Dark Wolf

17.Díl - Děkuji za záchranu...

Annabell

Probudila jsem se během noci a ležela na něčem tvrdém a hladkém. Prudce jsem se posadila a viděla, že jsem ležela na Harryho hrudi. Po chvíli jsem si vzpomněla, co se vlastně včera stalo. Rychle jsem se podívala na svoji nohu, která byla obvázaná. Musel to udělat, když jsem spala. Vzpomínám si i na to, jak Harry v noci křičel. Musí mi říct, až se probudí, co se mu zdá. Rozhlédla jsem se po pokoji a všimla si na nočním stolku digitálního budíku, který ukazoval pět třicet ráno. Venku je tma, protože je podzim a každou chvíli by mělo začít sněžit. Teda možná. Otočila jsem se zpět na Harryho, který se mírně třásl zimou. Ani se mu nedivím, když jsme spali bez peřiny. Zvedla jsem se a peřinou, která byla na konci postele, jsem ho překryla. Vypadal klidně a spokojeně, ale vím, že to tak není. Jeho sny ho stále pronásledují. Slyšela jsem, že darkové jsou přenašeči, omlouvám se, převozníci.

Spát se mi už nechtělo, tak jsem se zvedla z postele. Něco mě napadlo. Když Harry spí, tak bych si mohla dát sprchu, abych ze sebe smyla krev. Ale co si potom obleču? Můj pohled padl na dveře, které vedou do šatníku. Nebude doufám Harrymu vadit, když si půjčím pár kousků obleční. Vešla jsem tam a všechno oblečení bylo černé, ale i něco šedé. Jak jinak, že? Vzala jsem černé tričko a šedé tepláky. Vzala jsem i jedny boxerky, abych nebyla na ostro, ale celé mé tváře zrudly. Nakoukla jsem do pokoje a Harry byl celý zabalený do deky. Rychle, ale pomalu jsem přeběhla pokoj a šla rovnou do koupelny. Podívala jsem se a lekla se. Celá rozcuchaná a ve vlasech ještě listí. Jsem ráda, že mě nikdo neviděl. Oblečení jsem položila na umyvadlo. Vytáhla jsem si z vlasů listí a hodila ho do koše, který byl vedle umyvadel. Svlékla jsem se a sundala obvaz. Rána už byla zahojená, ale měla jsem celou nohu od krve. Oblečení jsem odkopla na stranu a vstoupila do sprchového kouta. Pustila jsem na sebe teplou vodu a uvolnila se. Půjčila jsem si sprchový gel, který měl silnou vůni, ale pro jednou to vydržím. Budu potom muset vymyslet, jak rodičům vysvětlím, že voním jak chlap. Ještě něco vymyslím. Sprchovala jsem se, když jsem slyšela, jak si někdo zakašlal. Kdo jiný než Harry. Sakra! Zapomněla jsem se zamknout. Zastavila jsem vodu a chtěla vyjít, ale zapomněla jsem na ručník.

"Ehm...Harry? Můžeš mi podat ručník?" Slyšela jsem ho, jak se zasmál a přehodil ho přes dvířka.

"Díky."

Vzala jsem ručník a omotala si ho okolo těla. Vyšla jsem ze sprchového kouta a všimla si Harryho, jak se opírá o futra do koupelny. Vlasy mě všude rozházené a vypadal, že se právě probudil. Na tváři měl drzý úsměv a skenoval mé tělo.

"Můžeš prosím odejít, abych se mohla obléct?" zeptala jsem se ho.

"Musím?" Jeho hlas byl chraplavý. Určitě se zrovna probudil.

"Ano musíš!"

