Dark Wolf

10.Díl - Varovala jsem tě...

Přiběhla jsem k němu a klekla si. Zlomila se mu další kost a já viděla, jak mu tečou slzy, které se snaží zakrýt.

"Harry, dej ruku na má ramena!"

"Proč, řekla si, že už mi nepomůžeš!"

"Buď ticho a přehoď tu ruku!" řekla jsem mu rázně. Dal ji na má ramena a já ho zvedla. Musela jsem použít všechnu svojí sílu, abych ho odnesla ven.

"Máš tu auto?" zeptám se ho. Souhlasně kývne a tentokrát se mu zlomí kost v ruce.

"A kde máš klíčky!"

"V zadní kapse." Chtěla jsem mu říct, aby mi je dal, ale stejně by to neudělal. Natáhla jsem ruku a sáhla mu do zadní kapsy pro klíčky.

"Bell, nejdeš na to moc rychle," zašklebil se. Nesnáším, když mi někdo říká Bell!

"Neříkej mi tak! A jdeme!" Navedl mě s bolestí k jeho autu a já ho posadila na místo spolujezdce. Byl to černý Land Rover. Na chlapa tu bylo čisto, jako by to auto bylo nové. Sedla jsem na místo řidiče a přemýšlela, kam ho zavezu.

"Zavez mě domů," řekne potichu.

"Kam?"

"Do sídla, v lese!" Nakáže mi a já nastartuji.

"Harry, můžu tě poprosit, aby si mě udržel vzhůru?"

"Jak to myslíš?" zeptá se udiveně.

"Mluv na mě, křič, to je jedno co, ale abych neusnula. Nejsi jediný na koho úplněk působí!"

"Fajn, určitě budeš slyšet lámání mých kostí!" řekne a já na to šlápnu.

Cesta trvá asi půl hodiny. Půl hodiny lámání kostí a křiku. Když jsme dojeli na místo, vyběhla jsem z auta přímo pro Harryho. Vytáhla jsem ho a nesla do domu. Byl natolik slabý, aby mi nadal, že jdu na jeho pozemek. Otevřela jsem dveře a vevnitř to vypadalo podobně, jak venku.

"Odnes mě do mého pokoje. Je v prvním patře. Černé dveře," řekne dřív, než se mu opět něco zlomí. Jelikož se hojí, může se mu lámat jakákoliv kost znovu a znovu. Když jsme s námahou došli do prvního patra, hned jsem si všimla černých dveří. Otevřela jsem je a nestačila se divit. Teto pokoj byl tmavý a vypadal jako by do tohodle domu vůbec nepatřil. Nebyl nikde zničený, vypadal jako nový.

Stěny byl tmavé a uprostřed obrovské místnosti byla obrovská manželská postel s černým sametovým povlečením a nebesy černé barvy. Na jedné straně byl obrovský krb, který vypadal nepoužitě. Jedno obrovské okno s lavičkou. Byly tam ještě dvoje dveře. Jedny určitě do koupelny a ty druhé asi do šatny.

Vzpamatovala jsem a nesla ho k posteli. Položila jsem ho na ní a on zakřičel bolestí. Nemůžu se na to dívat, natož to poslouchat. Sedla jsem si na kraj postele a ruku položila na jeho pravé rameno. Ztuhnul a udiveně se na mě podíval. Jeho oči začaly zářit a růst tesáky. Ruce položil na svoje tričko a začal ho trhat. Na krku měl řetízek, který strhl a držel ho pevně v pěsti. Když už ho roztrhal úplně, chytil se peřin.

"Harry, chceš se proměnit nebo ne?" Prudce zakroutil hlavou na znamení nesouhlasu.

"Chceš pomoci?"

"Prosím," zašeptá a zakřičí. Chytím ho za ramena a vlčí rychlostí ho zvednu a natisknu na zeď vedle krbu. Začal se vzpírat a kroutit se.

"Harry, podívej se na mě." Neslyšel mě.

