Dark Wolf

65.Díl - Bože ne!...

Ahojte. Tak hned na začátek vám chci hodně poděkovat. Netušila jsem, že tolik lidí tuhle povídku čte. Ještě jednou vám všem moc děkuju ♥

Takže jsem sedla a napsala další díl. Zřejmě jste nečekali, že budu tak brzy. :)

Tak nezapomeňte na VOTE a KOMENTÁŘE! Byla bych ráda, kdyby jste mi napsali, co si o tom myslíte :)

 

O tři hodiny později…

Harry seděl s Annabell na gauči a oba byli dost opilí. Bavili se a smáli jako staří kamarádi. Ze začátku ho nechtěla ani vidět, ale stejně ji nedal pokoj do té doby, dokud s ním nebude mluvit.  Annabell ještě v životě nebyla opilá, takže to na ní působilo víc než na Harryho.

„Pojď se mnou!“ zašeptala mu do ucha a zvedla se z gauče. Trochu se zakolísala, ale hned na to se zasmála. Harry se zasmál taky, ale následoval ji. Chytila ho za ruku a dotáhla do středu obývacího pokoje, kde se tančilo. Pochopil, co chce, tak si ji přitáhl blíž k tělu a začali se pohybovat do rytmu písně. Zrovna hrála pomalá píseň, tudíž mu Annabell omotala ruce okolo krku a hlavu položila na jeho hruď. Zdálo se jí to, ale byl vyšší, než si ho pamatovala. Naslouchala tlukotu jeho srdce, které bylo v stálých intervalech. Pomalu se od něj odtáhla a podívala se do jeho očí. Viděla krásné zelené odstíny, které neviděla už tak dlouho. Ani neví, co jí to napadlo, ale přitiskla své rty k jeho, dřív než by si to stihla rozmyslet. Alkohol ji pomohl, aby to konečně udělala. Neváhal ani minutu a polibky í oplácel. Štěstím by skákal dva metry vysoko. Jak dlouho čekal na tuhle chvíli. A teď to přišlo. Oba zapomněli, kde jsou a co se okolo nich děje. Oba byli zabráni sami do sebe. Po nějaké době se odtáhli, kvůli nedostatku vzduchu. Vzájemně se dívali do očí a ani jeden neměl, co říct.

Ale Annebell se rozhodla jednat. Vzala ho za ruku a táhla ho pryč. Spěchala, protože to chtěla.

„Bell? Co se děje?“ zeptal se zmateně Harry.

Neodpovídala, jen ho dál táhla za sebou. Dorazili do prvního patra, kde se nacházel její pokoj. Otevřela dveře a byla ráda, že tu nikdo není. Zpátky dveře zabouchla a Harryho ne ně natiskla. Jak dlouho už neměla sex. Ne, že by nebyli nabídky, ale nedokázala spát s někým jiným. Ještě pro jistotu zamkla dveře, aby je nikdo nevyrušil.

On byl z jejího konání překvapený, ale nestěžoval si. Odtáhla se od jeho rtů a pokračovala polibky po krku. Slastně zavřel oči a otočil hlavu na bok, aby měla lepší přístup. Své ruce, které měla na jeho břichu pod košilí, najednou přesunula níž a chytila konce jeho černé košile. Jedním prudkým trhnutím urvala všechny knoflíky, které dopadli hned na zem.

„Hele, v čem teď půjdu domů?“ Zeptal se hraně uraženě a našpulil spodní ret.

Zasmála se. Naklonila se a jeho spodní ret vzala mezi zuby. Vyšel z něj slastné zavrčení a vyměnili si své role. Annabell byla přitlačená na dveře.  Vysvlékl ji tričko a zahodil ho někam pryč. Opět se přitlačil na její rty. Sundala mu „košili“ z ramen a zahodila ji někam za svým tričkem. Zatlačila na Harryho a přesouvali se k posteli. Naštěstí byla o něco větší než její postel v pokoji u rodičů, ale menší než Harryho postel.

Oba se svalili na postel, ale nepřerušili polibky. Teď už tu byla vášeň, chtíč a hlavně láska. Začala mu pomalu rozepínat nohavice, ale i on nebyl pozadu. Všechno bylo tak intenzivní a pomalé. Ani jeden nechtěla na nic spěchat.

