„Tak stačí smlouvu jen podepsat.“ Seděli jsme všichni v jednací místnosti, kde byl obrovský stůl. Všem jsem pomohla, aby přežili. Seděla jsem vedle krále a čekala, až smlouvu konečně podepíše. Když ji četl, měl nakrčené čelo a já věděla, že budou nějaké problémy. Ale překvapil mě.
„Čím to mám podepsat?“
„Vlastní krví.“ Vytřeštil na mě oči, když jsem to řekla. Podala jsem mu speciální pero a natáhla ruku. Opatrně vložil tu svou do mé a já ji otočila dlaní navrch. Vytáhla jsem svou dýku a udělala řez přímo uprostřed dlaně. Sykl bolestí. Zaťal pěst a krev stékala do zvláštní nádoby na peru.
„Teď můžeš podepsat!“ řekla jsem mu klidným hlasem. Byla jsem nervózní, jestli si to do poslední chvíle nerozmyslí, ale spadl mi kámen ze srdce, když podepsal.
Smlouvu přisunul ke mně a já udělala to samé, co on. A aby nikdo nemohl smlouvu zničit, tak jsem provedla jednoduché kouzlo. Smlouva byla uprostřed ohnivého plamene. A nejlepší na tom je, že se k ní už nikdo nedostane. Ani já ne.
„Takže, už nám řekneš, kdo je to Elsa?“ zeptala se Gemma, která na sobě měla deku a Ashton ji zezadu objímal.
„Fajn.“ Povzdechla jsem si.
„Je to už dlouho, co jsem ji viděla naposledy. Ale půjdu od začátku. Můj strýc, tátův bratr, už byl ženatý s mojí tetou a mají teď dvojčata. Christiana a Maxe, ale to je teď vedlejší. Můj strýc šel jednoho dne do lesa a slyšel tam dětský pláč. Běžel na místo, odkud vycházel a uviděl v kmenu stromu dítě v bílé peřince. Přišel blíž a byla to holčička. Na první pohled vypadala úplně normálně. Normální oči, žádný náznak toho, že by patřila k Malaraskům. Tak si ji vzal domů, v té době ještě děti neměli, takže se o ní starali jako o vlastní, ale když se jim narodili dvojčata. Šlo to s ní z kopce. Začala být problémová a její oči se začali měnit na černé. Jednou jsem byla s kamarády u nás doma ato zrovna byli na návštěvě. Bylo mi čtrnáct. Ona je asi o tři roky starší než já. Naši odešli a vlastně jsem doma zůstala já se svými kamarády a Elsa. Nikdo nečekal, co se stane. Když jsem se jí podívala do očí, tak byly úplně černé. Začala mé kamarády vraždit, já se na to nemohla jen tak dívat. Proměnila jsem se a snažila se jí v tom zabránit. Podařilo se mi to, ale zrovna v tu chvíli přijeli naši. Viděli tu spoušť samozřejmě, že si mysleli, že jsem to byla já. Elsa na další den zmizela, ale mě začalo peklo. Všichni mě hlídali ve dne v noci. Těla mých kamarádů někam zmizeli, my se ještě ten den odstěhovali. A to je asi všechno, co potřebujete o Else vědět.“
Dořekla jsem všechno, co jsem věděla a podívala se na všechny, jaký z toho mají pocit. Tvářili se zmateně a vyděšeně.
„No a teď je jasné, že vás tu nemůžeme nechat samotné. Nedivila bych se, kdyby se vrátili.“
Zvedla jsem se ze židle a odešla z místnosti.
***
Stála jsem zrovna v korunovačním sále, který je taky umístěný uprostřed celého zámku. Přesné místo k tomu, abych zapálila všechny krby v zámku. Natáhla jsem ruce a oheň v krbu začal plát. Tenhle oheň uhasne, až zemřu. Začalo mě píchat v ruce, tak jsem se za ní chytila.
„Nemáš používat oheň.“ Ozval se za mnou Derek. Otočila jsem se na něj a usmála se.
„Však víš, že je potřebný.“ Souhlasně kývl.
„Pojď, aspoň ti to ošetřím.“ Až teď jsem si všimla, že drží v ruce lékárničku. Šli jsme ke gauči, který tady byl, a sedli si. Sundala jsem si bundu a viděla, jak mi po ruce teče krev. Podala jsem ruku Derekovi. Začal mi krev smývat a tvářil se vážně.