"Podívej se na mě!" zakřičela jsem tak, že mě museli slyšet až ve škole. Tentokrát mě slyšel a podíval se mi do očí. Moje oči začaly zářit a on se do nich díval. Přestal se bránit a jen tam tak stál.

"To je ono. Nemusíš se mě bát. Jsem stejná jako ty," šeptala jsem, aby to mohl slyšet jen on. Jeho tesáky se zatáhly a oči se vrátily do normální podoby, ale pořád nestačilo. Stáhla jsem svoji ruku z jeho ramene na jeho levou stranu hrudi, přičemž jsem nepřerušila oční kontakt. Jeho srdce stále rychle bilo a jeho dech byl těžký a prudký. Tělesná teplota byla vysoká, až moc vysoká.

"Kde je koupelna?" Zeptala jsem se.

"Cože?"

"Kde je koupelna?"

"Tyhle dveře." Přerušil oční kontakt a podíval se na pravou stranu. Chytila jsem jeho ruku a přehodila si ji přes ramena a nesla ho do koupelny. Musím ho zchladit.

"Co chceš dělat?" zeptal se zadýchaně. Neodpověděla jsem. Otevřela jsem dveře do koupelny. Byla podobná jako moje, akorát byla v černé barvě. Nesla jsem ho k jeho obrovské vaně a pomohla mu do ní. Pořád držel v ruce svůj řetízek. Vzala jsem sprchu a nastavila ledovou vodu. Když jsem na něj namířila, trochu lekl se. Vodou jsem přejížděla po jeho zádech, protože byl ohnutý. Namočila jsem mu hlavu a voda stékala po jeho vlasech. Po nějaké chvíli jeho kůže už nebyla, tak horká. Musela jsem ho ještě chvíli máčet vodou, aby jeho kůže byla studená. Jeho dech se zpomalil a tep taky. Když začal drkotat zuby, tak jsem vodu vypnula.

"Osuš se a přijď do pokoje," nakázala jsem mu a odešla. Stoupla jsem si k oknu a přemýšlela, jestli mu mám pomoci. Je vidět, že nic neví. Nikdo ho to nenaučil, zřejmě je to proto, že jeho matka je člověk a jeho otec? Musím se zeptat. Bude mít určitě spoustu otázek.

Dveře od koupelny se otevřely a Harry vešel jen v ručníku, který měl obtočený kolem pasu. Nedokázala jsem od něj odtrhnout pohled. Tetování, co měl na těle mě fascinovala. Hlavně ten velký motýl na břiše. Jeho tělo nebylo perfektně vypracované, ale nějaké svaly tam byly. Vypadal naprosto dokonale. Zírala bych na něj dál, kdyby nezakašlal. Otočila jsem se na něj zády a do tváři se mi nahrnula červeň.

"Můžeš se obléct?!" zeptám se a dívám se z okna. Slyším jeho smích a potom dveře, které zřejmě vedou do šatny. Když jsem slyšela, že se dveře zavřeli otočila jsem se. Stál tam a na sobě měl černé tepláky a hruď měl nahou. Teď mu to, ale nepomůže. Můj vztek na něj je maximální.

Vlčí rychlostí jsem se na něj rozběhla a natiskla ho na zeď. Držela jsem ho pod krkem a on se na mě udiveně díval. Můj stisk byl silnější.

"Varovala jsem tě! Říkala jsem, ať nechodíš dnes ven, ale ty si mě samozřejmě neposlechl! Nechápeš, co se mohlo stát! Dnes je úplněk, což znamená, že tvá přeměna by byla rychlejší. Mohl si někomu ublížit. Nebo hůř. Mohli tě odhalit!" Vyčetla jsem mu všechno, co jsem chtěla a pustila ho. Prudce se nadechl a chytil se za krk. Udělala jsem pár kroků dozadu a on se na mě podíval. Vypadal naštvaně, hodně naštvaně.