Dark Wolf

44.Díl - Skoč na všechny čtyři!...

HARRY

Probudil jsem se a všiml si, že jsem zachumlaný v peřinách. Zamrkal jsem, abych se ujistil, že se mi o mém opraveném domě jen nezdálo. Když jsem se podíval po pokoji, tak jsem si byl jistý, že se mi to nezdálo.  Protáhl jsem se a podíval se  na mobil. Byla jedna hodina a měl jsem několik zmeškaných hovorů od mámy. Protřel jsem si oči a chtělo se mi pořád spát, ale musím za mámou, aby se nebála. Nedobrovolně jsem opustil krásně vyhřátou postel. Sešel jsem schody a vzal si kabát, klíče, peněženku, abych mohl cestou zpátky nakoupit jídlo a všechno potřebné. 

Zamkl jsem hlavní dveře a nasedl do auta. Venku už je pořádná zima já jen čekám, kdy začne sněžit.

Po půl hodině cesty jsem zastavil před domem a šel dovnitř.

"Mami? Jsem doma!" zakřičel jsem doma.

"Čau, nejsou doma." Přišel z obýváku Liam. 

"Aha, tak jim potom vyřiď, že přijdu zítra."

"Fajn. Jdeš za Annabell?" zeptal se a já se na něj nevěřícně podíval. 

Jak to ví? Liam chodí na jinou školu, takže nemůže vědět, že s ní chodím.

"Proč?"

"Jen tak. Jo a dávej si na ní pozor."

"Proč?" zopakoval jsem podruhé.

"Protože jsme byli u vás ve škole na zápas a kámoši nad ní slintali." Řekl a zasmál se. Já zaťal ruce v pěst a měl mu chuť vrazit.

"Tak řekni svým idiotským kámošům, aby ji nechali na pokoji, jasný?"

"Mě je to jasný." Zvedl ruce v obranném gestu a odešel zpátky do obýváku. 

Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Otočil jsem se a vyšel z domu.

"Pozdravuj ji!" slyšel jsem ještě Liama, když jsem zavíral dveře.  Protočil jsem očima, i když to nemohl vidět.  Přešel jsem ulici a zazvonil u Bell. Otevřela mi její máma s širokým úsměvem.

"Harry?"

"Dobrý den, je tady Bell?" zeptal jsem se, když  mě pustila dál.

"Jistě. Pořád je v posteli, jistě víš proč?"

"Úplněk?"

"Ano, tak běž nahoru."

"Díky." Odpověděl jsem a šel k Bell do pokoje. Sahal jsem na kliku, když Gemma vyšla ze svého  pokoje. Jen jsem zvedl ruku na pozdrav a vešel do pokoje. 

Viděl jsem Bell, jak leží na břiše a hlavu má natočenou ke mně. Vidět mě nemohla, protože měla přes oči všechny své bílé vlasy. 

"Gemmo, byla si tu už třikrát a už mě to štve. Vstávat nebudu, tak prosím tě odejdi," řekla a já se široce usmál. Sundal jsem si kabát a položil ho na židli. Šel jsem k její posteli a lehl si k ní na kraj.

"Gemmo..." zaúpěla a já se rozesmál. 

Rychle si odhrnula vlasy z tváře a podívala se na mě. Já se na ní jen usmíval, protože se tvářila jako by viděla ducha. Potom se vzpamatovala.

"Harry!" zakřičela a vrhla se na mě. Já se jen zasmál a silně si ji tiskl k sobě. Potom se ode mně odtáhla a na tváři měla šťastný výraz.

Neváhal jsem ani vteřinu a přisál se ji na rty. Nebránila se a já se na ní svalil.

"Kdy...jsi...přijel?" zeptala se mezi polibky. 

"Dnes...ráno..." odpověděl jsem, aniž bych přerušil polibek. Usmála se a my slyšeli, jak si někdo odkašlal. Oba jsme se podívali za zdrojem. Ve dveřích stál Bellin naštvaný otec. Rychle jsem s ní slezl a sedl si do tureckého sedu. Nechtěl jsem si to přiznat, ale mám s jejího otce značný respekt. Ruce měl křížené na hrudi a přivřené oči.

"Potřebuješ něco?" zeptala se ho s klidem Bell.

"Pojďte dolů. A hned. Není bezpečné nechávat vás tu dva samotné. Nechci být dvojnásobný dědeček." Usmál se.

"Tati!" křikla Bell a já se zasmál taky. 

"Tak pojďte máma uvařila oběd." Řekl a odešel. Bell něco potichu zamumlala a vstala z postele. Šla do koupelny a já na ní čekal. Za chvíli vyšla a přešla ke skříni. Natáhla na sebe jiné tričko a tepláky. Jsem rád, že se přede mnou nestydí. 

"Tak pojď, Harry. Užijeme si celý den s mou rodinou." Vzdychla a zvala mě za ruku. Já se jen usmál a šel s ní dolů. Užijeme si krásný den. 

O týden později, sobota večer...

"Jak to do prdele mám udělat?!" zakřičel jsem na Bell. Stojíme i s Gemmou uprostřed lesa a ony mě nutí, abych se proměnil. Údajně po této proměně, už bude proměna bez bolestná. 

"Ukaž mu to!" Bell se otočila na Gemmu.

"Já? Snad ty ne?" obě se na sebe podívaly.

"Fajn. Tak Harry musíš to jen chtít. Mysli na to, že chceš mít čtyři nohy, velké oči..."

"Tlamu a ocas. Jasně, toužím po tom!" přerušil jsem ji a protřel si spánky.

"Harry! Takovým přístupem to nedokážeš. A já to chci vidět, než pojedu zpátky do Anglie." Zabručela Gemma. 

"Fajn." 

Zavřel jsem oči a snažil jsem soustředit, když jsem cítil, jak si se mnou Bell propletla prsty. 

"Neboj se. Jsem s tebou. A Gemmu neposlouchej. Je nějaká nervózní z Ashtonem se neviděla už týden!" pošeptala mi a já se zasmál. 

"Hej! Já to slyšela," zakřičela Gemma. 

"Víš co ti pomůže?"

"Co?" zeptal jsem se.

"Skoč!"

"Cože?"

"Skoč na všechny čtyři! Skočíme spolu, ano?"

"Dobře."

"Na tři. Jedna...dva...tři!" zakřičeli a my skočili. Za cítil jsem prudké bodání v mém těle, ale ignoroval jsme to. Ani jsem si to neuvědomil, ale měl jsem celou dobu zavřené oči a nechtěl je otevřít.

"Harry, dokázal si to!" slyšel jsem křičet Gemmu. Otevřel jsem oči a snažil se zjistit, jak vypadám. Začichal jsem, zastříhal očima, otevřel tlamu, zavrtěl ocasem. Pane bože! Já jsem vlk.

Udělal jsem pár nejistých kroků a přitom se podíval na Annabell. Byla taky vlk. Její modré oči mě propalovali a já si všiml, že její srst je čistě bílá. Šel jsem k ní a celou si ji obešel. Když jsem procházel okolo její zádní části těla, tak mě praštila ocasem do čumáku, tak že mě v něm zašimralo. 

"Hej!" 

"Co je? Nemáš si mě prohlížet!" vrátila mi.

Zasmál jsem se a šel k ní. Najednou jsem slyšel, takový divný zvuk, že jsem se nemohl ovládat. Začal jsem vrčet.

"Harry? Harry, co se děje?" zeptala se Bell.

Neodpověděl jsem a rozběhl se do lesa za tím zvukem. Nejrychleji, jak jsem v téhle podobě mohl.