25.Díl - Ona je moje přítelkyně...

9.3K 517 5
                                    

ANNABELL

Ráno jsem se probudila se zvláštně dobrým pocitem. Otevřu oči a podívám se na tělo, které leží vedle mě. Harry leží na zádech a já jsem na něj natisknutá z boku. Nohy mám okolo něj a hlavu položenou na jeho rameni. On má přes mě přehozenou ruku a spí. Vzpomínám si, jak včera přišel. Byl opilý, ale to mi nevadilo. Ale nejvíce se mi líbilo, že se s tou holkou nevyspal. Neuvědomila jsem si to, ale usmívala jsem se.

"Čemu se směješ?" vylekal mě Harry, když promluvil.

"Víš, jak jsem se lekla!" bouchla jsem ho do hrudi a on se začal smát, ale jeho smích se proměnil na kňučení. Podívala jsem se na něj a on si rukou masíroval spánky.

"No ne. Ty máš kocovinu," začala jsem se smát.

"Trošku tišeji," zanaříkal.

Rozesmálo mě to ještě víc. Chtěla jsem se otočit a vstát z postele, ale spadla jsem na zem. Samozřejmě, že to Harryho pobavilo.

"Nesměj se!" napomenula jsem ho.

"Taky se ti zdá, že je ta postel pro nás dva malá?" zeptala jsem se.

"Nezdá. Ona je fakt malá. Budeš si muset pořídit větší, jsem rád, když se nemusím bát, že spadnu z postele," usmál se a jeho ďolíčky byly hluboké. Celé mé tělo zalilo teplo nad tím, že se mnou chce pořád spát v jedné posteli.

"A nebo budeme častěji spát u mě," řekl a já se usmála.

"Jdu ti pro něco na hlavu," řekla jsem a vyšla z pokoje.

Sešla jsem schody a šla do kuchyně, kde už byla Allison.

"Dobré ráno, jak si se vyspala?" zeptala se mě hned.

"Ehm...skvěle, ale trochu mě bolí hlava. Vezmu prášek a půjdu si ještě lehnout," řekla jsem ji a ruku si položila na hlavu.

"Annabell. Už jsem nachystala i snídani. Tady. Dej mu šumivé tablety," usmála se na mě.

"Cože? Nevím, o čem to mluvíš," dělala jsem jako by nic. Och bože to je trapné.

"Annabell. Já nejsem hloupá a taky jste včera byl trochu hlasití," zasmála se a já zrudla až po uši.

"Naši jsou doma?" změnila jsem téma.

"Odjeli ještě do práce, ale za chvíli jsou tady."

"Dobře."

"Že je to ten kluk, do kterého jsi zamilovaná."

"Bože! Allison!" křikla jsem a ona se začala smát. Vzala jsem tác se snídaní a šla do pokoje. Byla jsem určitě rudá až na zadku. A vím, že to hned tak nezmizí. Přišla jsem do pokoje a tác položila na postel.

"Proč si tak rudá?" zeptá se hned Harry a vezme si osmaženou slaninu.

"Miluji svoji švagrovou."

"Proč?"

"Připravila nám snídani a nachystala ti šumivé tablety."

"Ona o mně ví?" podíval se zmateně.

"Harry, celá rodina jsem vlků a navíc byl si trochu hlučný."

"Aha," pokrčil rameny a pustil se do jídla.

"Hele, nesněz to všechno," řekla jsem mu a sedla si vedle něj.

Vůbec mě neposlouchal. Začala jsem se tam s ním přetahovat a oba jsme se smáli. Najednou jsme se na sebe podívali. Jeho zelené oči propalovali ty mé modré. Nahnul se a políbil mě. Polibek jsem mu samozřejmě opětovala. Zaklonil se dozadu a stáhl mě s sebou, ale polibek nepřerušil. Usmála jsem se a prsty zapletla do jeho vlasů. Najednou se otevřeli dveře a já se od něj odtrhla a podívala se na osobu, která vešla do pokoje. Máma. Do háje!

