Dark Wolf

50.Díl - Liam?...

O měsíc a půl později…

Je to docela dlouhá doba, co Harry odjel a stýskám se mi po něm. Až moc. Kvůli našemu rozchodu jsem nechtěla s nikým mluvit, nechtěla jsem jíst, prostě jsem byla na dně. Většina lidí si toho všimli, ale já to ignorovala. Nikdo zatím netušil, co je za tím. Pouze věděli, že odjel.  Snažím se nějak vzpamatovat, ale nedaří se mi. Zhubla jsem několik kilo, což vedlo i k dohadům, jestli náhodou nejsem těhotná.  Což jsem hned vyvrátila.  Ale nejzvláštnější na tom bylo to, že Harryho teta, co ho unesla, zmizela. Jako by se propadla pod zem.  Naše škola je momentálně bez ředitele, ale tuším, že dlouho nebude.  Momentálně máme prázdniny, ale za týden je zase škola.

Už je po vánocích i po novém roce. Dnes bratránci odjíždějí a mě se po nich bude stýskat. Hlavně proto, že tu nikdo nebude. Naši opět začali někam mizet a já nemám tušení, kam. Nejraději bych se sbalila a odjela ke Scottovi, ale vím, že mají teď moc práce, když se jim narodil Alex. 

Vstala jsem z postele a zamířila do koupelny. Jedeme s nimi až na letiště. V koupelně jsem ze sebe udělala člověka, jak jen to šlo. Teď požívám mnohem více make-upu, abych zakryla ty obrovské kruhy pod očima. Oblékla jsem si černé jeany a bílé tílko, přes které jsem přehodila šedý volný svetr. Vlasy jsem si stáhla do copu a vzala si kabelku, kde jsem měla potřebné věci. Vyšla jsem z pokoje a šla rovnou do kuchyně.

„Ahojte,“ pozdravila jsem a všichni mi odpověděli.

Najednou se mi Nicholas hodil okolo krku.

„Annabell, jak moc mi budeš chybět,“ mačkal mě a předstíral pláč, což mě rozesmálo stejně tak i ostatní.

„Neměj strach. O jarních prázdninách jedeme do Francie, je na čase, aby si Annabell našla budoucího manžela,“ řekla máma vážně.

Vykulila jsem na ní oči.

„Cože? Není ještě brzo? Vždyť mám teprve osmnáct.“

„Já vím, ale čím déle se budete znít tím líp. Mám pro tebe pár vyhlédnutých,“ mrkla na mě a já se zmateně zatvářila.

„Dobře, už to neprobírejte. Musíme na letiště.“

Řekl táta a všichni jsme souhlasně kývli. Vzala jsem si jablko a šli jsme do aut. Své auto řídil táta a jel společně se strýcem a tetou. Já jela s mámou a s Nicholasem a Christiananem. Což způsobilo, že v autě nebylo ani chvíli ticho. Konečně jsem se pořádně zasmála.

Na můj vkus cesta uběhla, až moc rychle, což nebyla pravda, ale podle mě ano. 

Loučili jsme se hodně dlouho, že jim letadlo málem uletělo, ale já je nechtěla pustit. Potom jsem se jen dívala, jak letadlo vzlétá. Otočila jsem se s úmyslem odejít, když jsem do někoho vrazila.

„Omlouvám se,“ začala jsem hned, když jsem si všimla, kdo to je.

„Annabell?“ zeptal se nevěřícně.

„Ahoj, Liame. Co tu děláš?“ zeptala jsem se s úsměvem.

„No, táta musel do Francie kvůli práci,“ úsměv mi opětoval.

„A co ty? Taky někam cestuješ?“

„Ne, příbuzní se vraceli domů. Ale teď to začne, že rodiče budou pracovat, takže jsem se vlastně loučila i s nimi…moc mluvím, promiň,“ řekla jsem a on se usmál.

„To nevadí, takže taky teď budeš sama doma?“

„Zřejmě, než začne škola.“

„Aha a nechtěla by ses někdy stavit? Podíváme se třeba na film nebo můžeme objednat pizzu,“ usmál se a díval se na mě svýma hnědýma očima, které nebyly vůbec škaredé.

„Zveš mě na rande?“ zasmála jsem se.

„Ber to, jak chceš a nezkoušej na mě tu historku, že jsi zadaná. Poznám na holce, když je po rozchod,“ řekl vážně a já se musela usmát, i když mě to bolelo.

„Spíš jsem chtěla říct, že se ráda stavím, ale -“

„Žádné ale. Zítra přijdi ve čtyři,“ usmál se a já taky.

„Dobře…no už budu muset jít, tak zítra,“ řekla jsem a šla směrem k našim.

„Těším se.

Ještě zakřičel a já mu zamávala.  Šla jsem za našima. Táta řídil své auto a já si sedla do auta s mámou. V autě hrálo slabě rádio, než se máma natáhla a vypnula ho úplně.

„Kdo byl ten kluk?“ zeptala se hned.

„Liam.“

„A?“

„Co chceš slyšet?“

„Líbí se ti?“

„Mami!“

„No co, jen se ptám. Mně se líbil už od chvíle, kdy k nám přišli na návštěvu a když mi pomohl s nákupem z auta.“

„Nemůže s ním chodit, on není vlk!“ ozval se tátův hlas.

„Mami! Ty si spojená s tátou?!“

„Jo, ale Philipe, jak si můžeš být jistý, že není vlk? Já vím něco jiného.“

„Cože?!“ řekli jsme s tátou zárovně.

„Jmenuje se přece Payne a jeho otec se jmenuje Franklin Payne,“ řekla máma.

„Ouu, rodina vlků Payne, že?“ zeptal se táta.

„Takže…chcete mi říct, že Liam je vlk?“

„Ano a bonus je ten, že je i pěkný,“ zasmála se máma. Já jen protočila očima a dívala se z okna. Slyšela jsem, jak se máma s tátou dohadovala, jak se poznali oni dva. Nad některými vzpomínkami jsem se musela i usmát. Chvíli bylo ticho a já se otočila na mámu, která vypadala zamyšleně. Ale víc mě zaujalo to auto, které se řítilo přímo na nás.

„MamI!!“ zakřičela jsem a potom cítila jen náraz.

Ahojte. Tak konečně přidávám díl. Je to celý týden, co nebyl nový, ale určitě chápete, že škola je zlo... :D No a co říkáte. Jsem to já, ale hrozná zrovna si domluvili rande a já udělám tohle. V příštím díle uvidíte, co jsem nachystala. Snad vydržíte. 

Tak schválně, co si myslíte, že se stane? :D

VOTE & COMMENT prosím <3

*Anne*