Dark Wolf

8.Díl - Chtěla jsem ti pomoci...

Dorazila jsem domů a zaparkovala auto. Dům byl samozřejmě prázdný. Zašla jsem si do kuchyně pro něco k jídlu, protože mi vyhládlo. Udělala jsem si nějaké sendviče a šla do pokoje. Začala jsem si urovnávat, co budu s Harrym dělat.

O několik hodin později…

Je to tady. Je čas, abych vyrazila. Nebudu si brát auto, protože by to bylo až moc nápadné. Rodiče se ještě nevrátili a to už je jedenáct hodin v noci. Ale vlastně, co jsem čekala. No je to i dobře, aspoň se nebudou vyptávat, kam jdu. Oblékla jsem se celá do černé barvy, abych se mohla v lesích dobře schovat. Vzala jsem si i nový plášť od rodičů. Kdybych sama sebe potkala někde v lese, tak bych vzala nohy na ramena, v domnění, že jsem viděla smrt. Všude jsem zhasla světla a vyšla z domu. Ulice byly prázdné. Svítila jen pouliční světla. Vypadalo to, jak ve městě mrtvých. Nikde ani noha. Zhluboka jsem se nadechla a vydala se směrem ke škole. Modlila jsem se, abych nikoho nepotkala. Přišla jsem ke škole a obešla si ji k lesu, který se rozkládal vedle ní. Prošla jsem lesem a ocitla se u školního fotbalového hřiště. Posadila jsem se a opřela se o jeden strom. Měla jsem skvělý výhled na hřiště, kdyby přišel. Snad přijde.

O hodinu později…

Nepřišel. Samozřejmě, že nepřišel. Nějaká párty je mnohem lepší, než jeho vlastní život. Co jsem si nalhávala. Že by přišel, poprosil mě o pomoc a já mu jednoduše pomohla. Jsem opravdu hloupá.

Zvedla jsem se ze svého místa a šla do lesa, o kterém jsem si myslela, že mě dovede domů, ale spíš mě zavedl k Harryho domu. Chtěla jsem odejít, ale něco jsem zaslechla. Nebo spíše někoho, otočila jsem se a viděla Harryho, jak jde domů. Jde domů jako by se nic nestalo. Určitě si užil s nějakou holkou a je happy. To mu nedaruji, já kvůli němu studuji, jak ho učit a on ani nepřijde. Schovala jsem se za strom a použila vlčí zrak, abych na něj lépe viděla.

"Slyšíš mě?" zeptala jsem se potichu. A podle toho, že zastavil a ztuhl, soudím, že slyšel.

"Odpověz! Slyšíš mě?"

"Slyším!" Otočil se a všiml si mých zářivě modrých očí.

"Harry, chtěla jsem ti pomoci, aby ses vyrovnal s tím, co jsi, ale zřejmě o mou pomoc nestojíš. Ale varuji tě, jestli se proměníš přede všemi, tak budu první, co řekne lovcům, aby tě zastřelili! Sbohem!"

"Počkej, já-"

"Dala jsem ti šanci, ale ty jsi nepřišel. Dám ti poslední radu. V pondělí nevycházej ven!"

"Proč bych neměl?!"

"Protože je úplněk, který pro tebe bude velmi těžký, když to neumíš ovládat!"

"Počkej, řekni mi víc! Počkej!" křičel na mě. Rozběhl se za mnou, ale já byla rychlejší. Jelikož jsem si cestu od Harryho k nám domů, už zapamatovala, tak jsem doma byla rychle. Vstoupila jsem do domu a běžela do pokoje. Sundala jsem plášť a chodila naštvaně po pokoji. Moje tělesná teplota se prudce zvýšila. Musela jsem se zchladit nebo to nedopadne dobře. Vešla jsem do koupelny a i s oblečením jsem na sebe pustila ledovou vodu. Začala jsem se uklidňovat. Ale nechápu to. Nikdy mě nikdo nedokázal tak naštvat, abych ztrácela kontrolu. Co je to s tím klukem, proč má na mě takový vliv. Nechci to zjišťovat, ale tohle mi bude ležet v hlavě. Nejdříve nepřijde a potom po mě chce, abych mu vysvětlila, proč se má za úplňku schovávat.

Když už jsem byla úplně klidná, vylezla jsem a svlékla ze sebe mokré oblečení. Osuším se a ručník si zamotám okolo sebe. Jdu do pokoje, abych si oblékla spodní prádlo. Jsem oblečená, když si všimnu něčeho zářivého venku. Mám na sobě jen spodní prádlo. Jdu blíže k oknu a podívám se ven. Vidím tam zářivé zelené oči. HARRY! Viděl, že jsem si ho všimla, tak zmizel. Chytila jsem závěsy a prudce je zatáhla.

On mě sledoval? Ne, nemohl. To bych si ho všimla, nemohl být zamnou. Možná tu někdy bydlí poblíž, ale proč byl tady? A hlavně, proč mě šmíroval. Tak je to chlap, že jo. Od teď si budu muset zatahovat závěsy, když se budu převlékat. Navléknu na sebe pyžamo a lehnu si do postele. Strčím si sluchátka do uší a pomalu usínám.

***

Probudila jsem se a podívala se na hodiny. Už byly dvě hodiny odpoledne. Nemůžu uvěřit, že jsem spala, tak dlouho? To je asi kvůli tomu, že jsem usnula až okolo třetí hodiny. Ale proč mě rodiče nevzbudili. Vstala jsem a šla do koupelny udělat hygienu. Byla jsem hotová a šla do kuchyně. Přišla jsem tam a rodiče seděli u stolu.

"Dobré odpoledne," usměje se máma. Táta se začne chechtat a já si sednu na židli.

"Kde jsi byla v noci?" Zeptal se táta.

"Venku."

"Na lovu? Co si lovila?"

"Kluky!"

"Cože?" vykřikne a já se pro sebe zasměji.

"Koloušky, tati. Koloušky!" Zasmála jsem se a oni se mnou.

"Ne. Byla jsem se tu ještě porozhlédnout. A vidět to tu, z vlčí perspektivy."

"No, hlavně, že už si se probudila. Teď běž se nahoru přichystat."

"Proč?"

"Pozvali jsme sousedy od naproti, mají dva syny," řekla máma a šťouchla do mě loktem.

"Aha a v kolik přijdou?"

" Za dvě hodiny jsou tady."

"Dobře, ale nejdříve se chci najíst." Usměji se a jdu se podívat do lednice. Vytáhnu jogurt a sednu si.

"Až se přichystáš, přijď mi pomoci s občerstvením," zakřičí na mě máma, když vycházím z kuchyně.

Vejdu do pokoje a jdu se podívat do svého šatníku, co si obléknu. Vezmu si svoje červené šaty na jedno ramínko. Černé baleríny a vlasy si zapletu do francouzského copu. Když jsem hotová, sejdu do kuchyně, kde máma už chystá občerstvení. Jdu k ní a začnu ji pomáhat.

***

Máme všechno hotové, máma se jde připravit a já čekám v kuchyni. Najednou se domem rozezněl zvonek. Slyšela jsem tátu, jak otevřel dveře.

"Vítejte, pojďte dál," řekne. Zavolá na mámu a mě. Nadechnu se a jdu z kuchyně do obýváku. Když tam dorazím, přimrznu k podlaze. Netušila jsem, kdo jsou naši sousedé.