Dark Wolf

67.Díl - Campbell...

"Ještě jsem neskončil!" Zašeptal ji do ucha a držel si jí blízko těla.

Oba si navzájem hleděli hluboko do očí.

„Já jsem už, ale skončila!“ Řekla mu nepřátelsky po nějaké chvíli.  Chtěl něco namítnout, když slyšeli, jak si za nimi někdo odkašlal. Otočili se za zdrojem a viděli Phillipeho. Annabell si nenápadně oddychla a vytrhla se z jeho sevření.

„Pojďte. Čeká se jen na vás.“ Trochu se pousmál a šel k Annabell. Jak Harry, tak i ona šli za Phillipem.

„Teď jen přežít několik hodin v jednom letadle…“ Zašeptala si pod nos, ale Harry to slyšel. Jenže nijak nereagoval.

Věděl, že teď Annabell nezíská, tak snadno, jak předtím. Začínal docela pochybovat, jestli ho pořád miluje. Ale vzdát se jí určitě nechce. Byl od ní, tak zatraceně dlouho, že si nedokáže představit, že by od ní měl být, ještě déle. Nebo dokonce navždy. Nasedl v tichosti do letadla a Annabell si sedla vedle něj. Otočil se a díval se z okna. Začal litovat toho, jak se k ní zachoval.

Chtěl ji. Chtěl ji hned teď. Ne kvůli sexu, ale kvůli té prázdnotě, co v sobě má, od doby kdy zmizela. Své výhružky, které ji řekl. Naplní. Hned, jak se dostanou na zámek Campbell. Ani neví, jak se to stalo, ale usnul.

Po několika hodinách se probral a cítil na svém rameni zvláštní tlak. Přihmouřil oči a podíval se na své rameno. Viděl tam drobnou ruku Annabell.

„Co se děje?“ zeptal se rozespale a protřel si oči.

„Za chvíli budeme přistávat.“ Řekla jemně.

„Dobře.“

Znovu se otočil k oknu a snažil se znovu neusnout.

Annabell ho pozoroval, protože ji připadal strašně roztomilý, když byl rozespalý. Také ji připadal nějaký zvláštní. Předpokládala nějaké jeho otravování, ale nic se nestalo. Raději se tím nijak nezabývala a připravovala se na přistání. 

Jakmile letadlo přistálo, na všechny čekala auta. Harry jel v autě s rodinou a Annabell se svou rodinou. Rodiče si povídali a Annabell zazvonil telefon. Vytáhla ho z kabelky a podívala se.

JOHN: Ahoj, jak jsi na tom?

Annabell: Zatím žiju, ale přesně nechápu, co se ode mě očekává?!

John: Musíš je poslouchat a dávat nám informace o tom, co proti nám chystají.

Annabell: Fajn, ale venku to nevypadá, že by Malaraskové chtěli zaútočit.

John: Vím. Je to divné. Ale hlavně. Budou po tobě chtít, aby si šermovala. Váš rod to má i ve znaku. Nesmíš dát vědět, že šermovat umíš.

Annabell: Dobře. Další zprávy ti pošlu. Zatím se měj. A hlavně buďte všichni opatrní!

John: Ty buď opatrná! Měj se.

Povzdychla si a schovala telefon.

Cesta na Campbell nebyla vůbec krátká.

Campbell byl velký zámek a okolo něj byli husté lesy. Ideální místo pro královskou rodinu vlků, kteří se zde můžou bez zábran proběhnout.  Lesy okolo kterých projížděli, byli Annabell hodně povědomé. Aby taky ne, když ani ne o dva kilometry dále je zámek Igneus Castle, který je hlavním sídlem Arririů.

Když se blížili k bránám Campbellu, viděli nastoupené služebné a lokaje. Všichni čekali na svého krále, až se vrátí domů. Služebnictvo se usmívalo, zřejmě měli své pány rádi. Auto s králem a jeho rodinou zastavil před schody. Auto s Collmanovi zastavilo hned za nimi. Postupně všichni vystupovali z aut a na Annabell padla zvláštní tíha. Něco z toho zámku cítila a neměla dobrý pocit. Zamračila se a dál si zámek prohlížela.

