Valašsko - Česká pohádka

Kapitola 44.

„Fajn, jak myslíš. Takže raději tady se mnou budeš trpět a sdílet depresi, která mě za dnešní den dostihla? Vážně se ti chce poslouchat, jak tu brečím nad tím, že je všechno v hajzlu? Jsem zralý na panáka a rozhodně dnes nebudu dobrý společník," řekl a povzdychl si. Měl opravdu chuť se pořádně ožrat, ačkoliv jindy by tento nápad ihned zavrhl. Všechno se mu hroutilo – farma, ovce mu dávili vlci a aby toho nebylo málo, ještě se tak blbě zamiloval.

Eren se pokusil o povzbudivý úsměv a přesunul se zpět k Levimu. Noha ten pohyb moc neuvítala, málem se přerazil o lavici a bolestí se mu zamlžilo vidění, teď však chtěl jedno – za Levim.
„Kruci," zašeptal bolestně, pak se ale vzpamatoval a přitáhl nohu k sobě, jako by to snad mohl zmírnit.

„Jasně, že tu s tebou zůstanu," řekl pak co možná nejpevněji. Kolikrát už ho Levi vytáhl z louže? Kolikrát mu pomohl? Copak bylo byť jen myslitelné nechat ho tu?!

„Chtěl jsi, abychom byli přátelé. To by mělo fungovat oboustranně, ne? Ať se tu za těch pár neděl společného soužití nepozabíjíme..." nadhodil s pokrčením ramen.

„Cože? Jak to myslíš? Pár neděl? Já... přeslechl jsem se? Ty tu chceš zůstat déle?" hleděl na něj s otevřenými ústy. Nechápal to. Dělal si z něj Eren snad srandu? Myšlenka na to, že by se zdržel třeba celé prázdniny a strávili léto spolu byla tak krásná, že by nevěřil, že by se tohle mohlo stát. Ale tohle bylo přece absurdní. Proč by tu chtěl tak dlouho zůstat? A co jeho firma?

„Cože?" nechápal pro změnu Eren. „Vždyť jsem ti to říkal, ptal jsem se, jestli bych nemohl ještě zůstat. Myslel jsem, že jsi souhlasil," řekl, oči lehce přimhouřené ve snaze pochopit, co mu černovlasý říkal. Byli přece domluvení... nebo ne?

„No... to ano, ale... no, myslel jsem jen do druhého dne, abys nemusel jet do Prahy za tmy... pak všechno změnila ta včela, ale měl jsem pořád zato, že chceš co nejdříve pryč..." zapřemýšlel, ale pak se na něj usmál.

„To je přece jedno. Místa je tady dost, zůstaň tu, jak dlouho chceš, mně tady nevadíš, jen... jsem z toho trochu v šoku, ještě před pár dny by ses raději nechal teleportovat neosvědčeným prototypem přístroje na přenos z místa na místo a teď tady chceš zůstat týdny..."
Byl překvapený, potěšený a v tuto chvíli nedokázal plně zpracovat, co to všechno to pro něj znamená. Dlouhé dny vedle člověka, který mu ukradl srdce. Bude s ním moci sdílet další rána, budou spolu usínat a také se mu bude víc a víc zarývat pod kůži...

A pak jednou odjede a všechno bude ještě mnohem horší, než už to bylo teď. Zamrazilo ho z té myšlenky, ale rychle se otřepal a usmál se na Erena sedícího už vedle něj a upřeně se něj dívajícího, jako by chtěl znát všechny myšlenky, které se mu nyní honily hlavou.

„Jsem rád, že tu zůstaneš déle, Erene!" neodolal a na moment se vpil svým zrakem do jeho zelených očí a objal ho. Pevně, aby dodal svým slovům na síle.

Eren překvapeně vyvalil oči, pak je ale zavřel a natiskl na sebe Leviho tělo ještě víc. Ty jiskry v jeho očích, úsměv na rtech, byl mu tak blízko a Eren zase myslel jen na to, jak rád by ho v ten moment políbil. Jeho plné rty k tomu přímo vybízely, zbýval tak malý kousíček, když Levi udělal, co tehdy, večer, kdy si zapálili oheň, učinil on. Natiskl ho na sebe a brunet tak na malou chvíli vydýchával všechnu tu touhu a zoufalství. Držet u sebe černovláska bylo něco dokonalého, ale on si tak přál zajet mu jazykem do úst, prsty do vlasů, hladit každou dokonalou křivku jeho těla...

Kousl se do rtu, aby zabránil zmučenému zasténání. Tak moc ho chtěl!

Když se pak Levi odtáhl, tušil, že mu smutek stále ještě sídlí v očích, pokusil se ho proto co nejrychleji dostat pryč, nebyl si ale moc jist, jak moc se to zdařilo.

„Musím počkat, až mi Liduna přinese telefon. Dal jsem ho opravit, měl pavučinu přes celé sklo. Nedošlo mi, že mi ho tu nezvládnou opravit do pár dní. Naopak, možná ho odsouvají na poslední příčku, přece jen, IPhone..." zasmál se a vzápětí se zašklebil. Nepochyboval, že na něj místní kašlou, pamatoval si, jak ho odbyli, když potřeboval odtah. Jediné plus pro něj bylo, že ho tam nezanesl on. To by čekal daleko déle.

„Aha," pozvedl Levi obočí, „no, tak jo, proč ne. Chápu to. Nakonec, tak jak jsi řekl kdysi, můžu za to všechno já, takže je má povinnost se o tebe postarat, že?"

Zaculil se, aby Eren pochopil, že si z něj tak trochu střílel.

„Ale v pondělí jdeme koupit postel, ty se se mnou nevyspíš dobře a... já nevím... asi se to nehodí, furt se tak na sebe lepit," zatajil dech. Tušil, že z brunetovy reakce na tohle prohlášení nejspíš pochopí, jak se Eren staví k otázce homosexuality. Anebo raději ne, nechtěl to vědět! Nechtěl si dál kazit den, jehož jediná dobrá zpráva nakonec byla ta, že Eren zůstává nadlouho. A ani o té si nebyl jist z dlouhodobějšího hlediska, že byla dobrá. Tolik se bál, jak moc se bude trápit, až Eren odjede. Neměl by na to myslet, teď ne! Bylo třeba se krapet uvolnit. Jen trochu.

„Dáš si se mnou jednoho panáka? Potřebuju si upravit tlak a myslím, že pár skleniček alkoholu by ti trochu utlumilo tu bolest nohy..." zadíval se na něj s prosbou v očích.

„Hele, víš, že docela rád?" vydechl konečně všechen vzduch z plic Eren a nepatrně se pousmál. V hlavě mu šrotovalo, co odpovědět na Leviho předchozí otázku – jistě, ta druhá společná noc byla naprosto příšerná, ale jinak? Tisknout se na Leviho tělo, držet ho u sebe, nechtěl se toho vzdát! Sakra...
Nakonec tuto otázku nechal bez odpovědi a jen nepatrně pokýval hlavou. Až ho nějaké řešení napadne, řekne ho. Teď si dá toho panáka.

„Super," vyskočil na nohy Levi a chvíli si připadal jako největší alkoholik, kterému výjimečně dovolili pít. Bylo mu to však jedno. Vzal dvě štamprlky a nalil je doplna, vedle do karafy napustil čistou vodu a donesl taky dvě skleničky. Ani on nedokázal pít slivovici bez zapití.

„Tak na zdraví, Erene, doufám, že to tu se mnou vydržíš v relativním zdraví," pousmál se a okázale se zadíval na jeho nohu.