Valašsko - Česká pohádka

Kapitola 70.

Jak se ráno Levi probudil, měl dojem, že na tom byl ještě hůř než večer. Eren si jej sice majetnicky držel, to však ještě neznamenalo, že kdyby vedle něj ležela ta hezká blondýna, nebude v téže poloze.

Opatrně se vymanil z jeho objetí a šel s nechutí dělat své povinnosti. Díval se na vycházející slunce, které vždycky miloval a přinášelo mu klid, pohodu a taky sílu do celého dne, ale dnes? Co na tom, že příroda zářila a chystal se krásný den? Pro něj bylo šedivo a tma.

Později se posadil k notebooku. Nechtělo se mu, ale věděl, že má finance v kolapsu a musel najít cestu, jak přežít tak, aby si nemusel už víc půjčovat. Pročetl několik mailů s nabídkami od firem i Křístka, zajímavé uložil, že se k nim později vrátí a pak si všiml posledního, s předmětem zprávy, na kterou tolik čekal.

Zdravím, Levi,
Je mi to moc líto, ale Pražáci z EXFE novou smlouvu nepodepsali...

Dál už nedočetl, s bušícím srdcem zaklapl notebook a vyběhl ven. Potřeboval na vzduch, udělalo se mu špatně a mžitky před očima neodcházely, ani když si obličej opláchl ledovou vodou ze studny. Musel si sednout. A v té chvíli pochopil, že je v háji. S těmito podmínkami, které mu zbyly, věděl, že firmu už finančně neutáhne. Musel zavolat Křístkovi. Musel zjistit, co se stalo, že se všechno tak posralo, a jestli to nešlo ještě nějak zvrátit.

„Ahoj Milane, potřebuju vědět, co se stalo v té Praze? Říkal jsi, že je to jistá věc, že to klapne... Tak co se doprdele stalo?"

„Levi, věř tomu, že jsem se snažil, dokonce si na mě udělal čas a měl jsem s ním schůzku. Pokoušel jsem se jej alespoň přesvědčit, ať prodlouží starou smlouvu s původními podmínkami. Byl naprosto neoblomný, tvrdil že už podepsal smlouvu jinou a měl spoustu planých výmluv. Řeknu ti, že Jaeger je fakt hrozný idiot..."

„Jae... Jaeger?" měl dojem, že se mu zastavilo srdce a jen doufal, že se přeslechl. Nevěřil tom, že by to byla jen shoda jmen.

„Ano, ten chlap, co vlastní EXFE se jmenuje Jaeger."

„Vydrž, zavolám ti později, musím si něco zjistit..." položil telefon s tepem skoro na hranici infarktového stavu a opět otevřel notebook. Rychle vyhledal staré smlouvy a hned nato stránku firmy a se zatajeným dechem a slzami v očích hleděl na malou fotografii usmívajícího se mladého muže v elegantním obleku, jehož tak dobře znal.

Eren Jaeger – výkonný ředitel firmy Exclusive food Enterprise.

Roztřásly se mu ruce...
Jak mohl? Co to je za šílenou hru, kterou s ním hraje? Eren ho znal už dávno, to on podepisoval všechny předešlé smlouvy! Musel znát jeho jméno...
Hlavou mu běhaly všechny možné scénáře, bylo to zběsilé, nic nedávno smysl...

Bolest hlavy, která na Leviho útočila už od chvíle, kdy se tuto zprávu dověděl se stupňovala. Nedokázal dál přemýšlet. Nechápal, co se děje. Nikdo přece nemohl být tak krutý, a ještě takový herec. Nic však nenasvědčovalo, že tomu bylo jinak. Muž, kterého miloval, s ním hrál nepochopitelnou hru a chtěl ho zničit, finančně i psychicky. Stále ale nechápal proč...

Konečně se probudil i Eren. Levi už s ním nebyl, neměl mu to však za zlé. Věděl, že ráno zkrátka musel vstávat dřív, už jen kvůli zvířatům. A tak se jen sám pro sebe usmál, na posteli se posadil a protřel si oči. Vyhrabal se z peřin, svlékl si oblečení na spaní, oblékl se a obul se.

Prsty si prohrábl neposlušné vlasy. Jako vždy držely tvar perfektního ptačího hnízda, a tak je nechal, nemělo smysl snažit se cokoli s nimi provést.