Dark Wolf

19.Díl - Musím ji to říct...

Za pár minut jsme došli domů, kde nás netrpělivě čekala máma. Pomohla mi seskočit z táty a já ho nechtěně zašpinila krví, kterou jsem měla na ruce. Rána byla skoro zahojená, ale nebylo to ideální.

"Annabell? Jsi v pořádku?" zeptala se ihned máma a objala mě.

"Jo-o, jo-o," koktala jsem, protože jsem se z toho šoku moc nevzpamatovala. Máma mě vzala kolem ramen a vedla do domu. Dovedla mě do obýváku, kde jsem si sedla na gauč a trochu se třásla. Za nějakou chvíli přišel táta a už byl oblečený.

"Tati, ty si porušil zákon! Nesmíme se proměňovat před lidmi."

"Já vím, ale kdybych to neudělal, tak bych tě nezachránil. Nechci vědět, co by se ti stalo," řekl mi a klekl si přede mě. Máma mě objala a táta taky.

"Kde si byla celou noc."

"Byla jsem v lese a...a slyšela jsem nějaké lidi. Šla jsem se za nimi podívat a oni tam nastražili medvědí past. Chytila jsem se do ní a trvalo mi dost dlouho, než jsem se z ní dostala."

Nechci zmiňovat Harryho, protože bych to těžko vysvětlovala. Nesnáším, když rodičům lžu, ale je to nutné.

"A co to máš na sobě?"

"Jak jsem se dostala z pasti, došla jsem k sídlu uprostřed lesa. Patří našim sousedům a vešla jsem tam. Nikdo tam nebyl, ale bylo tam tohle oblečení, tak jsem si ho vzala."

Nelžu zas tolik. Je tam půl pravdy a půl lži. Modlila jsem se, aby mi to věřili a dál se nevyptávali.

"Dnes do školy nepůjdeš," oznámil mi táta a já souhlasně kývla.

"Jestli mě omluvíte, musím se převléct a umýt."

"Dobře, my pojedeme do práce. Nevím v kolik se vrátíme, tak na nás nečekej," usmála se máma a já souhlasně kývla. Vyšla jsem schody a šla do svého pokoje. Už jsem tu tři dny nebyla. Už bych konečně mohla vybalit ty ostatní krabice, ale ne hned. Šla jsem do své koupelny a sundala ze sebe Harryho věci. Hodila jsem je do koše. Musím je vyprat a potom mu je vrátit. Vstoupila jsem do sprchového kouta a pustila na sebe teplou vodu. Bylo to hodně příjemné. Začala jsem přemýšlet nad tím, co se poslední dobou stalo.

Teď mě začalo zajímat ještě víc, co se Harrymu zdá. Až za ním příště půjdu, tak mi to musí říct. Ať už přijde kdokoliv.

Vzala jsem šampón a umyla si vlasy. Vylezla jsem ze sprchového koutu a zabalila se do ručníku. Mokré vlasy jsem si zapletla do copu a osušila se. Šla jsem se převléct do volného trička a kraťasů na spaní. Lehla jsem si do postele a nějakým nedopatřením jsem usnula.

HARRY

Celý den byl divný. Hlavně proto, že jsem ráno slyšel křičet nějakou dívku, ale když jsem se ptal Nialla, jestli taky něco slyšel, tak ne. Zvláštní. A ještě divnější bylo to, že jsem slyšel dvakrát vlčí vytí. Překvapivě jsem tomu rozuměl. První bylo, že oznamoval, že někomu jde na pomoc a druhé, že už někoho našel. Možná to byla Annabell, protože nebyla ve škole, ale hlas byl mužský. Co když to byl její táta? Nevím, teď na to nechci myslet. Škola skončila a já musel domů pro auto a potom do sídla. Trávím tam hodně času, ale cítím se tam lépe než doma. Cesta domů trvala chvíli, protože jsem spěchal. Vzal jsem si auto a jel do sídla.

Za půl hodiny jsem tam byl a hned se ve mě začala vařit krev. Otevřené dveře dokořán. Zabouchl jsem dveře od auta a šel do sídla. Jestli tu někdo bude, tak z něj vymlátím duši. Jen jsem vešel dovnitř, všiml jsem si na zemi oblečení, které měla včera Annabell na sobě. Všiml jsem si krvavé otisky dlaně na schodech. Co se tu stalo? Viděl jsem špinavé otisky bot. Vyběhl jsem nahoru do pokoje, který by prázdný.

"Bel!?" zakřičel jsem, ale nebyla tu. Doufám, že by se ji nic nestalo. Už se mi stalo několikrát, že jsem tu načapal několik feťáků, co se sem přišli. Jestli ji něco udělali, tak nevím, co bych dělal. Ona je jediná, kdo mi může pomoct. Seběhl jsem schody a všiml si malých kapek krve, které vedly z domu. Zavřel jsem za sebou dveře a šel po stopě kapek. Byly slabé, určitě někdo běžel. Šel jsem lesem, když jsem viděl víc krve. Určitě se ji něco stalo. Rozběhl jsem se k jejímu domu. Na zemi jsem viděl vlčí tlapu. Nikdo doma určitě nebude. Budu muset vyšplhat na balkon.

*

Nevím, jak se mi to podařilo, ale vylezl jsem tam. Šel jsem k balkonovým dveřím a všiml si, že Annabell spí. Opatrně jsem je otevřel a vešel dovnitř. Nechtěl jsem ji budit, protože nemám ponětí, co se stalo. Sedl jsem si do křesla a čekal až se probudí.

O dvě hodiny později...

Už spí dlouho. Nebaví mě to čekat. Chtěl jsem jí probudit, ale ona se probudila sama.

"Ahoj," řekl jsem ji a ona se prudce posadila.

"Harry? Jak ses sem dostal?" zeptala se a protřela si oči.

"Balkónem."

"Aha. Potřebuješ něco?"

"Já jen, nebyla si dnes ve škole. Stalo se něco?"

"Ne, ne," mluvila rychle.

"A nevíš, co se stalo u mě v domě?"

"Fajn. Něco se stalo, ale už je to v pořádku."

"A ty jsi v pořádku?"

"Jo, už jo."

"Fajn. Jen jsem se chtěl ujistit. Už půjdu," řekl jsem a zvedl se z křesla.

"Ehm...Harry?"

"No?"

"Řekneš mi teda, co se ti zdá?"

Ano, teď jí to řeknu. Otočil jsem se na ni a slabě zakýval hlavou na znamení souhlasu. Posadila se na postel do tureckého sedu a já si sedl na kraj postele.

"Budeš si myslet, že jsem blázen!" řekl jsem ji a sklopil hlavu.

"Harry, nikdy bych si to nemyslela. Každý je nějaký a blázen určitě nejsi!" Chytila mě za ruku a stiskla. Taky jsem ji chytil za ruku a palcem přejížděl po jejích kloubech. Zhluboka jsem se nadechl a podíval se na ni. Její výraz byl nedočkavý a zvědavý. Trochu jsem se pousmál. Musím ji říct všechno. Nechci, aby si o mě myslela, že jsem nějaký šílenec, který potřebuje do blázince.

"Harry, můžeš mi říct všechno. Můžeš mi věřit," usmála se na mě a já začal.