Dark Wolf

55.Díl - Bolest!...

„Annabell?“ promluvil náš nový ředitel a já se na něj podívala.  Narovnala jsem se a všimla si, jak se na mě celá třída otočila.

„Ahoj dědečku,“ řekla jsem a slyšela zalapání po dechu.

No skvěle!

„Vážení studenti. Přijal jsem místo ředitele na téhle střední škole. Určitě máte strach s nějakých drastických změn. Jako třeba uniformy a jiné povinnosti. Ale můžu vás uklidnit. Nic takového se tu nebude dít, jen to, že každý student musí mít nějakou mimoškolní aktivitu. Všechny aktivity najdete na nástěnce u ředitelny. To je myslím vše, co jsem vám chtěl.Tak vám přeji hezký den.“

Usmál se a všichni se postavili. Dědeček se znovu usmál a odešel. Učitel potom ukázal, abychom si sedli. Já si sedla, ale s velkým prásknutím do lavice. Všichni se na mě otočili a já jen ztěžka dýchala.

Nikdo mi neřekl, že tu bude. Určitě je tady, aby mě hlídal.

„Slečno Annabell? Nějaký problém?“ zeptal se učitel.

„V pohodě,“ odsekla jsem.

Učitel to už dál neřešil za co jsem byla ráda. Tuhle hodinu jsem nějak přetrpěla. Chtěla jsem, aby už byl konec a já mohla odsud odejít. Táta měl možná pravdu nejsem na to ještě připravená. Od té chvíle, co jsem se naštvala mi začalo být nějak divně.

Konečně jsem slyšela zvonek. Oddychla jsem si a zvedla se z místa. Cítila jsem, jak mě někdo chytil za loket. Rychle jsem otočila a viděla Katie, jak se na mě ustaraně dívá.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se. Jen jsem zakývala hlavou a vytrhla loket z jejího sevření. Protlačila jsem se mezi studenty rovnou na chodbu. Rychlejším krokem jsem došla ke skříňce a otevřela ji. Chtěla jsem si vzít kabát a utéct odsud. Pořád mi bylo hůř a hůř. Nevím proč, ale bylo mi hrozné horko. Ruce se mi třásly. Když se mi konečně podařilo otevřít skříňku, chtěla jsem si vzít kabát a jít.

„Jen se vrátí do školy, už tu bude mít protekci!“ uslyšela jsem za sebou dívčí hlas, který byl doplněn smíchem.

Hlas jsem moc dobře poznala. Jena a zřejmě ta nová holka Diana. Neovládla jsem se a zavrčela. Otočila jsem se a viděla, jak stojí za mnou. Nedokázala jsem ovládat své pohyby. Chytila jsem ji pod krkem a natiskla na skříňky. Můj tisk silněl a já ji zvedla výš, čím jsem ji dostala nad zem. Lapala po dechu a já měla chuť ji jednoduše zlomit vaz.

„Pomoc!“ křičely holky, co stály za mnou.

„Už mi dej konečně pokoj!“ řekla jsem se zaťatými zuby a hlubokým hlasem. Ucítila jsem na svém zápěstí ruku, čím jsem do zápěstí dostala zvláštní křeč, která byla nesnesitelná. Harry. Pustila jsem ji a ona se svalila na zem a rozkašlala se. Harry mě pořád držel za ruku a bolest byla čím dál tím horší. 

„Pusť mě, to bolí!“ řekla jsem mu a vytrhla mu ruku. Jenže on mě popadl za paži a odtáhl mě do prázdné třídy.

„Zbláznila ses! Málem si ji zabila!“ zakřičel na mě.

„No a co?!“ řekla jsem mu a vytrhla ruku z jeho sevření.

Cítila jsem se ještě hůř. Má hlava třeštila. Tam kde mě držel, jsem dostala nesnesitelnou křeč.  Zaťala jsem zuby a cítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy.

„Co se to s tebou stalo? Annabell, kterou si byla by tohle nikdy neřekla,“ zaslechla jsem ho říct.

„Annabell, co si znal, zemřela v ten den, co si odjel,“ řekla jsem a zahleděla se mu hluboko do očí. Mlčel a jen mě pozoroval.