Zasmál se a odešel, zavřel za sebou dveře. Přiběhla jsem k nim a zamkla je. Nestojím o to, aby Harry přišel, když se oblékám. Přišla jsem k umyvadlu a vzala si další ručník na vlasy. Oblékla jsem si Harryho boxerky a svojí podprsenku, která se válela společně s mým oblečením na zemi. Byla černá krajkovaná, tak k boxerkám ladila, ale stejně mé tváře zrudly. Rychle jsem si natáhla na nohy jeho šedé tepláky a tričko přetáhla přes hlavu. Ještě, že byla v teplácích šňůrka na stáhnutí, jinak by mi ihned spadly. Prohlédla jsem se v zrcadle a vypadala jako bych právě s Harrym spala. No vlastně spala, ale ne tak, jak by si každý myslel.

"Bell, dáš si kafe nebo čaj?" Zaťukal na dveře a chtěl je otevřít, ale nepovedlo se. Hluboce se zasmál.

"Čaj, díky," zakřičela jsem zpátky a připravovala se, jak se bude Harry tvářit, až zjistí, že mám na sobě jeho oblečení.

Odemkla jsem dveře a podívala se, jestli je tam Harry. Nebyl, tak jsem pomalu vyšla. Měla jsem plán, že si lehnu do postele a překryji se až po uši, aby to neviděl. Znělo mi to jako dobrý plán. Byla jsem skoro u postele, když se rozrazily dveře a do pokoje vešel Harry a v rukou nesl dva hrnky, ze kterých se kouřilo. Okamžitě jsem zrudla a sklopila hlavu. Harry přišel ke mně a podal mi hrnek.

"No, ty tepláky ti sluší víc než mě. Ale, kde si je vzala?" Snažil se nasadit kamennou tvář, ale stejně jsem si všimla, že mu cukají koutky.

"No, našla jsem v je v tvém šatníku."

"To vidím," konečně se zasmál a já si oddychla, že není naštvaný. Posunul se dál na postel a já si až teď všimla, jak je ta postel velká. Možná by se do ní vlezli další dva lidé. Následovala jsem Harryho a sedla si na postel do tureckého sedu.

"Děkuji."

"Za co? Za čaj? Za oblečení? Za sprchu?" zasmál se.

"Za to že si mě zachránil a za to ostatní taky," zasmála jsem se s ním.

"Jak si věděla, že tu past rozevřu?"

"Snadné. Musela jsem tě poznat, abych tě mohla učit. Tvým spouštěčem je vztek a bolest, proto ty zlomené prsty."

"Ale bolelo to!" Udělal uraženého a našpulil rty.

"Promiň, ale zahojilo se to!" Nevinně jsem se usmála.

"Díky, že jsi mě naučila používat zrak."

"Není zač. Tak ukaž, jestli ti to ještě jde," řekla jsem a mu se bez problému rozsvítily oči.

"Dobře. Ale počkej, až tě neučím používat sluch. Uslyšíš cokoliv. Třeba teď. Co chceš, abych slyšela. Teda koho?"

"Poslouchej, co říká třeba... Zayn."

Souhlasně jsem kývla a zavřela oči, abych se mohla lépe soustředit. Oddělala jsem si pramen a strčila ho za ucho. Zaposlouchala jsem se a slyšela Zayna.

"Ty jsi, ale sexy chlap. Kde ses tu vzal? Nezajdeme na rande?"

"Zayne! Přestaň mluvit sám se sebou v zrcadle!" zakřičel na něj zřejmě jeho otec.

Začala jsem se strašně smát, až jsem z toho spadla na postel.

"Co říkal?" zeptal se s úsměvem Harry.

"Říkal, že je strašně sexy chlap. Kde se tu vzal a jestli nezajdeme na rande. Potom na něj zakřičel táta, ať si nepovídá sám se sebou v zrcadle." Harryho smích zaplnil celou místnost.

"To je úžasný. Zayn bydlí až na konci města. Nauč mě to. Prosím!"

"Ne. Sluch tě naučím používat jako poslední!"

"Jsi zlá," udělal uraženého, čímž mě strašně rozesmál.

"Harry, říkal si mi, že mi řekneš, co se ti zdá?"

"Já vím."

"Nemusíš, jestli nechceš," ujistila jsem ho. Nenutila bych ho do něčeho, do čeho nechce. Souhlasně kývl a zhluboka se nadechl.