Dark Wolf

75. Díl - Smlouva...

Annabell

„Počkej, já si to ujasním.“  Řekla jsem svému koni. Oh, bože. Jak banálně to zní, že? Ale je pravda, že má příjemný hlas. Ale připadám si jako šílenec, který si povídá se svým koněm. Jenže v tomhle světě je už možné všechno. Jak to, že jsme vlci, tak to, že umím ovládat oheň.

„Existuje nějaké proroctví, které říká, až se má tetování na zápěstí pravé ruky spojí, tak si pro mě ďábel, tudíž tvůj pán, si pro mě přijde a odvede si mě do horoucích pekel. A abych se tam stala jeho manželkou?“ zděšeně jsem vypískla, když jsem to vyslovila nahlas.

„Přesně tak, byla si mu zaslíbená, když tvá rodina podepsala smlouvu.“  

V hrdle mi najednou vyschlo a srdce začalo bít rychleji. Cítila jsem se značně nepříjemně.

„Má-má rodina?“ zakoktala jsem se.

„Ano. Zřejmě to proroctví neznáš. Tak já ti ho řeknu.

Kdysi dávno někdo předpověděl, že se narodí dívka, která bude mít bíle vlasy a pronikavé modré oči. S tváří anděla, ale s ďáblem v těle. To by nebyl velký problém, ale když se prorokuje, že tahle dívka bude mít ohromnou sílu, kterou může zničit i samotného vládce pekel.“

„Tudíž má tvůj pán strach?“ Podívala jsem se na Igneuse a zastavila. Z těchto nových informací jsem měla žaludek, jak na vodě. Taky se zastavil a podíval se na mě. Jeho hříva už byla čistě černá a po plamenech ani stopa. Měl krásné černé oči, které se na mě krásně dívali. Byl to opravdu krásný kůň.

„Neřekl bych zrovna strach. Nemůžeš ho zabít, ale můžeš dobýt jeho království. A když ti řekl, že on ti dal moc ovládat oheň, není to pravda. Ty máš svůj vlastní oheň. Jenže nemáš v sobě jen oheň, ale i něco víc. Ale netuším, jak zjistit, co to je.“

Zpracovávala jsem jeho slova a cítila se zmatená. Ještě zmatenější než předtím. Když jsem si to postupně ujasnila, co mi řekl, promluvila jsem.

„Takže se mě tvůj pán jednoduše bojí.“ Řekla jsem rozhodně a on si povzdychl.

„A to pořád ještě nevysvětluje nic, co s tím má moje matka.“ Zmateně jsem rozhodila rukama, protože jsem toho začínala mít dost. Nejen, že jsem unavená. Ještě mám dost práce a další jsem si přidělala, když sem zabila Ashtona.

„Vlastně za to nemůže úplně tvá matka. Ale spíše tvá babička. Když se tvá matka narodila, tak byla mrtvá. Tvým rodičům se nedařilo mít děti, takže byli rádi, když tvá babička otěhotněla. Celé těhotenství probíhalo v pořádku, ale v den porodu zjistili, že tvá matka nežije. Prosila boha o to, aby její dcera žila, ale ten ji nevyslyšel. Tak začala prosit ďábla. Ten by nic neudělal, kdyby to nebylo v jeho prospěch. Podíval se do budoucnosti a viděl tam tebe. A proto pomohl a dal tvé rodině podepsat smlouvu. O té smlouvě ví pouze tví prarodiče.“

„Ou, připadám si, jako by mě má rodina prodala.“ Zesmutně jsem řekla a sklopila zrak. Rozešla jsem se zase lesem. Za chvíli jsem cítila, jak jde vedle mě. Pootočila jsem hlavu a pořád se na něj dívala. Musím říct, že takového koně jsem ještě v životě neviděla.

„Jsi opravdu nádherný.“ Bezmyšlenkovitě ze mě vypadlo. Hlasitě se zasmál a já s ním. Jeho smích byl nakažlivý a zároveň uklidňující.  

„Děkuji. Ale tvá kráse mě překoná.“

Zalichotil mi a já cítila, jak se mé tváře zbarvují do červena. Nebyla jsem zvyklá na lichotky.