Valašsko - Česká pohádka

Kapitola 25.

Když Levi ucítil velkou horkou dlaň na svém rameni, myslel, že se mu podlomí nohy. Pod košilí mu vyskočila husí kůže, když ona ruka sjela po jeho paži a on ucítil, že sevřela jeho dlaň. Byla pevná, nedokázala by ublížit. Naprázdno polknul a nechal se odvést do domu. Neměl sílu nic říct, neboť měl v krku knedlík a ani se nedokázal vzmoci na nějaký odpor. Proč taky?

Všechno, co mezi nimi bylo hezké, svými neuváženými slovy zničil. Dobře viděl, jak jeho slova Erena zamrzela a slyšel omluvu z jeho úst. Tohle přece celou dobu chtěl, dočkal se...

Bože! Ale ne takhle... Takhle to nemyslel.

S hlavou plnou splínů najednou cítil, jak mu Eren vzal z rukou housle, položil je v kuchyni na stůl a zadíval se do mu do očí.

V tu chvíli se pro něj ztratil svět. Jediné, co existovalo, byli oni dva a on zjišťoval, že se mu najednou nedostávalo vzduchu. Erenovy oči byly tak smutné a vyzařovalo z nich něco, co snad nešlo popsat slovy, nedokázal odhadnout přesnou definici, ale co věděl naprosto jistě bylo, že chtěl – potřeboval, aby ho políbil. Jeho rty byly tak blízko, jen malinký kousíček a mohl by ochutnat to, co jej téměř celou dobu tak lákalo a dráždilo.

Najednou však jeho tělo sevřely pevné paže a on se utápěl v náručí hnědovláska. Musel zatajit dech, protože měl dojem, že jeho srdce, které běželo jako stádo splašených koní, by ten nápor nevydrželo. I tak cítil, jak prudce naráží na jeho hrudní koš a doufal, že to necítí i Eren, který jej svíral jako porcelánovou panenku.

Jindy by mu tohle něžné, skoro až princeznovské zacházení vadilo, ne však dnes. V tuto chvíli byl hnědovlasý mladík jeho pilíř a udělal přesně to, co Levi potřeboval. Podepřel jej, aby ho nezradily nohy a nechal mu čas, aby své srdce uklidnil.
Konečně se dokázal nadechnout. Vůně sena, horké noci i ohně se smísily s vůní mladíka a byl to ten nejkrásnější parfém, který by mohli parfuméři vymyslet. Opájel a vzbuzoval pocity tak zvláštní a nikdy předtím nepoznané, až se mu z nich zatočila hlava.

Ano, měli by si jít lehnout...

Věděl, že tím nic nevyřeší, ale alespoň měl jistotu, že se mu nepodlomí nohy. Také věděl, že úžasná vůně jeho společníka, bezpečí jeho paží a únava z dnešního dne ho brzy dovedou ke spánku.

„Máš pravdu, je pozdě, půjdeme spát," zašeptal.

Ta slova jako by Erena vytáhla zpět do reality a on pochopil, že už černovláska drží opravdu dlouho. Déle, než to bylo nutné. A přestože by tak dokázal stát celé roky, musel se nyní odtáhnout. Pokusil se o úsměv, alespoň drobný, nechtěl, aby Levi věděl, jak moc ho v ten moment celé tělo bolelo. Bylo to od něj tak hnusné, tak sobecké...

Věděl, že teď černovlásek není ve své kůži a to jediné, na co myslel, byl zase on sám. Tak moc ho chtěl líbat a hladit po celém těle, tak moc od něj chtěl cítit tyto doteky nazpět. Přál si mít pocit, že má ty krásně bledé ruce snad všude, přál si udělat mu na krk stovky fialových flíčků, aby každý věděl, že je ten krásnej a dokonalej chlap jen a jen jeho. Byl tak nádhernej a Eren si až v ten moment plně uvědomil, jak sakra moc ho přitahuje.

Přál si ležet pod ním, zbaven veškerého oblečení, nebo klidně i nad ním, kdyby to bylo nutné, snad by mu to bylo úplně jedno. Přál si dotknout se, políbit a olíznout každý kousíček bledé kůže, a to ho tak sakra moc bolelo, že měl pocit, že se ve všem snad vážně utopí, vlastní splašené srdce mu vhánělo slzy do očí, a to všechno v moment, kdy se k němu černovlásek tiskl v dobré víře, že mu chce pomoci. Připadal si tak sakra špatně a přitom věděl, že to nedokáže nechat být, že ho nemůže opět vidět jako nějakého idiota se stádem ovcí...

Nedokázal se pustit ruky, za kterou Leviho stále držel. Bylo to zvláštní, zároveň ho to bolelo a zároveň by to klidně vydržel hodiny, jen se nepustit, jen neztratit to jediné, co mu ještě zbývalo. A tak ho zavedl do ložnice, jako by byli manželé jdoucí promilovat se svatební nocí.

Ta myšlenka byla jako dobře mířená facka, další, kterou si brunet podvědomě dal. On by se s ním promiloval každičkou nocí, kterou by mu to dovolil. Rád by usínal až nad ránem v jeho objetí a pak ráno znovu...

Vlastně by se s ním rád promiloval i každým možným dnem. A právě tyhle představy ho táhly pod hladinu. Lehl si do postele, opět blíž ke zdi a Leviho stáhl za sebou. Konečně pustil jeho ruku, jelikož viděl, že by tím černovláska nedostal do moc příjemné pozice a oba je zahrabal do deky, leč mu tělo hořelo. Tohle se mu ještě nestalo. Christa, blondýnka s obrovskými očima, se kterou trávil čas posledně, byla pěkná, dobře stavěná a měla přesně ty tvary, které ženy mají mít. Byla pěkná. Ale nikdy se nemohla rovnat tomu, kdo teď ležel před ním. A ten chlap o tom ani nevěděl...

Levi se zachumlal do peřiny, schoulil se do klubíčka a zády se přitiskl k horkému tělu, které mu najednou připadalo jako droga. Snažil se uklidnit své, stále zběsile bušící srdce, a protože cítil tlukot i toho druhého, měl dojem, že se pomalu, ale jistě sjednocují a uklidňují ve stejném rytmu, tak, jako se jim to podařilo u jejich písně u ohně. I tam jejich takty do sebe dokonale zapadaly.

Když se jeho srdce konečně uklidnilo, černovlásek si musel přiznat krutou pravdu, že takto pospolu bijí dnes v noci naposledy.

Měl by se s tím konečně smířit, měl by si uvědomit fakt, že to, že měl v posteli dokonalého muže, do něhož se nejspíš zamiloval, byla jen zvláštní náhoda. Nebyl to osud, ani nad ním nestál anděl, který mu do náručí pohodil kluka, jenž je pro něj jako stvořený a který by mu pomohl vymýtit jeho samotu. Tohle nebyla pohádka a on už byl velký, dospělý, a proto by se rychle měl smířit s koncem, který mu přinese jen trápení. Jeho nejlepší přítelkyni samotu si tu bude dál hýčkat, protože ta od něj neodejde.

Uvědomil si, že po těchto pár dnech s Erenem raději bude svou samotu rozmazlovat než žít s někým, ke komu necítí ani zlomek takové přízně.

Slyšel, jak se Erenův dech uklidnil a prohloubil. To jej uklidnilo. Pravidelné dýchání jeho společníka, uchlácholilo i jeho do spánku plného snů.