Dark Wolf

48. Díl - Pravda...

"Mami, co se děje?" promluvil jsem a všichni se na mě podívali. Všiml jsem si, jak se oběma zalili oči slzami.

O co tu sakra jde?!

"O nic broučku, tohle je jen mezi námi!" řekla, když jsem se postavil za její židli.

"Jen! Jen?! Proč si to udělala? Proč? Vždyť si moje sestra! Jak si to mohla udělat? To mě tak nesnášíš?! Řekni mi důvod!" rozkřikla se z ničeho nic žena. 

"Samozřejmě, že tě nesnáším! Vzala si mi, to po čem jsem toužila!" odpověděla máme neutrálně. 

Začínám to chápat ještě méně. Ale teď budu radši poslouchat. Máma se nikdy nezmínila, že má sestru. A co její rodiče? Mám nějaké prarodiče?

"A co to bylo?"

"Christopher." Obě hned střelili pohledem na muže, který křečovitě svíral ruku té ženy. 

"A proto si unesla naše dítě!" zakřičela ještě hlasitěji a postavila se, tak prudce, že židle spadla na zem. 

Vyvalil jsem na ni oči, co to řekla.

"Harry odejdi!" řekla máma, "hned!"

"Ne, chci vědět o čem to mluví!" řekl jsem. 

"Tak řekni mu to!" poprvé promluvil muž, který se na mě pořád díval, až mi to bylo nepříjemné. 

"No... někdo jim unesl dítě a oni z toho viní mě!" řekla máma. 

Netuším, jak se to stalo, ale žena zmizela. V rychlosti jsem se otočil a viděl ji, jak drží mámu pod krkem. Nemohl jsem se hnout z místa, chtěl jsem ji pomoci, ale víc jsem chtěl vědět, o čem to mluví. 

Muž si povzdychl a postavil se. Upravil si své sako a díval se na mámu, která se zlověstně zasmála.

"Christopre, jsi si jistý, že je Harry tvoje dítě? Protože si nemyslím, že by se někdy proměnil!"

Všechno se v tu chvíli zastavilo. Nemohl jsem se pohnout a cítil jsem se jako bych měl každou chvíli zkolabovat. Opravdu teď právě přiznala, že usnesla nějaké dítě? A co hůř unesla mě! Cítil jsem jak se mé zorničky rozšířili. 

Po nějaké chvíli jsme se rozhodl promluvit. 

"Opravdu si to udělala? Usnesla si mě?" zeptal jsem se a cítil se jako bych se měl rozbrečet. Žena ji pustila a ona začala kašlat.

Tahle žena, která mi byla matkou mi lhala a unesla mě od pravých rodičů. Mohl jsem mít celou rodinu, otce se kterým bych mohl dělat spoustu věcí jako jiní.

"Harry...to není pravda...já-á jsem se přeřekla. A o té proměně to nic neznamenalo!" lhala mi, což mě dokázalo rozzuřit. Přišel jsem k ní a za loket ji vytáhl na nohy. 

Podívala se mi do očí a mé oči začaly zářit.

"Neopovažuj se mi lhát!" řekl jsem výhružně a její oči se rozšířily. 

"Já-já nelžu!"

"Lžeš!" zakřičel jsem. 

"Řekni mu to! Jak si ho sprostě ukradla z kolébky! Jak si ho devatenáct let schovávala! Jak si s námi přestala komunikovat!" řekla žena a já se na ní podíval. Máma teda Megan vypadala vystrašeně.

"Řekni mu to nebo mu to řeknu já!" ozval se muž.

"Nikdy!" zasyčela.

"Prosím, řekněte mi všechno," řekl jsem a šel ke stolu, kde jsem si sedl. Všichni udělali to samé a já čekal, co se dozvím. Na ženu, kterou jsem celých devatenáct let považoval za matku jsem se nemohl ani podívat. 

*

"...tak tohle je celý příběh," konečně skončil. Byl jsem z toho v šoku. Nechtěl jsem tomu věřit. Tohle se mi určitě nestalo. Nemohlo. 

"Ne, ne, ne. Jak si můžete být jistí, že jsem to já," promluvil jsem po pár minutách ticha. Mé oči se pořád upírali dolů na stůl. Ucítil jsem na své ruce něčí dotyk a následně stisk. Otočil jsem hlavu a podíval se své pravé matce do očí. 

"Jsi můj syn. Cítím to a i tvá přítelkyně to potvrdila," zašeptala a z očí ji stékaly slzy. 

"Annabell?!" křikl jsem a postavil se. 

"Co ta o tom ví? A jak o tom ví! A kde sakra je?!" začal jsem řvát. 

Ona to věděla a nic mi neřekla?! Proč?

"Nevím, jak se to dozvěděla, ale teď leží ve tvé sídle. Stala se menší nehoda."

"Nehoda?!"

"Harry, jsme tak rádi, že jsme tě našli. Někteří už nevěřili, že by si ještě mohl žít, ale já věděla, že žiješ. Cítila jsem to," usmála se a objala mě. Čímž mě přistihla nepřipraveného. 

"Věděla jsem, že se mi vrátíš," zašeptala mi. Pomalu jsem své ruce zvedl a obmotal je okolo jejího těla. Můj pohled se rozmazával a potom jsem cítil jen něco teplého na tváři. Tohle je má pravá matka. Vždy jsem se cítil jako by mi někdo chyběl. Myslel jsem si, že mi vždy chyběl otec, ale byla to i pravá matka, která by mi dala mateřskou lásku. 

Brečel jsem, jak malý kluk do jejího trička. Christopher, teda táta, bude si těžké na to zvyknout, k nám přišel. Anna - máma, se ode mě odtáhla a já si rychle utřel slzy. Přistoupil ke mně a vtáhl mě do otcovského objetí. 

"Konečně si s námi synu," zašeptal. 

"Ne! Takhle to skončit nemělo! NE, NE, NE!!!" začala Megan vřískat. Vypadalo to jako by měla záchvat. Táta se odtáhl a podíval se na ní. 

"Megan, trest tě nemine, ale necháme to na vašem otci!" řekl pevným hlasem. Ihned se uklidnila a střelila na nás pohled.

"Otec?! Ne, ne! To radši umřu!" zakřičela. 

"Jak myslíš! Harry musíme do tvého sídla. Snad už se tvá přítelkyně probrala," řekl a táhl mě ven. Na Megan jsem se už ani nepodíval. 

Venku čekala limuzína, která nás tam měla zřejmě odvést. Máma mě chytila za ruku a šli jsme.

Ahojte. Tak tady je další :D No už máme za sebou jednu ze 3 hlavních částí v story :D Tak snad si počkáte na další dvě :D 

VOTE a koment potěší :3 <3