Dark Wolf

4.Díl - Co o něm víš?(New)

Když si všiml jejího zmateného výrazu, tak mu došlo, co se stalo. Rychle se otočil a odešel. Přišel za ním nějaký kluk a začali se spolu bavit. Co se to právě stalo? On je vlk? Je jich tu víc? Je to možné? Annabell létala v hlavě jedna otázka za druhou, ale bohužel žádná odpověď. Oddělala si pramen vlasů za ucho a nastražila uši. Musela se dostat přes všechny hlasy, které slyšela a zaměřit se přímo na něj. Chtěla vědět, o čem se baví, že by i ten druhý byl vlk?

„Jdeš v pátek na party?" zeptal se klik, který měl krátké hnědé vlasy a dění okolo něj ho nijak nezajímalo.

„No jasně, však víš, jak to chodí," řekl kluk, kterému se před chvílí rozsvítili oči. Jeho hlas byl zvláštní, ale zároveň upokojující. Měl anglický přízvuk.

Annabell by poslouchala dál, protože se ještě pořád nedověděla nic zajímavého. Ale překazil jí to učitel, který zapískal blízko ní na píšťalku. Zabolelo jí to tak strašně, že i když si zakryla uši, tak jí to nepomohlo. Padla na kolena a držela se za hlavu. Pořád slyšela pískání v uších, které ne a ne přestat. Není zrovna nejlepší nápad používat vlčí sluch, při hodině tělocviku.

„Annabell? Jsi v pořádku?" I přes hlasité pištění v uších, které už pomalu začalo odeznívat, poznala hlas Kattie.

„Jsem v pohodě," zakřičela. Postavila se na nohy a zatřásla hlavou, pištění už skoro přestalo a ona si všimla, že štafeta už začala. Podívala se vedle sebe na Jennu, která na ní vrhala vražedný pohled. Co proti mně ta holka má?

Radši ji ignorovala a čekala, až k ní doběhne holka z jejího týmu a předá ji štafetu. Když k ní kolík dorazil, tak se rozběhla, jak nejvíc to šlo. Věděla, že to nesmí nějak přehnat, aby to nebylo nápadné, ale když ji Jenna předběhla, tak mírně zrychlila, přece se od ní nenechá porazit. Avšak do cíle doběhly obě stejně. Podívaly se na sebe a doběhly za učitelem.

„No tohle bylo úžasné. Bylo to, ale hodně těsné. Tak to budeme muset dát rozhodující závod okolo hřiště, co říkáte?" zeptal se učitel Malik a ony souhlasně pokývaly hlavou. Postavily se na startovní čáru a každá chtěla vyhrát. Annabell tušila, že Jenna nebude běžet fér, to šlo poznat už z jejího pohledu, ale An byla připravená. Učitel odstartoval a ony vyběhly. Hřiště je dost velké, ale jim to zřejmě nevadilo. Obě se držely pořád u sebe a ani jedna to nechtěla vzdát. An se rozběhla rychleji a nechala Jennu za sebou.

„Annabell! Zastav!" uslyšela hlas svého otce, ale nikde okolo ho neviděla a ani necítila. Musel ji vlézt do hlavy díky rodičovskému poutu, které umožňuje rodičům vlézt do hlavy svých potomků, i když nejsou poblíž. Ale jak může otec vědět, že běžím? Má tady kamery nebo mě někdo hlídá?

„Tati! Běž z mé hlavy!" svými myšlenkami ho poslala pryč, ale moc to nepomohlo. An běží pořád rychleji a nezajímá ji nic kolem.

„Musíš zpomalit! Prozradíš se!"

„Nikdy jsem se neprozradila a ani to nemám v plánu!"

„Prostě zpomal!"

„Ne! Běž pryč!"

Dál ho už neposlouchala, i když ji pořád říkal, aby zpomalila. Když doběhla do cíle, tak si uvědomila,jak rychle to vlastně běžela. Jenna byla teprve v půlce hřiště, a An se zamračila. Většinou, když si zaběhá, tak se uklidní, jenže dnes měl běh úplně jiný účinek, ještě víc ji naštval. Ne běh, to její otec. Vydýchávala se a čekala, až se učitel vyjádří. Ten čekal ještě na Jennu, aby to mohl říct oběma.