Dark Wolf

80.Díl - Odhalen...

„Co když nás chytí?!“ zeptal se podrážděně Ashton. Potichu jsme šli po chodbě, která vedla k Harryho pokoji. Slyšeli jsme po celém zámku řechtání Igneuse. Ale po chvíli to přestalo. Zřejmě už ho zkrotili.

„Budeš si furt stěžovat?! Když nás chytí, použiju tě jako rukojmí a dostanu nás odsud! Hlavně už buď zticha!“

Jen rezignovaně zvedl ruce do vzduchu. Šli jsme dál a mě tady bylo něco divného.

„Kam chceš vlastně jít?!“

„Do Harryho pokoje. Potřebuju svoje věci.“

„Ale to jdeme špatně!“ zastavil mě.

„Cože? Děláš si ze mě prdel?“ zašeptala jsem naštvaně.

„Měli jsme zajít doprava ne doleva.“

„Tak mě tam sakra zaveď.“ Nakázala jsem mu a on souhlasně kývl hlavou. Otočili jsme se zpátky a on mě dovedl k pokoji Harryho. Přilepila jsem ucho na dveře, abych slyšela, jestli tam náhodou není. Když jsem nic neslyšela, tak jsem pomalu otevřela dveře.

Už vím, proč nebylo nic slyšet. Harry spal rozvalený na posteli a kotníky mu čouhali z postele. Kdybych na něj nebyla, tak naštvaná, tak bych se usmála, ale udržela jsem se.

„Nedívej se na něj a vezmi si to, co potřebuješ.“ Šťouchnul do mě Ashton.

„Hlídej dveře.“  Nakázala jsem mu a on se usmál.

Zatřásla jsem nad ním hlavou a šla ke svému kufru. Co nejpomaleji jsem mohla rozepnout zip. Když jsem otevřela víko kufru začala jsem ho prohledávat. Mé dýky měli být na dně, ale já nic nenašla. Vyhazovala jsem oblečení z kufru, ale nic tam nebylo. Ne, není možné, abych je ztratila.

„Hledáš tohle?“ z hledání mě vyrušil chraplavý hlas. Celý pokoj se rozsvítil a já viděla Harryho, jak drží obě mé dýky v ruce.

„Prohledával si mi věci?!“ zeptala jsem hodně naštvaně.

„Možná.“

„Tak to je hnus. Jak si to mohl udělat? Já ti taky do věcí nelezu!“

Procedila jsem skrz zuby.  Podívala jsem se ke dveřím, kde stál Ashton a sledoval nás. Harry si jeho přítomnosti asi nevšiml. Ani se nedivím. Oči měl ještě úzké od spánku. Neparně jsem kývla na Ashtona, aby pochopil, co po něm chci. Rychle se rozběhl, ale neběžel k Harrymu, aby mu vzal dýky. On místo toho vzal lampu a praštil Harryho po hlavě. Zděšeně jsem vykřikla. Harrymu se podlomili kolena a upustil dýky.

„Ty idiote!“ Zakřičela jsem na Ashtona. Přiskočila jsem k Harrymu a chytla ho za hlavu. Nebyl v bezvědomí. Chvála bohu, jen byl omráčený.

„Já-“

„Měl si mu vzít dýky a ne ho praštit lampou po hlavě.“

„Tak promiň. Zpanikařil jsem.“

„Ashton…“ zašeptal Harry omámeně. Potom udělal něco nečekaného. Začal výt. Sakra, za tohle nás podřežou.  Nastražila jsem své uši a slyšela stráže, kteří hlásili na poplach. Položila jsem Harryho hlavu opatrně na podlahu. Rychle jsem sebrala dýky a šla ke dveřím.

„Nasaď si kapuci.“ Podívala jsem se na Ashtona.

„Cože?!“

Přirazila jsem ho o zeď a to dost tvrdě.

„Já tady velím, takže mě budeš poslouchat! Nasaď si tu zasranou kapuci! Nebo jestli chceš, aby tě zabili, tak já můžu klidně jít! Rozumíš mi!“

Mé oči se vztekem rozsvítili. Rychle zakýval hlavou a já ho pustila. Nasadil si kapuci a my vyšli z pokoje. Na konci byli asi čtyři strážní, kteří vycenili své tesáky a v ruce svírali meče. Jeden se k nám rozběhl a zaútočil. Postavila jsem se svými dýkami před Ashtona a útok odrazila.

