91.Díl - Navždy!...

8.6K 542 30
                                    

HARRY

Všude okolo je cítit krev. Zrovna jsem zabil dalšího z nich. Je hrozná zabíjet, ale jsme predátoři. Už je noc sotva vidím na ty, se kterými bojuji.

„Harry! Už to dlouho nevydržím!“ Slyšel jsem Louise. Má pravdu, ani já to moc dlouho nevydržím. Vidím tolik padlých vojáků a bojím se, že za chvíli tam budeme ležet všichni. Teď bychom potřebovali zázrak, abychom válku vyhráli. A kde je sakra Annabell?

Nevykašlala by se na nás jen tak, že ne? Nebo se pletu?  A co když se jí něco stalo? Bože, nad tím jsem vůbec nepřemýšlel. Jsem hrozný přítel. A měl jsem si ji vzít dřív, než válka začala. Jsem idiot, ale už je pozdě.

Jenže mi pořád vrtá hlavou, co tím Elsa myslela? Komu je Annabell zaslíbený? To je divné. Kdyby byla někomu zaslíbená, tak by její rodiče nepovolili sňatek se mnou. 

Najednou se celá obloha rozzářila a na ní se objevil …drak? Ano bylo to zvíře z ohně, které se podobalo drakovi.

Samozřejmě, že tento jev přilákal všechnu pozornost. Malaraskové začali pomalu ustupovat. Já neváhal ani chvíli, musíme se vzdálit, jinak nemáme šanci.

„Ústup!“ zakřičel jsem na celé kolo. Všichni jsme se dali na útěk. Běželi jsme k hradu, kde je naše útočiště a ohně v zámku pořád hoří.

„Co to sakra je?“ zeptal se mě zadýchaně Liam, když jsme pozorovali ono ohnivé zvíře na obloze.

„Nemám ponětí, ale myslím, že je za tím Annabell!“ odpověděl za mně Louis, který se o Liama nakonec opřel. Všichni jsme byli postříkaní od krve.  

Má pravdu, něco takového mohla udělat jen ona. Co nás zaujalo ještě víc, byl její křik, který se rozléhal po celém okolí. Díval jsem se na naše nepřátele, kteří se postupně začali stahovat. Snažili se utéct do lesů, ale neměli šanci. Viděl jsem hořícího koně, který celý les podpálil. Co to sakra?

„Annabell přichází!“ Objevila se vedle mě Eleanor a Sophia. Jen jsem se na ní podíval a dál sledoval, co se bude dít.

ANNABELL

Otřela jsem si slzy, protože tu nemůžu jen tak sedět.

„Igneusi?“

„Ano?“

„Udělej okolo něj ohnivý kruh, aby jeho tělo zůstalo nedotknuté.“ Můj hlas v sobě neměl žádnou emoci. Nesmím dát na sobě znát emoce, potom jsem zranitelná.

„Dobře.“

Okolo Derekova těla se vytvořil ohnivý kruh.

„Teď potřebuji tvojí pomoc!“

„Samozřejmě, vždy budu při tobě.“

I když jsem chtěla své emoce ukrýt, tak se to nedalo. Přišla jsem k Igneusovi blíž a silně ho objala. Je to ten nejlepší kůň na světě.

„Mám tě moc ráda.“ Políbila jsem ho na čelo.

„I já tě mám rád. Ale loučíš se se mnou, jako by to bylo naposledy, co se vidíme.“

„Víš, co? Dáme si slib. Až tohle všechno skončí, tak si spolu zajedeme na tu nejdelší projížďku, platí?“

„Platí.“  Slyšela jsem z jeho hlasu radost, ale jen dočasná radost.

„Takže teď potřebuji, aby si požil svou ohnivou tvář. Musíš zapálit všechno, co ti přijde do cesty. Nikdo nesmí utéct, jasné?“

„Jasné, co dál?“

Dark WolfKde žijí příběhy. Začni objevovat