jít ven neměla. Radši jsem zůstala v posteli a snažila se usnout.

Pondělí...

Ráno mě probudil hrozný zvuk budíku. Vstávat se mi vůbec nechtělo, protože jsem usnula teprve před hodinou. Vstala jsem a šla do koupelny nějak se zkulturnit. Podívala jsem se do zrcadla a zděsila se. Vypadám jako bych několik dní nespala, což je pravda. Použila jsem trochu make-upu, abych zakryla ty obrovské kruhy pod očima. Vlasy jsem si stáhla do culíku a šla si pro oblečení. Normální jeany, bílé tílko a mikinu. Neměla jsem energii na vymýšlení super outfitu. Vzala jsem si tašku a vyšla z pokoje. Přišla jsem do kuchyně, ale hlad jsem vůbec neměla.

"Pane bože, vypadáš příšerně!" Spustí máma.

"Díky," odpovím a přidám zívnutí.

"Zlatíčko, jestli nechceš, nemusíš dnes do školy," řekne táta a chytí mě za ruku.

"To je v pohodě, já to zvládnu. Chce se mi jen strašně spát. Dnes to vydržím a potom budu spát celý den," zasměji se.

"Co budeš jíst?"

"Já nemám na jídlo ani pomyšlení. Můžete mě prosím dnes hodit do školy?"

"Jo, jedeme hned?"

"Ano, aspoň budu rychleji doma." Máma kývne na souhlas a jdeme k autu.

Za patnáct minut dojedeme ke škole a já vystoupím.

"Annabell, jestli budeš chtít jít domů, běž!"

"Dobře, ahoj," řeknu a vystoupím.

Nemám náladu se s nikým bavit, tak jdu hned do školy. První hodina je angličtina. Rychle si sednu do lavice. Ve třídě skoro nikdo není, jen pár lidí a Harry. No bezva. Nevšiml si mě, protože spal na lavici. Zřejmě taky nespal. Zatracený úplněk. Taky mě bral spánek, ale Katie mi ho přerušila.

"Annabell, pane bože, ty vypadáš příšerně." Spustí, když si sedne do lavice.

"Díky, ale vím to i bez tebe!"

"Promiň, jsi ok?"

"Ne, celý víkend jsem nespala," řeknu a dál už si ji nevšímám. Položím ruce na lavici a na ně hlavu. Ani nevím, jak se to stalo, ale z toho čekání na učitele jsem usnula. Netuším, jak dlouho jsem spala, ale vzbudil mě učitel, který na mě křičel.

"Pane Stylesi! Slečno Collman! To nemyslíte vážně!" Zakřičel a my s Harrym jsme se prudce posadili! Podívala jsem se na něj ve stejnou chvíli jako on na mě.

"Omlouvám se," řeknu a protřu si oči. Harry nic neříká a jen sedí.

"Ani nechci vědět, co jste dělali. A doufám, že ne spolu."

"No to určitě, s ním, ne děkuji!" řekla jsem hned.

"Díky, jsi milá," odpověděl Harry. Třída se zasmála a já protočila očima. Učitel pokračoval a já jen čekala, až hodina skončí.

Když byl konečně konec, zůstala jsem ve třídě poslední. Zvedla jsem se a šla na další hodinu. Šla jsem chodbou, když jsem nemohla projít. Na chodbě bylo několik lidí a křičeli. Podívala jsem se blíž a viděla, jak se tam Harry s někým pere. No super, už zase.

"Co se to tady děje!" Přijde učitel Tomlinson a odtrhne je od sebe. Opět mlčí, to jsou takový zbabělci, nebo jen hlupáci, kteří neví, proč se perou. Najednou jsem se zaposlouchala. Harryho dech se zrychlil, stejně tak i tep. Ne, tady ne. Zazvonilo a všichni se rozešli do tříd. Schovala jsem se za skříňky a čekala, co bude dál.

"Pánové, už mě ty vaše rvačky nebaví. Jsem tu jen na rok a už jsem zažil víc rvaček, než když jsem byl v Anglii. Takže tohle je naposledy, co to nechám být. Teď běžte do třídy," řekl učitel a odešel. I ten kluk odešel, ale Harry tam zůstal. Podlomilo se mu koleno a já slyšela hlasité křupnutí. Varovala jsem ho, aby se vyhnul rvačkám, ale on nic. Chtěl křičet, ale pevně zatnul čelist. Slíbila jsem si, že už mu nepomůžu, ale nemůžu ho tady tak nechat. Vylezla jsem ze svého úkrytu a šla k němu.