„Jak se nejrychleji dostaneme do lesa?“ zeptala jsem se Ashtona, který stál za mnou a já odrážela útoky stráží. Když jsem dostala do bezvědomí i posledního stráže, popadl mě Ashton za ruku. Oba jsme začali utíkat chodbami zámku ven. Dostali jsme se k jedným dveřím. Zatáhla jsem za kliky, ale ani se nehnuli. Chtěla jsem je vyrazit, ale Ashtom mě zastavil.

„Bylo by to moc nápadné. Musíme přes trénovací místnost. Je to nejkratší cesta.“

„Fajn, ale hned.“ Rozběhli jsme se opačným směrem.

„Kolik je tu v zámku stráží?“ zeptala jsem se za běhu.

„Teď. Myslím, že… celá armáda.“ Vběhli jsme do trénovací místnosti a uviděli dveře, které by byli naším východem, kdyby se nerozrazili a do místnosti vrazilo asi padesát stráží. Otočili jsme se, ale tam to bylo stejné, jak na druhé straně.

„A jsme v prdeli.“ Zašeptal Ashton a sklopil hlavu.

Stráže okolo nás udělali kruh a já zpevnila stisk na dýkách.

„Ale, ale. Kdo pak se nám tu ukázal.“ Promluvil nějaký dívčí hlas. Stráže udělali místo a Gemma přišla přímo přede mě. Arogantně jsem se usmála a viděla jsem, jak zaťala pěsti. Všimla jsem si, jak je bledá a má obrovské kruhy pod očima. Rudé oči od pláče. Docela mě mrzí, že je to kvůli mně.

„Jak si sem vůbec dovoluješ přijít?“

„Jak. Normálně. Chtěla jsem vědět, jak se máte? Jak si úžíváte zimu, jak ty si užíváš těhotenství?“ Usmála jsem se nejmileji, jak jen to šlo.

„Vyškrábu ti oči a pak je předhodím psům.“

„Ale nerozčiluj se. Není to dobré ani pro tebe ani pro dítě.“

V tu chvíli mi šlápl Ashton na nohu. Sykla jsem bolestí.

„Ale přivedla sis milence?“ zasmála se.

„Ne, přivedla jsem ti manžela.“

„Co?“ Nechápavě svraštila obočí.  Stáhla jsem Ashtonovi kapuci a on se podíval na Gemmu. Ta si překryla pusu rukou a druhou položila na své břicho.

„Ashtone.“ Zašeptala a rozběhla se k němu. Já jen protočila oči.

„Pane bože, ty žiješ. Ty žiješ.“ Na nic nečekal a políbil ji.

Stála jsem tu chvilku a potom si odkašlala. Odtáhli se od sebe a já chytila Ashtona za límec. Svou rychlostí jsme se dostali ven nehlídanými dveřmi. Dostali jsme se k lesu, kde se vynořil Igneus.

„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se hned.

„V pořádku. Vlci jsou strašně hloupí.“ Zasmál se Igneus.

„No a jedeme domů. Za tohle si zasloužíš pořádnou dávku jablek a mrkve.“

„Tak honem domů.“

Praštil mě hlavou do zadku na znamení toho, aby mě popohnal. Ashton byl potichu a nasedl na koně. Jsem ráda, že jsme se dostali ven, ale nechtěla jsem, aby se to Ashtonovi dozvěděli, tak brzo, ale co už člověk nadělá. Igneus se domů doslova hnal. Já mu za to byla i docela vděčná, protože jsem opravdu unavená.

Ahojte. Tak jsem vám chtěla uděllat radost a máte tu další díl :D Snad se bude líbit. Zítra škol, což samozřejmě nepřežiju. Doufám, že nebudu trpět sama -__- :D

No nic, musím jít :D Mějte se hezky :D

PS: Nezapomeňte na VOTe a Komentáře :D

*Anne*