Pojď…Pojď, víme, že nás slyšíš…stanou se hrozné věci…

Najednou slyšela hlasy, které už kdysi slyšela. Vycházeli z toho hradu. A i z lesů.

„Bell?“ Harry ji položil ruku na rameno. Celým jejím tělem trhlo, když se na něj otočila.

„Jsi v pořádku?“ Zeptal se jí s obavami v očích a postavil se před ní.  Viděl její rozšířené zorničky a bál se o ní.

„Jo-o, jen se mi dělalo špatně.“ Zalhala a on to poznal. Věděl, že už mu nic jiného neřekne a možná se na něj i naštve.

„To bude z hladu. Pojď, služebnictvo už nachystalo večeři.“ Usmál se na ní a nabídl jí rámě. Přijala ho a společně šli do velké jídelny. Všude to zřejmě byla zavedena elektřina, ale není nad staré dobré svíčky. Obrovský stůl, ke kterému by se vlezlo i sto lidí. Král Christopher se posadil na nejvyšší místo. Jeho žena s dcerou po jeho levici. Syn po jeho pravici. Harry posadil Annabell vedle sebe. Jako pravý gentleman ji odsunul židli a i zasunul. Děkovně se na něj usmála a usadila se. Rozprostřela si ubrousek na klín a čekala, co se bude dít dál. Postupně začali sluhové nosit jídlo na stůl. Král se postavil a v ruce držel sklenici červeného vína, které byli stejně rudé jako krev.

„Milí hosté. Jsem rád, že jsme se tu sešli. Phillipe Collman z rodu Argentumů z Francie. A já z rodu Darku. Tyhle dva rody si vždy byli věrní a nikdy se nezradili. Už je tomu sedm set let. A touhle návštěvou nechci jen zpevnit naše dobré přátelství, ale chtěl bych také upevnit naši věrnost spojením rodů. Teď se dobře bavte a vítám vás na našem zámku Campbell. Připíjím na naše spojenectví. Na nás!“ Zakřičel král a všichni po něm zopakovali.

Až po nějaké chvíli došlo Annabell a Harrymu, co myslel tím spojením rodů. Položila sklenici s vínem na stůl a otevřela pusu, když ji někdo surově vzal za paži. Otočila se na svou matku, která ji paži ještě víc stiskla. Dost to bolelo. Claudia se jevila jako drobná žena, ale stisk měla jako zápasník v páce.

„Nic neříkej. Jestli něco pokazíš, tak si mě nepřej. Potom si promluvíme!“ řekla ji rázně a čekala na odpověď své dc ery, která nepřicházela. Paži ji stiskla ještě víc až Annabell sykla bolestí.

„Rozumíš?!“

„Ano!“ Odpověděla hned a Claudia své povolení uvolnila. Otočila se zpět ke svému jídlu a úplně ji přešla chuť.

Harry se mezi tím začal dohadovat ze svým otcem, co to má znamenat.

AHojte. Tak  tady se hlásím s dalším dílem.  Kdyby jste věděli, co byl dnes za den. Málem jsem se domů ani nedostala. No a když jsem tak přemýšlela, že miminko tam opravdu dám. Ale nebude to takové jako: otěhotní  -> vrátí se k sobě -> konec! Ne, jestli v příběhu bude miminko bude o hodně komplikované. Tak se vyjádřete:

Chcete miminko? Nebo ne?

Chci vám moc poděkovat za tolik vote :O Je to úplně mega:D A díl věnuji Aničce :DDDD KDyž to tak chtěla :D @with_love_Annie

A Annabell máte napravo :D

Tak zase nezapomeňte.

VOTE a KOMENTÁŘE!

*Anne*