Dark Wolf

83.Díl - Neskočil na to...

„Tak a je to hotové.“ Usmála se Gemma, když mi česala teď už nové vlasy. Musela jsem sedět zády k zrcadlu, protože to prý bude velké překvapení. Ale stejně si myslím, že je to jen proto, abych hned nedostala infarkt, jak se uvidím.

„Nebudou ty vlasy zelené, že ne?“ začala jsem se bát ještě víc. Jsem teď ty vlasy krátké, takže je nevidím. Hlavně, když mi udělala nějaký divný účes.

„Neboj se. Ještě mě za to pochválíš. A teď se můžeš otočit.“ Řekla a já se zhluboka nadechla. Otočila jsem se a zůstala zaraženě civět. Vypadala jsem…jinak. Ne ve špatném slova smyslu, ale tohle je opravdu jiné. Mé vlasy jsem o polovinu kratší, než byli a mají hnědou barvu. Líbí se mi to.

„Teda řeknu ti, kdybych nevěděla, že jsi to ty, tak bych tě nepoznala.“ Usmála se Gemma. Úsměv jsem ji oplatila a otočila se na ní zpátky.

„Vypadám jinak, ale líbí se mi to. Děkuji. Teď můžu jít aspoň mezi lidi.“

„Není zač, už jsem ti vybrala oblečení. Takže se obleč, za chvíli půjdeme na jarmark. Ostatní se někam vypařili.“

„Dobře.“

Byla jsem hotová a vyšla ze svého šatníku.  V pokoji čekala Gemma a dokonce i s Ell.

„Páni. Bych tě ani nepoznala.“ Řekla Ell a začala mě obcházet, jako šelma svou kořist.

****

Právě teď lituju toho, co jsem udělala. Sedím v autě s Gemmou a jedeme na jarmark, kde budou úplně všichni. Měla jsem na sobě černě jeany, a hnědý kabát. Na hlavě jsem měla klobouk, který mi vybrala Gemma.  Vzala jsem si i rukavice, které mi zakrývají ruce. Mám strach, že se nedokážu ovládnout a někomu ublížím. Což je to poslední, co bych chtěla.

„Nebuď nervózní. Nikdo tě nepozná.“ Usmála se Ell. Já ji úsměv opětovala, ale nebyla jsem si jistá.

Ani jsem se nenadála a byly jsme na velkém parkovišti. Zhluboka jsem se nadechla a vystoupila z auta. Šly jsme k velké bráně, která vedla k centru dění. Byla tady spousta lidí, kteří se přišli bavit. Podle stejné barvy aury jsem poznala, že jsou to vlci. Páni nikdy, ale vážně nikdy, jsem neviděla tolik vlků pohromadě.

Gemma mě vzala za ruku a já se trochu lekla. Jen se usmála a táhla mě bůh ví kam. Každý okolo koho jsme prošli, ji pozdravili a slyšela jsem několik gratulací k miminku. Dokonce jsem slyšela párkrát mé jméno. Nebylo to zrovna hezké poslouchat, že mě vlastní druh nenávidí.

„Vidíš? Nikdo nic neví.“ Pošeptala mi a táhla mě dál. Až po chvíli mi došlo, co dělá. Dotáhla mě ke své rodině. Vlastně i k mé, která tu byla taky. Byl tu i Harry, který se tvářil neutrálně skoro až nepřítomně. Měl na sobě černý kabát, černé jeany a vlastně byl celý v černém, jen jeho zelené oči svítili.

„Gemmo? Kde jsi celý den byla?“ zeptala se její matka a vtáhla ji do náruče.

„V pořádku, mami. Volala mi stará kamarádka, že je v Anglii, tak jsem pro ni jela do Londýna.“ Usmála se a otočila se na mě. Všichni se na mě vlastně otočili. Na prázdno jsem polkla a najednou se mi špatně dýchalo.  Trochu se mi ulevilo, když se všichni usmáli a její matka mě dokonce objala.

„Těší mě. Já jsem Gemmina matka. Říkej mi Anne.“ Usmála se a natáhla ke mně ruku.

„Tohle je Anna.“ Předběhla mě Gemma.

„Gemmo. Já umím mluvit, zasmála jsem se a všichni se mnou. Ona mě zlehka bouchla do ramena. Všichni se mi postupně představili a teď přišel na řadu Harry.

