Dark Wolf

34.Díl - Oou, co chce?...

Povídaly jsem si asi dvě hodiny, když se otevřeli vchodové dveře. Čekala jsem až oba dojdou do obýváku. Čekala jsem, že přijde jeden z nich opilý, ale oni přišli oba opilý. No skvěle! Tohle bude dlouhá noc.

"Pane bože! Kde jste se tak zřídili?!" zareagovala Allison. 

"Proč...myslíš...že jsme se zřídili?" zeptal se Scott a málem spadl.

"No já nevím, tak možná proto, že se nedokážeš udržet na nohou?! Jak jste se dostali domů?!" 

"Autem!" zasmál se Harry.

"Chceš mi říct, že si v takovém stavu sedl za volant?!" ozvala jsem se já.

"Já ne, ale taxikář," zasmál se i když to vtipné nebylo. 

"Annabell, sestřičko. Nezlob se na nás. Museli jsme oslavit, že Harry odmítl tu blondýnu, co tam přišla, jak se to jmenovala. Harry?" podíval se na něj a já taky. 

Ruce jsem si zkřížila na hrudi. A tázavě se na něj podívala.

"Jaká blondýna?" zeptala jsem se, ale naštvaná jsem nebyla. Protože vím, že ji odmítl. 

"Bell, lásko nebuď na mě naštvaná. Já ji odmítl," udělal smutné oči.

"Já nejsem naštvaná, jen se ptám, kdo byla ta holka?"

"Jena, Lena, Sena... ty víš koho myslím, ty ji říkáš barbie," snažil se vysvětlit. Usmála jsem se a šla k němu. Vzala jsem jeho ruku a přehodila si ji přes ramena. 

"Tak pojď. Musíš se vyspat," řekla jsem mu a on se usmál. Vzala jsem ho a táhla po schodech nahoru. Během toho si začal zpívat nějakou písničku, kterou jsem neznala. I když byl opilý, tak zpíval hezky. Musím mu říct, aby mi zazpíval, když bude střízlivý. Otevřela jsem dveře od svého pokoje a zavedla ho k posteli, do které se ihned svalil. Nohy měl přehozené přes postel a já mu je dala na ni. Sundala jsem mu boty a dala je vedle postele. Celou dobu mě pozoroval a usmíval se. Sedla jsem si na kraj postele. Stáhl mě za ruku k němu. Lehla jsem si na jeho rameno a on mi položil ruku na záda. 

"Jsi na mě naštvaná?"

"Ne, proč bych měla?"

"Že jsem s opil s tvým bráchou?"

"Trochu naštvaná jsem, že jste se opili, ale tušila jsem to."

Zasmála jsem se a dala mu pusu na tvář. 

"Já jsem král naháčů!" slyšeli jsme z poza dveří Scotta a Allison, která se ho snaží zkrotit. Neudrželi jsme se a vybuchli smíchy. Za chvíli už byl klid. Zajímalo by mě, jak to Allison udělala. Leželi jsme v tichosti, když jsem ticho přerušila.

"Co si ji řekl?"

"Komu?"

"Barbi, co si ji řekl?"

"Řekl jsem ji, že mám přítelkyni a o ní jsem neměl nikdy zájem. Nevím jestli sis toho všimla, ale vycpává si prsa," řekl mi a na zádech mi tvořil prstem různé obrazce. 

"Cože?"

"Jo, proč si myslíš, že nemá kluka," zasmál se a dal mi pusu na čelo. Natáhla jsem se a přehodila přes nás peřinu. Lépe jsem se uvelebila a hlavu položila na jeho hruď. Netrvalo to dlouho a já usnula. 

Ráno...

Ráno jsem se probudila a všimla si na budíku, že je nejvyšší čas vstávat do školy. Harry by stejně nikam nešel. Má určitě velkou kocovinu, takže ho nechám spát. Opatrně jsem vymotala nohy z těch jeho a postavila se z postele. Opět byl jen v boxerkách. Kdy se stihl svléknout? To asi nikdy nezjistím. Šla jsem ke skříni a vzala si černé upnuté jeany, bílé tílko, spodní prádlo a šla jsem do koupelny. Oblečení jsem položila na umyvadlo a svlékla se z oblečení, ve kterém jsem spala. Hodila jsem ho do koše na prádlo a vlezla do sprchového kouta. Pustila jsem na sebe horkou vodu a umyla si vlasy i tělo. Když jsem byla hotová omotala jsem si ručník kolo těla a zapnula fén do zásuvky. Vlasy jsem si vysušila a nechala volně. 

