Dark Wolf

57.Díl - Změny...

Před tímhle dílem vám řeknu jen to, že mě určitě budete chtít pořádně seřvat nebo zabít, tak buď do komntáře nebo na můj ask, který najdete na mém profilu :DDD Díl mohl být už včera, ale už jsem usínala v sedě, tak jsem ho dopsala teď :DDD

Tak dobré čtení!

POHLED TŘETÍ OSOBY

Všichni se zatajeným dechem sledovali, co se děje. Derek a John cítili, jak se Annabell přestala vzpírat a byla to divné. Něco je špatně. Věděli, že je už něco špatně od té doby, co druhá fáze bolesti byla tak dlouhá. Najednou voda okolo nich začala vřít a barvit se do červena. Bylo všem jasné, že je to krev.

„Vypadněte odtamtud!“ zakřičel Mark a John, Derek i Sophia z vody rychle vylezli. Byla jim zima. Také komu ne, když všude okolo nich panovala zima.

„Co se to děje?“ zeptal se John.

Všichni o dva roky ustoupili, jelikož voda v potoce, která se potom vlévala do malého jezírka, které bylo o pár metrů dál, začala hořet. Annabell pořád ležela na dně potoka. Najednou se z ohně vytvořilo zvíře, které se podobalo drakovi. Nikdo se nemohl pochopit, co se děje. Pouze sledovali oheň, jak hoří nad hladinou.

V lese nebyla živá duše, ale ve škole bylo živo. Dnes byl fotbalový zápas proti škole, na kterou chodí Liam.  Tyhle dvě školy jsem na nože už několik desítek let. Harry seděl v jedné z prázdných tříd a pořád nemohl pochopit, co se stalo. Proč Annabell utekla? Proč mu vrátila prsten? A co se s ní dělo? Kde je teď?

„Harry? Co tady děláš? Zápas každou chvíli začne!“ přišla do třídy Diana a zářivě se usmála. Snažila se, hodně se snažila, aby Harryho získala. Proto nebyla zrovna nadšená, když viděla Annabell ve škole. Moc dobře ví, že Harryho srdce patří jí, ale ona ho chtěla pro sebe, jen pro sebe.

„Už jdu. Jen jsem chtěl přemýšlet.“ Věnoval ji slabý úsměv, který mu oplatila. Pořád seděl na jedné z lavic, když se Diana pomalu rozešla k němu. Harry ji zaujatě pozoroval a snažil se z její tváře vyčíst, co se snaží udělat.

Nemohl popřít, že byla pěkná. Za tu dobu, co byl v Anglii, byla jedna z těch, co ho zasvětila do chodu paláce a jeho královských povinností. Byl ji za to vděčný a svým způsobem ji měl rád. Diana k němu přistoupila a vzala jeho dlaně do svých.

„Harry, ty víš, že mi můžeš všechno říct. Tak co tě trápí?“

Zeptala se ho a dlaní ho pohladila po tváři. Zadíval se jí do modrých očí, které byly tak jiné, než oči Bell. V duchu se okřikl, že na ní zase myslí.

„Je to kvůli té holce?“ zašeptala.

Věděl, že už ho Annabell nechce, protože ji ublížil. Hodně ji ublížil, i když vlastně nechtěl.  Chytil Dianu za zátylek a přitáhl si ji ke svým rtům. Obdarovával ji vášnivými polibky, která spokojeně oplácela. Dlaněmi přecházela po jeho hrudi a on si ji za pas přitáhl blíž. Jejich nepravidelný dech se setkával s dechem toho druhého. Harry seskočil z lavice, ale nepřerušil polibek. Začali oba couvat do zadu, až Dianu povalil na učitelský stůl. Oba věděli k čemu se schyluje.

„Nechci myslet na ní. Já chci tebe!“  Zašeptal ji do rtů.

Diana roztáhla nohy a Harry se mezi ně postavil.  Přitáhla si ho za tričko k sobě a opět spojila jejich rty. Natáhla se pro lem jeho trička a blesku rychle mu ho vysvlékla. Neměli strach z toho, že je někdo uvidí. Všichni zřejmě sledují jeden z nejdůležitějších zápasů sezóny. Harry nebyl pozadu, když své ruce přesunul na lem jejích jeanu. Rozepnul knoflík a stáhl zips.

O půl hodiny později…

Oba byli vyčerpaní z nedávné aktivity. Leželi na zemi v objetí. Oba těžce oddychovali a usmívali se. Harry úplně zapomněl na Annabell.

„Harry?“

„Hm?“

„Neměli bychom se na tom zápase aspoň ukázat?“

„Ještě chvíli.“ Přitáhl si ji blíž k tělu.

Opravdu ještě chvíli leželi, až se nakonec zvedli. Všude bylo rozházené jejich oblečení. Každý posbíral své a napravili lavice, které byli posunuté. Harry sledoval Dianu, která se ještě oblékala. Dívala se do malého zrcadla nad umyvadlem a upravovala si vlasy.

„Ty si mi udělal cucflek? Kdy jsi to stihnul?“ zeptala se nevěřícně a Harry jen pokrčil rameny. Usmál se na ní a ukázal své ďolíčky. Natáhl ruku, kterou s radostí přijala. Oba vyšli ze třídy rovnou k hřišti. Zápas už byl zřejmě skoro u konce. Šli ruku v ruce a během cesty si povídali. Dianin plán, jak získat prince Darku a stát se později královnou se zatím dařil. Byla ochotná se zbavit každého, kdo ji přijde do cesty.

***

Oheň nad hladinou potoka, ve kterém se nacházelo tělo Annabell, začal pomalu pohasínat, až úplně uhasnul.  Jenže barva vody se nezměnila. Byla pořád rudá jako krev, že tělo Annabell nebylo ani vidět. Všichni se pomalu blížili k potoku, aby zjistili, co se děje. Nikdo tohle ještě v životě nezažil. Všichni si prošli přeměnou a tím se stali rychlejší, silnější, mrštnější a tím předčili schopnosti normálních vlků na světě. Jenže, co se teď stalo si nikdo nedokázal vysvětlit. 

Byli v domnění, že je Annabell mrtvá, ale ona nebyla. Byla živá i když se v jejím těle odehrával strašný chaos. Nové buňky nahradili nové, které ji umožní používat schopnosti, které získala. Bolesti, které předtím zažívala byli pryč, ale teď tu byla nová bolest, ale dala se vydržet. 

Tahle bolest byla způsobená tím, že se ji na zádech tvořil ornamenty dvou spirál, které složili jako označení vyvinutého vlka. Ostatní ji taky mají, ale mají pouze jednu. Vypadá to jako tetování, které nikdy nezmizí. Bolest byla po pár minutách pryč a její tělo se dostalo nad hladinu. Na sobě měla šaty po proměně, ale tentokrát byly rudé stejně jako krvavá voda v potoce. Vlasy měla stále bílé. Plavali ji ve vodě okolo hlavy a všichni, co stáli na břehu, netrpělivě čekali, co se bude dít dál. Její tělo bylo nehybné, tak pochybovali, jestli ještě žije. 

 Dokázala jim to tak, že se zhluboka nadechla a prudce otevřela své oči, které teď měli červenou barvu. 

Teď jí jen zbývá, aby zjistila jaké schopnosti získala bolestivou přeměnou.