Dark Wolf

21.Díl - Mám ho ráda?...

Už jsem měla uvařené a Harry mi dělal společnost, ale stejně jsem ho zaměstnala krájením. Uvařila jsem rýži s pečeným kuřetem a zeleninou. Harry se chtěl vymluvit, že krájet neumí, ale věděla jsem, že lže. Všechno jsem nandala na talíř a popřála Harrymu dobrou chuť. Večeře probíhala v tichosti, ale Harry tohle trapné ticho přerušil.

"Proč nemáš francouzské příjmení?"

"Moji prarodiče se přestěhovali do Francie z Británie. Táta se narodil ve Francii a potom si vzal mámu, která přijala jeho příjmení."

"Aha a tví rodiče jsou taky...no ty víš."

"Myslíš vlci?"

"Jo."

"Ano jsou. I moji prarodiče."

"A jak jsme vlastně vznikli? To naši předci to dělali s vlky?" zeptal se a mně zaskočilo. Musela jsem to zapít vodou.

"Tvoje teorie je zajímavá, ale ne. Bůh nás stvořil. Radši to dál nerozebírejme, protože si nejsem jistá, co by z tebe vypadlo." Začal se smát jako šílenec.

"Jdeš zítra na párty?"

"Asi ne, nevím jestli sis nevšiml, tak nejsem typ, který chodí na párty."

"Fajn, jen jsem se zeptal," řekl a pokračoval v jídle.

Nebaví mě párty. Teanegeery, kteří pijí tak dlouho, dokud se nepozvrací nebo neztratí vědomí. Tohle není pro mě. Vlastně jsem tak nebyla vychovávána. Až do šestnácti jsem nesměla chodit ven, protože jsem se teprve ve třinácti naučila ovládat. A ještě, když pomyslím na to, co se stalo když mi bylo čtrnáct, tak jsem dobrovolně zůstávala doma. A i kdybych šla, tak by rodiče našli někoho, kdo by na mě dával pozor. Nevěří mi tolik, jako kdysi před tou nehodou. Ten den budu mít v sobě navždy a nikdy si to neodpustím.

"Řekl jsem něco špatně?" zeptal se Harry z ničeho nic. Ani jsem si neuvědomila, že jsem nevnímala a šťárala se v jídle.

"Co? Ne, jen jsem se zamyslela," usmála jsem se a napila se vody.

"A odpovíš mi?"

"Můžeš zopakovat prosím otázku?"

"Jestli půjdeš zítra do školy?"

"Myslím, že ano."

Souhlasně kývl a dál jedl. Mě už hlad přešel, tak jsem odnesla talíř a zbytky hodila do koše. Talíř jsem opláchla a dala ho do myčky na nádobí. Opět jsem byla zabraná ve svých myšlenkách, že jsem si ani nevšimla Harryho, jak vložil prázdný talíř do myčky a stoupl si za mě.

"Jsi v pořádku?" zeptal se mě nebezpečně blízko mého ucha. Lekla jsem se a poskočila, čímž jsem Harryho rozesmála.

"To není vtipné, Harry!"

"Nad čím pořád přemýšlíš?" Otočila jsem se na něj a zadívala se do těch jeho, krásných zelených očí.

Annabell! Vzpamatuj se, jinak se tu před ním sesypeš. Musíš to dostat z hlavy.

"To je jedno, já nevím, jak ty, ale já bych chtěla jít spát," zívla jsem si.

"Dobře," řekl a rozešel se ke schodům.

Neptala jsem se ho, kam jde. Věděla jsem, že jde do mého pokoje. Byla jsem za to ráda, protože když spím s ním, tak jsem ráno vždy plná energie. Našim to zřejmě vadit nebude, protože je sotva vidím. A oni mi do pokoje nechodí, za což jsem ráda. A co? V normálním světě jsem dospělá. A neslyšela jsem o zákoně, kde vlci spolu nemůžou spát spolu v jedné posteli. A jsem dospělí a kdyby si něco zkusil, tak ho prohodím oknem.