Oblékla jsem se do svého nechystaného oblečení a na řasy si nanesla trochu řasenky. Trochu lesku na rty a byla jsem hotová. Vyšla jsem z koupelny a vzala si ze skříně černé uzavřené boty na podpatku. Vzala jsem si hnědou koženou bundu, která byla přehozená přes opěradlo židle u stolu. Nechala jsem Harrymu ještě vzkaz, aby tu počkal než se vrátím.  Vyšla jsem z pokoje a šla si do kuchyně pro něco k jídlu.

V kuchyni už byla Allison a pila kávu.

"Dobré ráno," usmála se na mě.

"Dobré, jak se má král naháč?" Nedokázala jsem zadržet smích. Allison se rozkašlala, aby zakryla zděšení. 

"Jak to víš?"

"Nešlo to přeslechnout."

"Aha," hlasitě si oddychla.

"Allison, Harryho nechci budit, protože bude mít určitě velkou kocovinu. Tak ať tu na mě počká. Škola nebude dlouhá, takže budu brzo zpátky."

"Dobře a můžu tě o něco poprosit?"

"Jo, o co jde?"

"Skočila by si pro Scottovo auto? Tady jsou klíčky, abych tam nemusela já, nechci nechávat Alexe bez dozoru a Scott s Harrym budou spát až do večera, podle toho kolik toho včera vypili," zasmála se a já s ní.

"Jasně, skočím pro něj po škole, ale neslibuji, že ho dovezu v celku."

"Dobře, stejně to auto nesnáším."

Vzala jsem si toust a rozloučila se s Allison. Oblékla jsem si bundu a šla rovnou do školy. Doufám, že dnes to bude v pohodě, protože se mi vůbec nic nechce dělat. Nejradši bych byla celý den v posteli. Ani nevím, jak se to stalo, ale za chvíli jsem byla před školou. Mé myšlenky mě zabavily na celou cestu.  Za těch pár dní se tu nic nezměnilo. Hodně jsem toho zmeškala a teď to musím napravit. Vešla jsem do školy a šla hned ke skříňce, abych si vzala učebnice. Najednou zazvonilo. Celá chodba se vylidnila a já si rychle vzala učebnice a šla do třídy. Procházela jsem zrovna kolem ředitelny, když jsem slyšela jak paní ředitelka s někým mluví. Zbystřila jsem, abych lépe slyšela.

"Musíme odsud pryč. Vědí, že ho mám já. Vědí, že jsme tady!" zněla nervózně.

"Zbláznila ses?! Teď už to nejde! Všude v okolí jsou jejich vojáci! Jak lidé, tak vlci, už nemůžeš odejít!" promluvil hlas. Určitě mluvila s někým po telefonu.

"A co mám jako dělat!?"

"Nic, chovej se přirozeně. Nikdo o tobě několik let nevěděl. Když přijdou budou si myslet, že je to tvůj syn. Vždyť je to možné, no ne?"

"Asi máš pravdu. Co bych bez tebe dělala. Miluji tě Frankline."

"I já tebe, bude to v pořádku. Tak ahoj, doma."

"Ahoj." 

Zavěsila a já slyšela jak jde ke dveřím. Vzpamatovala jsem se a šla směrem do třídy. Takže můj plán, jak ji donutit, aby Harrymu opravila dům padá. Slyšela jsem, jak se dveře od ředitelny otevřeli, ale nechtěla jsem se otáčet. 

"Slečno Collman?" zavolala a já pevně zavřela oči. 

Co když mě včera poznala? Co se teď stane. Otevřela jsem oči a otočila se na ní.

"Ano?"

"Musím s Vámi na chvíli mluvit," usmála se. Souhlasně jsem kývla a šla za ní. Vešla jsem do ředitelny a ona za mnou. Ukázala mi, abych se posadila na židli naproti jejímu stolu. Sedla jsem si, ale byla jsem strašně nervózní.

"Takže, vaše zmeškané hodiny." Začala a já si trochu oddychla.

"Všechny jsou omluvené od vašich rodičů, ale o tom jsem mluvit nechtěla."

Oou. Co teď? Jak se z toho dostanu?

Já vím, že je to ještě takové nudné, ale musím se dostat k tomu hlavnímu a pořád se tam nějak nemůžu dopracovat, aby to navazovalo.

Tak se vás ptám, baví vás to ještě?

Děkuji *Anne*