Dark Wolf

14.Díl - Ty jsi Dark...

"Můžu se na něco zeptat?"

"No?"

"Máš taky takový medailon?" zeptala se a vytáhla z pod trička svůj.

"Takový ne, ale jiný. Proč?"

"A jak vypadá? Od koho si ho dostal?"

"To ti může být, sakra jedno!" zakřičel na mě a odešel.

Co se mu zase stalo? Vždyť jsem se ho jen zeptala od koho to dostal. Naštval se z ničeho nic. Radši to nebudu řešit. Ale pořád chci vědět, jestli je Harry dark. Šla jsem do šatny, abych se osprchovala a převlékla se. Byla jsem hotová a rozhodla se jít domů. Jelikož mě dovezl táta a nevěděl, že budu končit dřív, musím domů pěšky. Budu si muset ze svých úspor koupit nějaké ojeté auto, protože táta mi po mé dvou denní absenci, už auta asi nepůjčí.

Vyšla jsem ze školy a zasáhl mě studený vítr. Jsem hloupá, když jsem si zapomněla bundu. Můžu použít svou vlčí teplotu. Lidé si myslí, že vlkům nikdy není zima. Velmi se pletou. Což se právě stalo. Použila jsem svou vlčí teplotu, ale nebylo mi to k ničemu.

Šla jsem asi patnáct minut, když na mě někdo zatroubil. Otočila jsem se a viděla Harryho, jak zastavil a vystoupil z místa řidiče. Rukou mi nakázal, abych nastoupila. Jelikož vypadá, že už je dost naštvaný, tak odmítnout ho by byla poslední kapka. A navíc je mi strašná zima. Vzdychla jsem a nasedla do auta. V autě bylo krásně teplo a bylo plné Harryho vůně. Cesta probíhala v tichosti, dokud Harry nepříjemné ticho přerušil.

"Jsi na mě naštvaná?"

"Ne!" odpověděla jsem škaredě.

"Myslím, že jsi. Co jsem udělal?"

"Dobře jsem, ale nechápu, co jsem ti udělala? Jen jsem se zeptala, jaký máš medailon a kdo ti ho dal."

"Dostal jsem ho od otce, když jsem se narodil. Nikdy jsem ho nepotkal," zněl smutně.

"A proč ho chceš vůbec vidět!?"

"Protože chci zjistit, jestli si opravdu ten vlk, co si myslím."

"Cože?"

"Prosím, ukážeš mi ho?"

"Rád bych, ale nechal jsem ho doma. V posteli, když jsme tak dlouho spali."

"Fajn, tak jeď domů!"

"Fajn." Vzdychl a jeli jsme k němu domů.

Za půl hodiny jsme byli u něj doma. Rychle jsem vystoupila a běžela do domu. Harry mi byl v patách. Běželi jsme do jeho pokoje a snažili se medailon najít. Prohledala jsem všechno a běžela do koupelny. Myslela jsem, že třeba zůstal ve vaně, jak jsem se snažila Harryho zchladit. Nic jsem nenašla.

"Mám ho!" zakřičel Harry z pokoje a přiběhla za ním. Chtěla jsem se na něj podívat, ale Harry ho zvedl nad hlavu. Jelikož byl o hlavu a půl vyšší než já, měla jsem menší problém. Snažila jsem se ho nějak dostat, ale on ho zvedl víš. Skákala jsem, prosila, ale on se jen smál.

"Řekni mi, co můžu být za vlka?"

"Řeknu ti to, až mi ukážeš ten medailon."

Neochotně mi ho podal a já se na něj podívala, ale v pokoji bylo takové šero, že jsem se musela postavit k oknu. Byl to medailon, na kterém byl vlk a za ním měsíc v úplňku. Je to medailon darků? Nejsem si jistá, jestli dítě člověka a darka patří do rodiny nebo ne. Musím se podívat do deníku táty, určitě tam něco bude.

