Dark Wolf

20.Díl - Práce převozníka...

ANNABELL

Harry mě překvapil tím, že tak rychle souhlasil, aby mi to všechno řekl. Držela jsem ho za ruku, aby věděl, že jsem tu pro něj. Viděla jsem, že je nervózní.

"Tak začalo to, když mi bylo patnáct. Byl to den po mé proměně. Usnul jsem a zdál se mi ten sen, který je pokaždé stejný a zdá se mi skoro každý den. I kdyby se mi nezdál, tak nemůžu spát. A teď k tomu snu. Objevím se v místnosti, kde je krb. Za oknem je tma a všechno vypadá jako by to bylo na zámku z 16. století. Je tam všechen nábytek. Jsou tam dvoje dveře. Jedny černé a jedny bílé. Vždy se tam objeví nějaká osoba. Někdy je to žena, někdy muž a někdy i dítě. Osoba se na mě vždy otočí a jde ke mně blíž. Někteří brečí a prosí, abych to nedělal, ale nejde to. Snažím se je uklidnit, že se jim nic nestane. Vždy, když se jich dotknu, zmizí a mnou projde nesnesitelná bolest a v tom se otevřou ty černé dveře. Když bolest necítím, tak se otevřou bílé dveře. U dětí jsou to jen bílé dveře. A poslední dobou se mi zdá, že ty černé dveře ani nezavírají.

Nevím čím to je? Nevadilo by mi, kdybych měl noční můry, ale aby to tak nebolelo." Viděla jsem, jak mu po tvářích tečou slzy.

Nevím, co mě to napadlo, ale obkročmo jsem si na něj sedla a pevně ho objala. Bylo mi ho líto. Tušila jsem, že darkové mají nějaké tajemství, což se toho převážení týče, ale netušila jsem, že je to tak zlé. Harry byl z mého gesta překvapený, ale hned mě pevně objel a táhl si mě k sobě ještě blíž. Cítila jsem, jak mi jeho slzy padají na rameno a snažila jsem se ho uklidnit.

"Nevíš, proč se mi to děje?" Mírně se odtáhl. Podívala jsem se do jeho očí, které byly rudé od pláče.

"Vím. Jsi dark, což znamená, že jsi i převozník. Převážíš duše mrtvých vlků buď do ráje, nebo do pekla. Když provedli něco hrozného, něco neodpustitelného, jdou do pekla. Proto tě to bolí. Ale myslím, že existuje něco, na to aby to pro tebe nebylo tak těžké, ale musela bych se zeptat táty."

"Dobře, ale nechápu ještě něco. Jak je možné, že když spím s tebou, sen se mi zdá, ale nic mě nebolí. I když jdou do pekla, jak říkáš. Prostě žádná bolest nic. Ráno jsem se potom necítil unavený, jako pokaždé." Mírně se usmál.

"A tím chceš říct, že mám s tebou spát?" usmála jsem se taky. Není to zas tak špatná myšlenka. Vždy, když jsem s ním v posteli, spím líp než kdy jindy.

"No myšlenka to není špatná," zasmál se a já ho hravě bouchla do ramene.

"Víš, že ti můžu číst myšlenky?" zeptala jsem se ho.

"Kecáš! To nedokážeš," usmíval se a jeho ďolíčky byly hluboké.

"Vsadíme se?"

"Fajn, o co?"

"Tak třeba, kdo připraví jídlo. Mám hlad."

"Fajn, tak schválně. Na co teď myslím."

Usmála jsem se a dala mu ruce na hlavu. Jeho vlasy byly jemné a příjemné na dotek. Zajela jsem mu prsty do vlasů a on zavřel oči. Muselo mu to dělat příjemně. Zavřela jsem oči, abych se na jeho myšlenky.

Pořád mi sedíš na klíně...

Myslel si a já se zasmála. Chtěla jsem se z jeho klína odsunout, ale on chytil mé boky a držel mě na jeho klíně.

Neříkal jsem, aby jsi šla pryč...

Otevřela jsem oči a všimla si jeho drzého úsměvu.

Řekni mi, co se stalo v domě?...

Proč to chce vědět? Není to důležité a je to vyřešené. A nechci na to vzpomínat, protože při té představě se mi zvedá žaludek. Sundala jsem své ruce z jeho hlavy a on otevřel oči. Najednou zvedl své ruce a přiložil je na moji hlavu. Pochopila jsem, že to chce zkusit taky. Začala jsem myslet na to, co se stalo a zavřela oči. Nemyslela jsem si, že se mu povedlo dostat se mi do hlavy, ale pletla jsem se.

"Já tě ráno slyšel, slyšel jsem tě křičet." Otevřela jsem oči a podívala se na něj.

"To byl účel. Byla jsem zraněná a neměla sílu použít vlčí schopnosti. A navíc je v zákonech napsáno, že se nesmíme ukazovat před lidmi. A už o tom nechci mluvit. Prohrál si, takže mi musíš připravit jídlo," změnila jsem téma a podívala se na něj.

"Ale... já nevěděl, že to umíš. Vždyť jsem ani nevěděl, že to umím já," začal se vymlouvat.

Podíval se na mě smutným pohledem a našpulil rty. Můj pohled se z jeho očí přesunul na jeho rty. Měla jsem chuť ho políbit. Určitě si toho všiml taky, protože si olízl rty. Pomalu, ale jistě jsme se k sobě přibližovali, až se naše rty spojily do krásného polibku. Překvapilo mě, jak moje rty zapadly do těch jeho. Dala jsem mu ruce okolo krku a on si mě přitáhl blíž. Bylo to krásné a romantické. To bych do Harryho neřekla, jak může být romantický. Naši krásnou chvíli přerušil můj žaludek, který hlásil, že je prázdný. Ani se nedivím, když jsem celý den nic nejedla. Harry se ode mě odtáhl a opřel svoje čelo o to moje.

"Máš hlad?" zasmál se.

"Jo, celý den jsem nic nejedla," zasmála jsem se s ním.

"Tak jdeme se najíst. Slíbila si, že mi uděláš jídlo."

"Cože, já nic takového neřekla. To ty si prohrál, tak to ty mi připravíš jídlo." Odtáhla jsem se od něj a nasadila uražený výraz, ale stejně mi to nevyšlo.

"Ale-" Položila jsem mu prst na pusu.

"Žádné ale. Prohrál si!" zasmála jsem se a zvedla se. Natáhla jsem ruku a pomohla mu na nohy.

Náš předchozí polibek byl zapomenut a mně to bylo trochu líto, ale věděla jsem, že si nemám dělat zbytečné naděje. Je to Harry. Kluk, který každý týden spí s jinou holkou. Sešli jsme v tichosti dolů do kuchyně.

"Tak Harry, máš celou kuchyň pro sebe," dělala jsem si z něj legraci.

"Fajn, ale neslibuju, co z toho vznikne." Opřel se o linku a ruce zkřížil na hrudi.

"Fajn, já uvařím," řekla jsem a šla k lince.

Radši uvařím já, protože mám opravdu hlad.

"Vidíš, že to jde," řekl a posadil se na barovou židli. Hodila jsem po něm utěrku, kterou chytil a zasmál se. Podívala jsem se do lednice a chtěla začít.