Valašsko - Česká pohádka

Kapitola 2.

Leviho šedé oči pozorovaly se zájmem vztekajícího se mladíka a zjistil, že se začíná bavit. Co mu to tady vykládal? Pan ředitel? V té chvíli už měl dojem, že vyprskne smíchy, ve tváři však měl usazený stále kamenný, mírně naštvaný výraz. Přesto mu tahle situace přišla nesmírně vtipná. Leviho vůbec nezajímalo, že je ředitelem čehosi v Praze. Pro něj to byl rozmazlený pražský spratek, který nejspíš potřeboval pořádnou lekci, aby se vzpamatoval. Tam mu možná lížou prdel a klaní se až k zemi, ale tady?

„Tož, pane dyrektore, možu ti tak pravit? Tu nejsi v Praze, tu sem dyrektorem ja. Si na mojej cestě, tak sa seber a di si ředitelovať do tej svojej pražskej ďúry a neplaš mi tu psiska a oveny. A omluvu od Amály by si chcél? Daj mi chvílu, já ti ju zavolám, ale nečekaj nic ohromného, ona tu chodí srať furt. Takže by bylo najlepšejší, dyby ses sebral a zmizl mi z očí, pane dyrektore z Prahy," přivřel oči a pozoroval auto zabořené v bahně. Bylo mu jasné, že by chvástající mladík byl nejraději za kopcem, přesto ho zajímalo, jak se k tomu všemu postaví. Dal si ruce v bok a nenápadně syknul na nervózní psy, aby je nenapadlo bránit svého pána.

V ten moment měl Eren dojem, že si z něj druhý muž dělal legraci. Že věděl, co se mu celý den dělo a teď tu do něj přišel rýpat. Na jinou stranu, to on nejspíš ani vědět nepotřeboval, zabořené auto mluvilo samo za sebe a on si moc dobře všiml pohledu, který jeho ještě před chvílí bílému Mercedesu věnoval. Měla to být výzva? Fajn! V té chvíli začínal mít dojem, že by všechno a všechny nejraději poslal do prdele. Dokonce i toho chlapa, kvůli kterému momentálně jel přes celou republiku a ještě dál. Ale v prvé řadě by tam nejraději viděl toho chlapíka před sebou. Toho... toho dacana!

,,Hele, nemám na tebe náladu, Vánoce jsou až za půl roku a já Vánoční skřety stejně nikdy neměl rád, co se cesty týká, nech si ji a při nejbližší příležitosti ji rovnou vydláždi a prosekej, beztak je to tvoje chyba, že jsem teď tady. Takže by ses měl omluvit ty, když už jsme u toho. A až to uděláš, mohl bys, když jsi tady dyrektor nebo co jsi to říkal, rovnou zavolat odtah a sehnat mi nový boty, to by pro tebe neměl být problém, ne? A mohl bys mi pak umýt to auto, ale s tím si radši zajedu do města," zamyslel se brunet a úkoloval přitom nižšího muže před sebou. Zastával názor, že by se tu o něj, jako o Jaegera měli postarat přinejmenším v rukavičkách a nadšeně, byl vážený host. A také byl ředitel, uměl rozdělit práci mezi další lidi.

Levi, při slově skřet, které evokovalo jeho výšku jen zamrkal a polkl okamžitou nadávku.

Enem klid, Levi, taký panák ťa nemože vyvést z tvojej pohody.

Už dávno byl nad věcí, když si z něj dělaly cérky z dědiny srandu. Ale od něj? Zatnul pěsti a dal si dvě sekundy na to, aby se uklidnil.

Enem počkáj, já ti ukážu!

Ještě jednou se nadechl a při poučení, aby si cestu na svoz dřeva nechal vydláždit, se začal smát, až se málem zalknul. Psi se na něj tázavě podívali, a ještě více se přitiskli k jeho nohám, každý z jedné strany. Nejspíš tušili, že tenhle vetřelec se pokouší jejich pána dostat do blázince. Levi se v mžiku uklidnil a jeho tvář byla opět vážná.

„Tak poslúchaj, chachare, nastav si řádsky to udělátko v autě! Pokáď to nahrával ňáký pražský inžinýr, nedivím sa, že ťa navedla na rýzeň. Nebo si si to rozhodl sám? Temu bych aji věřil, gdyž sa tak na ťa dívám. Neposlúcháš nikeho a pak si v prdeli! Toto je cesta pro traktor a dřevo, ty hňupe, tos neviděl, jak si sem vjížďál? Jak myslíš, že by asfaltovaná ryzňa vypadala po pár kubíkách? Gdyž už kdesi vjedeš, používaj zdravý selský rozum! To je pro teba ale slovo sprosté, nuž?" naklonil hlavu a podíval se mu svým pichlavým pohledem přímo do očí, v nichž četl stále více zloby. To mu však nebránilo pokračovat, nenechá si poroučet od princátka, kterému nejspíš nikdo nikdy nic neodmítl.