*

Když už byli oba nazí a Harry se tyčil nad Annabell. Nebylo kam spěchat, měli na to celou noc. Jejich polibky byli dravé a chtivé. Pomalu, opravdu velmi pomalu, do ní vešel. Oba slastně vydechli. Začal se v ní pohybovat, ale jeho tempo se nijak nezrychlovalo. Propletli si vzájemně prsty a chtěli být tomu druhému, co nejblíže.  Když cítili, že si blíží k vrcholu, zastavili se. Jen se obdarovávali polibky a užívali si přítomnost toho druhého.

Asi po dvou hodinách to už neprodlužovali. Oba dosáhli svého vrcholu. Byli vyčerpaní, ale zároveň spokojení. Harry si Annabell přitáhl blíž ke svému tělu a ona hned omotala své ruce okolo jeho těla.

„Jsi moje! Jenom moje!“ Slyšela ho ještě zašeptat, než upadla do hlubokého spánku, stejně tak on.

Ráno…

Tělem Annabell trhlo a probudila se ze svého spánku. Hlava ji třeštila a nebylo jo od žaludku zrovna nejlépe. Pomalu rozlepila oči od sebe a rozhlédla se okolo.  Zmateně skrčila obočí. Co dělá v tomhle pokoji?

Najednou ji hlavou problesklo několik vzpomínek. Hlavně těch vzpomínek, které jsou mládeži nepřístupné. 

„Bože ne.“ Potichu zašeptala a cítila, jak se okolo jejího pasu něco utáhlo. Pohled sklopila a viděla potetovanou ruku Harryho. Pootočila hlavu a narazila na jeho zářící zelené oči.

„Dobré ráno.“ Zašeptal a chtěl ji políbit, jenže ona se odtáhla. Zamračil se na ní.

„Bell?“ Zeptal se s otázkami v očích.

Na nic nečekala a vyskočila z postele. Nebrala si přikrývku. Stejně už ji nahou viděl. Přešla ke skříni, kde byli gumičky. Stáhla si vlasy do jednoduchého drdolu, když Harry promluvil.

„Ty máš tetování?“ Zeptal se mírně zděšeně. Nikdy by ho nenapadlo, že by zrovna Annabell mohla mít tetování a ještě k tomu, tak velké.

„Jo.“ Prostě odpověděla. Začala po zemi sbírat své oblečení a oblékat se. Harry ji jen pozoroval a nemohl najít správná slova.

Už byla oblečená a chystala se odejít. Nesnášela se za to, co udělala. Chtěla se od něj držet, co nejdál a ono tohle.

„Kam jdeš?!“ Zeptal se Harry naštvaně a chytil ji za loket. Otočila se na něj a měl jen okolo svého pasu přikrývku.

„Domů!“

„Jen tak?! Po tomhle?!“ Zaraženě se na ní díval.

„Podívej. Tohle, co se stalo. Se stát nikdy nemělo. Takže budeme dělat, že se to nestalo. Okay? Okay. Takže zatím ahoj. Uvidíme se v Anglii.“ Mluvila rychle, protože z něj byla nervózní. Místo odpovědi, se od Harryho dostavil jen smích.

„Ty si myslíš, že potom to ti dám pokoj? Opravdu? Ale no ták, myslel jsem, že mě znáš líp. A navíc vím, že na to nechceš zapomenout.“ Řekl sebevědomě a vítězně se usmíval.

„Pleteš se! Neznáš mě. Nikdo z vás mě nezná!“ Zakřičela na něj a vytrhla ruku z jeho sevření. Rychle odemkla dveře a běžela po schodech dolů. Slyšela ho ještě volat, její jméno, ale neotáčela se.  Chtělo se jí z toho brečet, co udělala, ale vlastně…vlastně jí to líto nebylo. Teď hlavně přežít cestu do Anglii a vydržet tam do té doby, než všechno praskne.

Nebrala si svůj kabát. Jen vyběhla ven rovnou do lesů. Chtěla být doma, sama a bez všech. Potřebovala si urovnat své vlastní myšlenky. Musí se ujistit, co vlastně chce.  Doběhla k domu jejích rodičů a vlčí schopností doskočila na balkón ke svému pokoji. Nechtěla s rodiči mluvit. Chtěla být sama a přemýšlet.