„Já jsem Harry.“ Natáhl ke mně ruku. Zvedla jsem zrak a podívala se do jeho krásných zelených očí a podala mu taky ruku. Jeho dotyk jsem necítila, protože jsem měla rukavice, ale jsem za to ráda. Možná bych se neovládla a políbila. Když jsme se delší dobu dívali do očí, jeho stisk na mé ruce zesílil.

„No, tak my vás asi necháme osamotě.“ Oznámila Anne a já se na ní podívala, čímž jsem přerušila oční kontakt s Harrym. Nakonec nás opravdu nechali osamotě. Když byli z dohledu, Harry mě chytil za ruku a táhl mě někam ani nevím kam. Nakonec jsme se dostali do lesa. Prudce mě přirazil na první strom, který tu byl, a já sykla bolestí.

„Myslela sis, že mě převezeš? Hm?!“ zavrčel mi blízko tváře. Podívala jsem se do jeho očí, ve kterých byl jasný vztek. Neodpovídala jsem. Bála jsem se ho. Opravdu jsem se ho bála. Nechtěla jsem ho víc naštvat, tak jsem raději mlčela.

„Máš obrovskou drzost se tu ukázat! Po tom všem, co si udělala! A myslíš si, že ti skočím na ti, že sis obarvila hlavu? Hm?“

„A přestaň! Odpovídej, když s tebou mluvím!“ zakřičel, až jsem se lekla. V očích mě začali štípat slzy, které jsem nechala volně padat po tvářích.

„Nehraj mi tu na city. Já ti nevěřím ani ty slzy. Jsi obyčejná-“ Neodpověděl, protože na jeho tváři přistála má ruka.

„A teď já.“ Popotáhla jsem.

„Já jsem sem nepřišla, abych tě viděla. Abych tu dělala peklo, takže mi dej laskavě dej pokoj. Takže mysli si o mě co chceš, ale mě to neříkej. Fajn, tak jsem přišla a co? Vyhlásíš to tady? Myslíš, že se mi něco stane?“ zeptala jsem se s otázka v očích. On měl ruku na tváři a díval se na mě…překvapeně. Určitě překvapeně, protože nečekal, že bych mu dala facku.

Nic na mé prohlášení neřekl. Chtěla jsem pokračovat, ale slyšela jsem ženský výkřik. A následně další výkřiky. Podívala jsem se na Harryho, který se mračil a díval se za mě. Oba jsme se rozběhli, ke zdroji a viděli je. Malarasky. Přišli si sem jako by se nic nedělo a začali útočit. Všichni viděli, jak mučí vlky svými schopnostmi. Teď už to musí vědět, že se vrátili. Nemohla jsem to nechat tak. Udělala jsem krok, ale Harry mě zastavil.

„Nikam nepůjdeš! Chceš se nechat zabít?!“ zakřičel, abych ho slyšela. Vytrhla jsem ruku z jeho sevření. Natáhla jsem se k jednomu muži, který měl meč za pasem. Vzala jsem ho a začala jít davem dál.

„Bell!!“ křičel Harry, ale já ho neposlouchala. A vlastně ani nechápala. Nejdříve na mě křičí a teď se o mě bojí? Tak ať se rozmyslí!

„Hej!“ zakřičela jsem na čtyři muže, bílé pleti a s černýma očima.

„Ale, hlásíš se na smrt dobrovolně?“ zasmál se jeden z nich.

„Podívejte. Ona si myslí, že nás zabije obyčejným mečem.“ Řekl druhý.

„Kdo řekl, že je obyčejný?“ tentokrát jsem se zasmála já a oni všichni ztichli. Sundala jsem si rukavice a měla na tváři úsměv. Všude okolo bylo ticho. Lidé tvořili okolo nás kruh a já pomalu přejela po meči, který začal hořet.

Ahojte.V první řadě se vám chci strašně omluvit, že díl nebyl tak dlouho, ale neměla jsem vůbec čas. To víte škola...

No a co jaké bylo vysvědčení? 

Mě se ani neptejte -_- To mám z toho, že jsem šla na takový obor, ale co nadělám :DD

A moc, moc, moc děkuju za tolik VOTE a KOMENTÁŘŮ!!

Děkuju <3