"Annabell," řekla a já se ani nehnula.

"Mami?"

"Dolů hned! Oba!" nakázala a odešla. Začala jsem fňukat a hlavu zabořila do záhybu jeho krku.

"Vadí ti, že nás viděla?" zeptal se a v jeho hlase byl...smutek?

"Ne, ale teď si oba vyslechneme přednášku o bezpečném sexu!" řekla jsem do jeho krku a on se zasmál. Zvedla jsem se z něj a pomohla mu na nohy. Šla jsem ke dveřím, když jsem ucítila, jak mě plácl po zadku. Otočila jsem se na něj a on dělal, jako by nic. Oblékl se do jeanu a trička. Nemohl tam jít nahý, i když by mi to nevadilo. Zatřásla jsem hlavou, abych vyhnala své neslušné myšlenky z hlavy. Harry mě vzal za ruku a šli jsme z pokoje. Tím, že jsme měli propletené prsty, měla jsem motýlky v břiše.

Došli jsme do obýváku, kde seděl táta, máma a Allison. Šli jsme ke gauči a sedli si. Harry si sedl vedle mě a chytil mě za pas. V pěst chytil moje tričko. Byl asi nervóznější víc než já. Podívala jsem se na rodiče, kteří se netvářili zrovna vesele.

"Annebello," začal táta.

"Jsme rádi, že jsi si našla přítele, ale bohužel nemůžete být spolu."

"Cože? To nemyslíš vážně?" vykřikla jsem.

"Ano myslím. Znáš zákony, které platí."

Ano zákon. Zákon, který vlkům zakazuje mít vztah s lidmi. Nestojí o křížence. Na světě jich je asi jen pět, protože to vlastně ani moc nejde.

"Omlouvám se, pane Collman, ale Annabell je dospělá a může se rozhodovat, jak chce. A jestli chce být se mnou, tak bude."

"Harry, ty to nechápeš. Annabell není jako ty."

"Jako já?" zeptal jsem.

"Ano."

"Jestli myslíte to, že je Annabell vlk, tak je to v pořádku."

"Ty si mu to řekla? Zbláznila ses?" zakřičel na mě. Dostala jsem docela strach, velký strach.

"Nekřičte na ní," zařval Harry a postavil se na nohy. Harry prosím nepleť se do toho.

"Můžu na ní křičet je to moje dcera!"

"Ale moje přítelkyně. A jestli máte problém, že je vlk, tak se podívejte do mých očí," zařval a jeho oči začaly zářit.

Pořád jsem myslela na to, jak řekl, že jsem jeho přítelkyně. Cítila jsem, jak se z toho roztékám. Ale budu se ho muset zeptat, jestli to myslel vážně. Všichni byli najednou ticho. Harry si za mnou sedl a viděla jsem, jak byl naštvaný. Chytila jsem ho za ruku a palcem vytvářela kroužky na jeho ruce.

"Ty jsi...jako my?" zeptala se máma.

"Už to tak vypadá," odpověděl a uvolnil se. Táta chtěl něco říct, ale někdo zazvonil. Tušila jsem, kdo to je.

"Jdu otevřít," vyskočila jsem z gauče a šla ke dveřím. Otevřela jsem a kdo tu nebyl. Můj milovaný bratříček, který se netvářil zrovna spokojeně.

"Ale, ale kdo pak se tu ukázal," dělala jsem si z něj srandu.

"Nech si ty kecy a pusť mě!"

Postavila jsem se do dveří a nechtěla ho pustit. Najednou mě podebral pod koleny a já zaječela. Kopala jsem a křičela, aby mě pustil, ale neposlechl. Potom mě posadil na gauč. Vyplázla jsem na něj jazyk a on mi dal pohlavek.

"Au!" řekla jsem mu, ale nevnímal. Díval se na Allison, která stála u krbu a vypadala, že chce utéct. Teď to bude zajímavé.

Dark WolfKde žijí příběhy. Začni objevovat