Dark Wolf

7.Díl - "Neuvidíme vlčku"...

Ve čtvrtek se nic mimořádného nestalo. Byl to obyčejný teanegerský den. Stihla jsem si projít dům, abych se znovu neztratila, což se mi nepovedlo. Zjistila jsem, že máme i krytý bazén. Harryho jsem potkala jen na hodině angličtiny a biologie. Získala jsem skříňku, hned vedle něj. Tomu říkám výhra. Vybrala jsem si hodinu umění, lépe řečeno kreslení. Mnohem lepší než zpěv. Běhat jsem radši nešla, abych Harryho opět nepotkala. Prošla jsem si naše rodinné knihy, abych věděla, jak ho učit.

Pátek...

Ráno jsem se probudila a uvědomila si, co je za den. Dnes je pátek. Je den párty, ale je to i den, kdy mám pomoci Harrymu. Doufám, že přijde. Jestli ne, já se mu vnucovat nebudu. Nechce pomoci, tak ať si trhne. Ale jestli nás někomu prozradí, budu první, co lovcům řekne, aby ho zastřelili. Už jednou jsme museli opustit domov kvůli tomu, že si parta pubertálních vlků dělala, co chtěla. Kdyby se to nestalo, mohli jsme tam být ještě teď. Což bych ocenila, když to tady nesnáším, ale nikdo se na můj názor neptá. Ale ještě tři roky a můžu si dělat, co chci.

Pomalu jsem se dostala z postele. Chtěla jsem jít do koupelny, když mi někdo zaklepal na dveře.

"Je otevřeno," křikla jsem a dveře se otevřely.

"Nerušíme?" Byl to táta s mámou.

"Ne, děje se něco?"

"Nic, jen ti chceme něco dát," řekl táta. Máma se usmála a podala mi krabici.

"Co je to?"

"Podívej se."

Poslechla jsem a otevřela krabici. Byl v ní krásný, černý plášť s kápí. Usmála jsem se a vytáhla ho z krabice. Rozložil se, tak že byl delší než já.

"Víme, že potřebuješ další. Nemohla si za to, že ti ho roztrhali," promluvila máma.

"Páni, já nevím, co říct. Moc děkuji." Oba jsem je pevně objala.

Nový plášť jsem potřebovala. Po mém útěku ze Seattlu, mě dohonila smečka tamějších vlků a chytili můj plášť, který jsem dostala od svého dědečka, který teď momentálně žije na venkově ve Francii. Jezdím tam každé léto. Jsou tam krásné lesy a klid. Je to také místo, kde se zdržuje hodně vlků, takže mám o kamarády postaráno.

"Připrav se do školy," řeknou naši, než odejdou. Ještě jednou jim poděkuji a odejdou. Vyzkouším si ho a sedí mi perfektně. Vždy mám někde v lese schovaný plášť, abych si jej přehodila přes šaty. Podívám se do zrcadla a usměji se. Když se otočím na hodiny, zjistím, že nestíhám. Hodím plášť na postel. Vběhnu do koupelny, kde si zapletu vlasy do francouzského copu. Vyčistím si zuby a opláchnu tvář. Jednoduché líčení a jsem hotová. V šatníku si vyberu oblečení. Vezmu si upnuté, tmavé jeany, bílé tričko s černým nápisem. Vezmu si uzavřené, černé boty na podpatku a tašku, ve které mám učebnice. Ještě jsem se zkontrolovala v zrcadle a šla dolů. Kuchyni už jsem si zapamatovala, takže jsem tam byla hned.

"Trochu nestíháš," zasměje se táta. Vždycky po ránu má náladu na vtípky. Jen nad tím protočím očima a sednu si ke stolu. Dnes máme lívance s burákovým máslem a banánem. Všechno si nachystám a pustím se do toho.

Když už jsem po jídle, je nejvyšší čas, jet do školy.

"Tak jdeme, kdo mě dnes vezme do školy?"

"No, já, ale nechceš si půjčit moje auto?" zeptal se táta. Nestačím se divit. Jeho auta jsem se nemohla ani dotknout. A Scottovi to taky nikdy nedovolil.

"Ty mi chceš říct, že mi půjčíš tvoje BMW?" Nadzvedla jsem udivením obočí.

"Jo, řidičák přece máš, ne?"