"Bell?" zakřičel Harry z prvního patra.

"Kolikrát ti mám říkat, aby si mi neříkal Bell!" zakřičela jsem nazpátek a vyšla po schodech nahoru.

Přišla jsem do pokoje a Harry ležel na posteli a ruce měl za hlavou. Stála jsem ve dveřích a ruce si zkřížila na prsou. Peřina byla na konci postele a mně se postel zdála menší než obvykle.

"Kolikrát jsem ti to říkala?"

"Nevím, ale Annabell je moc dlouhý a takový staromódní."

"Tak staromódní. Neříkej mi Bell nebo ti budu říkat Harolde?"

"Jak víš, že se jmenuju Harold?" Nadzvedl obočí a já si šla sednout na okraj postele.

"Tipovala jsem," usmála jsem se a lehla si.

"Fajn. Tak mi tak říkej, mně to nevadí."

"Dobře, Harolde."

Oba jsme leželi v tichosti a dívali se na strop. Cítila jsem, jak se mi zavírají oči. Otočila jsem se k Harrymu zády.

"Dobrou Harry," řekla jsem mu, ale on neodpověděl.

Když jsem se na něj otočila, abych věděla, proč mi neodpověděl, tak jsem viděla, že už dávno spí. Rty má mírně pootevřené a jeho řasy odpočívají na jeho tváři. Vypadal jako anděl. Jako roztomilý anděl. Měla jsem chuť mu dát pusu na tvář, ale udržela jsem se. Otočila jsem se zpátky a cítila, jak pomalu usínám, ale ještě předtím jsem cítila, jak mi Harry přehodil ruku přes pas a přitáhl si mě blíž. Nevím, proč, ale cítila jsem se jako nikdy. Nikdy jsem s klukem v jedné posteli nespala a najednou přijdu sem. Nejen že spím s klukem v posteli, ale už je to čtvrtou noc za sebou. Netrvalo to dlouho a já usnula.

V noci mě probudil nějaký pohyb v posteli. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že Harry se mnou spí. Otevřela jsem oči a viděla, jak leží přede mnou na boku a nepříjemně se vrtí. Všimla jsem si, že je jen v boxerkách. Kdy se stihl svléknout? Ale teď jsem to nechtěla řešit. Přitiskla jsem se k němu a naklonila se k jeho uchu.

"Neměj strach. Jsem tu s tebou," pošeptala jsem mu a jemně ho na ucho políbila. Harry natáhl ruku a tiskl mě k němu blíž, ale oči neotevřel. Hlavu zabořil do mého krku a uklidnil se. Nějak se mi povedlo se natáhnout pro peřinu a přehodila jsem ji přes nás. Jen trochu jsem se pohnula, tak Harryho stisk zesílil jako by se bál, abych neutekla a nechala ho samotného. To bych neudělala. Ne teď, když jsem zjistila, co má za problémy. Na to ho mám, až moc ráda.

Cože? Právě jsem přiznala, že mám Harryho ráda? Ne, to určitě ne Annabell! Je to jen nedostatkem spánku, určitě!

S touhle myšlenkou jsem zavřela oči. Harry byl celý studený z toho, že spal bez peřiny. Tak bych mohla spát každý den. Nevím proč, ale s Harrym se cítím jinak. Svobodně. Nemusím si dávat pozor na to, jak se chovat, jak být dcera uznávaných francouzských architektů. A ten polibek, pořád ho cítím na rtech. Chtěla bych ho znovu políbit, ale on je na jiné holky. Já nejsem ten typ, co by se s ním vyspala hned, co bych ho potkala. To ne. Opravdu jsem právě přemýšlela, jestli jsem Harryho typ. Och bože, je toho na mě moc. Musím jít spát, abych tyhle myšlenky vyhnala z hlavy.