Pohled Harryho
„Harry. Harry.“ Někdo zatřásl mým ramenem. Prudce jsem se posadil, v domění, že je to Annabell a zase ji někdo unáší. Protřel jsem si oči a rozhlídl se okolo sebe. Annabell vedle mě klidně spala a přikrývku měla těsně nad zadkem a záda měla holá. Otočil jsem se a viděla Liama. Díval se na Annabell svým vlčím zrakem, protože v pokoji byla tma.
„Co tu chceš Liame!“ zavrčel jsem podrážděně a rychle Annabell zakryl až po uši. Slyšel jsem Liamův tichý smích.
„Něco musíš vidět!“ Zašeptal.
„A to nepočká?!“
„Ne! Dělej!“
„Tak počkej, ať se aspoň obleču.“
„Máš pět minut!“
***
„Tak co bylo, tak důležitě, že to nemohlo počkat?“ Zeptal jsem se, když mě Liam dovedl do stájí.
„Tohle musí vidět. Našli jsme v lesích koně.“
„Co je na tom zvláštního? Tak někomu utekl kůň, no a co?“
„Ne, ty to nechápeš. Tenhle kůň je zvláštní.“ Dovedl mě k jednomu boxu, kde byl nádherná černý kůň. Hřebec. Byl opravdu nádherný. Když mě viděl, začal kopat do vrat a všude okolo.
„Co mu je?“
„Nikdo neví. Byl zázrak, když jsme ho sem dostali. Přiběhl z lesů. Na sobě měl černé sedlo. Cítím z něj, že čeká na svého pána, který si pro něj na sto procent přijde. Já bych nikdy nenechal takového koně zmizet.“
Souhlasně jsem kývl a pořád pozoroval to úchvatné zvíře.
****
Pohled Annabell
„Takže. Meč musíš držet v pravé ruce. Vím, že si pravák. Potom dej mírně pravou nohu dopředu a přenes na ni veškerou váhu. Levou nech na místě.“
Poučoval mě Harry. Dnes mě vzbudil už v šest ráno, když musel někam jít. Sice jsem spala ještě hodinu, ale stejně to nestačilo. Měla jsem ho chuť praštit po hlavě tím erbem, co je nad krbem. Celou noc jsme nespali. Stihli jsme si to rozdat ještě třikrát, tak je asi jasné, že jsem se moc nevyspala.
Venku byl pořád stejný chaos jako včera. Hustý sníh a mráz pořád ruinoval okolí. V celém zámku v krbech ohně. V zámku bylo docela teplo, ale bylo mi divné, že nikdo na tohle nereagoval. Všichni se tvářili, jako by se tohle vůbec nedělo. Vím, že Darkové dostali zprávy o Malarascích, ale nebrali to vůbec v potaz.
„Bell! Posloucháš mě vůbec?“ zavrčel Harry podrážděně.
„Po pravdě? Ne. Harry, je teprve devět ráno. Já chci spát,“ udělala jsem na něj psí oči.
„Tvůj problém.“
„Můj problém? Můj problém? Já nevím, kdo byl včera-“ Nestihla jsem nic říct, když se rozletěli dveře a v nich stál Ashton. Zdál se mi divný. Hlavně jeho aura byla…byla fialová. Ano, fialová. Tohle jsem ještě nikdy neviděla. Musím se podívat do knihy, kterou jsem si dovezla z Číny.
„Veličenstvo.“ Poklonil se a Harry schoval meč zpátky na stojan.
„Děje se něco?“
„Ano. Váš otec Vás chce vidět. I s vaší snoubenkou.“ Tak krásně se to poslouchá. Snoubenka Harryho.
ČTEŠ
Dark Wolf
FanfictionOsmnáctiletá Annabell se i s její rodinou přestěhují do malého města ve státě Washington, kvůli práci jejích rodičů. Annabell pozná tajemného kluka, který skrývá stejné tajemství jako ona.