„Už je to moc riskantní používat oheň.“ Promluvil po chvíli. Podívala jsem se na tetování a měl pravdu. Zbývá už jen kousek.
„Už jsem se s tím smířila.“ Zašeptala jsem.
„Cože?!“
„Už je mi to jedno. Když se to má stát, tak se to stane. Hlavně, že vy, na kterých mi záleží, budou v bezpečí.“
„A chtěla jsem tě o něco poprosit.“
„Jasně, o co jde?“
„Víš, jak vždycky v noci zmizím?“
„No?“
„Tak se mi vždycky zdá divný sen. A zdají se mi vždycky slova… Stabitis vos inimicis nostris occidere. Ego ad te, vocabant. Ascende. Víš, co to znamená, že?“
„Jo.“
„Každé ráno se probudím u jednoho stromu, ale pořád u stejného. Takže potřebuji, aby tam se mnou někdo šel. Jdeš do toho?“
„To si piš!“
„Vyjedeme večer, ještě si musím něco zařídit.“
„Jasně, Harry je u sebe v pokoji.“ Zasmál se a já ho praštila do ramene. Zasmála jsme se taky a šla za Harrym.
ĎÁBEL
„Měla si jen jeden úkol! Donutit ji, aby použila, co nejvíc ohně! A teď má možnost se dostat k meči, který vás dokáže zabít!“ zařval jsem na Elsu. Ležela nahá na posteli. Já jsem chodil polonahý po pokoji a byl vzteky bez sebe.
Jediné jsem dal moc, aby dokázala cokoliv, a ona nedokáže Annabell donutit, aby použila oheň.
„Řekni mi, proč se o to tak staráš?“
Jasně, abych nezapomněl. Neví o tom, co mám s Annabell v plánu. Ale už ji chci.
„To ti může být jedno! Takže nějak zařiď, aby se to její tetování spojilo!“ Řekl jsem výhružně. Potom jsem luskl prsty a objevil se u sebe doma. Šel jsem si dát sprchu, abych se trochu uklidnil. Když už jsem byl hotový, vylezl jsem a omotal si ručník kolem pasu. Chtěl jsem se obléct, ale v ložnici jsem viděl známou osobu. Usmál jsem se.
„Ahoj, bratříčku. Tebe bych tu nečekal. Co potřebuješ od svého milého bratra?“
„Milého? To asi ne a potřebuju s tebou mluvit.“
„Tak spusť, ať mám tvé kázání za sebou.“
„Chci si promluvit o té dívce, Annabell.“
„Líbí se ti taky, že?“
„O to teď nejde. Musíš se ji vzdát!“
„Tak to teda ne. Podepsali mi smlouvu, takže bude patřit mě.“ Usmál jsem se na něj.
„No dobře, ale ona za to nemůže, takže-“
„Ne, já ji chci.“ Dupl jsem si nohou, jako malé dítě.
„Chováš se jako malé dítě!“ Odfrkl si.
„No a co. Annabell bude moje a tečka.“
„Ještě se uvidí.“ Zamračil se a zmizel.
„Dokážeš mě jenom nasrat!“ zakřičel jsem a byl si jistý, že mě slyšel. Šel jsem se obléct a lehnout si.
Ahojte. Tak tady máte pohled ďábla. :D Líbí se vám? A co říkáte na jeho bratra? :D A myslíte si, že Annabell teda opravdu odejde? A co se asi stane, když přijdou k tomu stromu?
Jen se pochlubte, co vaše fantazie nabízí. :D A Šťastného Valentýna <333
A moc vám děkuju, za tolik VOTE a komentáře. Nikdy bych nečekala, že bude mít DW tolik vote a přečtení a už vůbec ne, že bude #3 in Fan fikce :OO To je úplně úúúúžasný :OOO
Moc, moc, moc děkuju <3
ČTEŠ
Dark Wolf
FanfictionOsmnáctiletá Annabell se i s její rodinou přestěhují do malého města ve státě Washington, kvůli práci jejích rodičů. Annabell pozná tajemného kluka, který skrývá stejné tajemství jako ona.