Dark Wolf

47.Díl - Mami?!

Házela jsem sebou a snažila se dostat ze sevření toho muže. Ale měl ohromnou sílu. Chtěla jsem křičet, ale v tom mi bránila jeho velká dlaň. 

"Přestaň! Mám tě dovést bez jediného škrábance, tak přestaň!" zavrčel mi do ucha. 

Cože? Kam mě má dovést? A komu? 

Nemohla jsem to nechat jen tak. Pořád jsem sebou metala a nechtěla se vzdát. Cesta autem netrvala dlouho. Když auto zastavilo ten muž i se mnou vystoupil z auta. 

Na nic jsem nečekala a vycenila své tesáky. Kousla jsem ho do ruky a zařval bolestí. Nebo spíše zavrčel. Jeho stisk povolil a já se od něj vzdálila.

"Ta mrcha mě kousla," zařval na muže, který vylezl z místa řidiče. 

"Však si vlk!" odpověděl mu a to já už brala nohy na ramena. Běžela jsem nejrychleji jak jen jsem mohla.

Cítila jsem, že za mnou běží a už nejsou lidé. Tuhle část města neznám a tento les už vůbec ne. Neměla jsem ponětí, kam běžím.  Bylo mi to jedno. Chtěla jsem se odsud dostat co nejdříve pryč. 

Ohlédla jsem se za sebe a nikoho jsem neviděla. Zamračila jsem se a trochu zpomalila, když v tom jsem narazila na něco tvrdého ... a teplého? Podívala jsem se nahoru a viděla muže. 

Ale to byl ten nejvyšší muž v našem světě. Samotný král Christopher Styles. Celé tělo mi ztuhlo a já udělala dva nejisté kroky vzad.

"Zdravím Annabell," usmál se na mě. Já jsem viditelně polkla. Na sobě měl černé upnuté kalhoty a na sobě bílou košili, kterou měl u krku rozepnutou. Měl velká ramena a celkově z něj šel strach. A měl stejně pronikavé zelené oči. 

"D-dobrý den," koktala jsem, což mu vyčarovalo úsměv na tváři. 

"Annabello, omlouvám se, že ti mí muži vystrašili," řekl naoko provinile.

"Ale určitě víš, proč jsme tu."

Nemá cenu lhát, poznal by to na mě a ještě bych z toho mohla mít nemalé potíže. Slabě jsem zakývala na souhlas.

"Skvěle. Aspoň ti to nemusím vysvětlovat," usmál se. 

Chtěla jsem se zeptat, co chce teď dělat, ale někdo k nám přiběhl.

"Christophre! Kde je?" všimla jsem si ženy s kudrnatými hnědými vlasy, které měl i Harry. Vypadala zuřivě a hodně naštvaně. Nedívím se ji, taky bych taková byla kdyby mi unesli dítě a po skoro dvaceti letech bych ho našla. 

"Ty!" podívala se mým směrem. Rozběhla se ke mně a chytila mě pod krkem. Přirazila mě o jeden strom a já nemohla popadnout dech. Její drápy se mi zarývaly do kůže. Cíla jsem krev, jak mi teče po těle. Její oči mě propalovali a ona vypadala jako by mi měla každou chvíli urvat hlavu. 

"Mami, přestaň! On patří Harrymu! Je jeho přítelkyně!" objevila se tu Gemma. Žena mě hned pustila a já se svalila na zem. Snažila jsem se popadnout dech. Gemma ke mně ihned přiskočila.

"Annabell, Annabell, vnímáš mě?" ptala se mě, ale vnímat ji mi dělalo problém. Byla jsem unavená. Víčka se mi zdáli jako by vážili několik kilo. 

"Až se tohle dozví, tak tě bude nesnášet!" křikla na svou matku. Zavřela jsem oči a položila se na zem. Potřebovala jsem nabrat trochu energie. Pořád jsem vnímala, co se kolem mě děje, ale potom se hlasy začaly ztrácet, až se ztratili úplně. 

HARRY

Ráno jsem se probudil a byl v posteli sám. Myslel jsem si, že je Annabell už dole v kuchyni. Když jsem pomyslel na včerejší večer, tak jsem se musel usmívat. Když jen pomyslím na to, jak jsem byl v ní, tak se mi zdají trenky těsnější. Chtěl jsem si to zopakovat, ale v posteli jsem ji nenašel. 

Vstal jsem z vyhřáté postele a navlékl na sebe tepláky a bílé tričko. Vyšel jsem z pokoje a šel do kuchyně. Myslel jsem si, že tam najedu Bell, ale místo toho jsem tam našel její bratrance. Ale nemůžu je od sebe rozeznat.

"Čau, Harry," usmál se na mě. Tak tenhle bude asi...Christian? Možná.

"Ahoj Harry, mohli jste být ohleduplnější! Člověk se po tolika hodinovém letu chtěl vyspat a vy dva děláte tohle!" zavrčel druhý, což na sto procent bude Nicholas. Jen jsem se zasmál.

"Kde je Annabell?" zeptal jsem se, když  jsem si sedl na židli.

"To bys měl vědět ty? Snad si z ní nevymrd..."

"Nicholasi! Ber ohled na to, že je to naše sestřenka!" okřikl ho Christian  a já se na něj vděčně usmál. Nicholas se zasmál a sedl si naproti mě.

"Annabell celá vysmátá se šla ven projít, ale je tam nějak dlouho," řekl opět Nicholas. 

"Snad brzy přijde," řekl jsem si pro sebe a usmál se.

"Chceš si to zopakovat, co?" podíval jsem se na Nicholase, který provokativně zvedal obočí. Ukázal jsem mu vztyčený prostředníček ašel zpátky do pokoje. Svalil jsem se na postel z úmyslem na ní počkat. Zavřel jsem oči a přemýšlel. Jenže z mého přemýšlení mě vyrušil můj telefon. Podíval jsem se na displej a zjistil, že mi volá máma. 

"Ano?" zvedl jsem to.

"Harry? Kde jsi?"

"Ehm...doma?"

"Nelži! Vím, že jsi u Annabell, tak okamžitě přijdu domů, musíme si promluvit."

"Mami..."

"Na nic se neptej a přijď!" vykřikla a položila. Zamračil jsem se. Co se mohlo stát? Zvedl jsem se a převlékl si jen kalhoty. Vzal jsem si telefon a šel za mámou. 

"Mami?" křikl jsem do domu.

"V kuchyni!" přišel jsem do kuchyně, kde na židli seděla máma a před ní nějaký muž s ženou, kteří mi byli povědomí. Myslím, že se mi o nich kdysi zdál sen. Žena propalovala mámu pohledem, ale on mě kamenný výraz. 

"Mami, co se děje?" promluvil jsem a všichni se na mě podívali. Všiml jsem si, jak se oběma zalili oči slzami.

O co tu sakra jde?!

Ahojte :D Tak tady další díl :D Tak co bych k tomu řekla, asi tohle. Vím, že Ian Bohen nemá zelené oči, ale já ho tam musela dát, tak tady bude mít zelené oči :D No to je asi vše, tak komentujte a Dejte VOTE, protože si myslím, že už vás to nebaví :(