"Harry, jakou jsi měl barvu, když ses proměnil?"

"Sorry, ale neměl jsem u sebe zrcadlo," zasmál se.

"Musíme k nám domů." Chytila jsem ho za límec a táhla ven.

"Proč?"

"Musím to říct, jestli si ten vlk, co myslím."

Utíkám po schodech a Harry za mnou. Myslím, že se mu nelíbí představa, že musí ke mně domů.

"Fajn, ale slíbila si mi, že mi pomůžeš."

"Já vím, ale potřebuji, aby byla noc. Nejdříve tě chci naučit používat zrak."

Usmála jsem se a Harry nasedl do auta. Mohli jsme běžet, ale auto bude lepší. Jeli jsme k nám domů a Harry zaparkoval před svým domem.

Rodiče určitě nejsou doma, protože chodí pozdě z práce. Přešli jsme silnici a objevili se u naších dveří.

"Bell, já nevím. Nemyslím, že je to dobrý nápad. Můžeš to zjistit sama a zítra mi to řekneš."

"Neříkej mi Bell! A ne. Neměj strach. Rodiče přijedou pozdě," řekla jsem a odemkla vchodové dveře. Dům vypadal prázdně jako vždy. Všude bylo strašné ticho, tak že i kdyby spadl špendlík, bylo by to slyšet. Rozešla jsem se do tátovi pracovny a modlila se, aby nebyla zamčená. Naštěstí nebyla. Pomalu jsem otevřela dveře a šla rovnou k jeho stolu.

"Bell, nemyslím, že je to dobrý nápad." Začal se bát. Už ho raději nebudu napomínat, aby mi neříkal Bell, protože by to nemělo cenu. Otevřela jsem první šuplík a všimla si nějakých papíru, které byli psané ve francouzštině. Nechtělo se mi to překládat, tak jsem listovala dál. Najednou jsem si všimla obrázků. Byl to Harryho medailon. Takže Harry je dark. Patří do královské rodiny, ale proč má táta papíry o jejich rodině?

"Tak?" Díval se mi přes rameno.

"Harry, ty jsi dark."

"Da...cože?"

"Dark. Jsi vzácný vlk. Patříš do královského rodu vlků. Když se proměníš, tak máš černou barvu. A-"

Nestihnu dokončit větu, když slyším, jak přijelo auto. A sakra.

"Slyšela si to, co já?" zeptal se opatrně.

"Ehm..."

Rychle jsem všechno vrátila do původního stavu a popadla Harryho za paži. Vedla ho ven z pracovny. Zavřela jsem dveře a táhla ho do svého pokoje.

"Kam mě to táhneš?"

"Do svého pokoje."

"Proč? Já tam nechci. Proč nemůžu zůstat tady. Vždyť jsem tvůj soused."

"Fajn. Ale chceš si vyslechnout otázky typu: Chodíte spolu? Jak dlouho se znáte? A nechceš zůstat na večeři, aby jsme tě poznali?"

"Máš pravdu, jdu do tvého pokoje." Zasmál se a já ho zavedla do pokoje. Ještě jsou tam nějaké krabice, které jsem ještě nevybalila.

"Zůstaň tu, dokud nepřijdu." Nakázala jsem mu a zavřela dveře. Seběhla jsem schody a viděla tátu.

"Ahoj tati, co tu děláš takhle brzy?" zeptala jsem se s úsměvem.

"Annabell, ty jsi doma? Přijel jsem pro tebe do školy, ale bylo mi řečeno, že vám škola skončila dřív."

"Ano, já vím. Nechtěla jsem tě obtěžovat, tak jsem došla domů."

"Aha. No nic. Jen si vezmu nějaké papíry a zase pojedu. S mámou přijedeme pozdě, takže si udělej něco na večeři," řekl a odešel do pracovny. Za pár minut z ní vyšel a odešel. Hlasitě jsem si oddychla a šla za Harrym do mého pokoje.