Valašsko - Česká pohádka

Kapitola 16.

Levi zaujatě pozoroval, jak klidně vzal jeho host sdělení o společném spaní. Nečekal, že by s něčím takovým souhlasil. Pravda, byl pořádně vyděšený a nejspíš mu bylo úplně jedno, kde a s kým bude spát, jen aby nemusel zpět do seníku. A že by myslel na nějaké důsledky? Proč by měl? Bral ho jako chlapa, jistě – proč by nemohli spát dva muži v jedné posteli?

Jenže Eren nemohl tušit, jaké následky to může mít pro majitele onoho lože. Tomu nyní opět začala tělem proudit horká krev jen při pomyšlení, co s ním udělá krásné snědé tělo přitisknuté těsně na tom jeho. Nedělal si iluze, že by to šlo vyřešit jinak na jeho malé posteli a ani si nechtěl nalhávat, že by mu to vadilo. Jen měl obavy, co se stane, jestli ho tělo zradí a jeho spolunocležník na to přijde. Dobře si pamatoval na narážky, kterých se mu dostávalo, když jeho vlastní kamarádi zjistili, že preferuje muže. Tohle tajemství ale naštěstí zůstalo v Paříži.

Kdyby se však na něj měly tyto zelené oči dívat s pohrdáním, s tím by se opravdu těžko smiřoval.
Ale i přes všechny jeho obavy převládala touha obejmout a natisknout se na horkou hruď svého společníka, nadechnout se jeho mužné vůně s kapkou drahého parfému a nechat se unášet neuskutečnitelnými fantaziemi, co by se mohlo odehrát.

Skoro zaúpěl, když se na něj Eren přitiskl. Měl dojem, že své sebeovládání neudrží na uzdě. Vážně zapřemýšlel, že by se sebral a odešel, ale to nemohl... a vlastně ani nechtěl. Uvědomil si, jak zoufale po něm touží a skousl si ret, až mu málem bolestí vytryskly slzy. Byl rád, že k Erenovi ležel zády, věděl, že se nyní v jeho tváři znázorňovala všechna touha, kterou celou dobu skrýval za svou neprostupnou masku a nepříjemné chování. Byl na něj tolikrát zlý, nikdy se tak hrubě k nikomu nechoval. Avšak toto byla jen jeho obrana, aby nepodlehl pocitům, které ho drtily.

Ve chvíli, kdy zaslechl kouzelné slovíčko, jehož neschopnost vyslovit mu častokrát vyčítal, jako by se v něm všechno zastavilo. Veškerá obrana, která dosud ještě alespoň chabě stála, se nyní zhroutila jako domeček z karet. Přesvědčení, že syrová touha po jeho těle, která se v něm rozhořela pokaždé, když jej spatřil, je jen prostý pud podnícený dlouhým půstem, bylo v troskách. Nebylo to o dlouhém odříkání. Ten oheň, který v něm hořel, rozžehly zelené oči, štíhlá vysoká postava a oříškové vlasy kluka, který byl většinu času nesnesitelný, protivný a svou přílišnou sebejistotou působil na Leviho jako na býka červená vlajka.

Nikdy se s ničím takovým nemusel trápit. Nikdy, nikdo v něm takové protichůdné pocity ještě nevyvolal. Ženy pro něj byly záhadou, ale také mu byly vlastně lhostejné, i přesto, že s nimi udržoval vztah. Dávno věděl, že ve svém životě miloval jen jednoho člověka a tím byl muž – Erwin. Jenže ten byl předvídatelný od první minuty, kdy ho Levi potkal. Od prvního rande v něm četl jako ve slabikáři, a i přesto, že jej celou dobu miloval, věděl, že jejich vztah skončí fiaskem. Jen si to tenkrát nechtěl připustit.

Ale tenhle mladík? Ten byl pro něj záhada - tajemný a naprosto nepředvídatelný. Jeho nálady kolísaly víc než aprílové počasí a Levi u něj nikdy netušil, co bude následovat.  Měl dojem, že by dřív rozluštil záhadu Bermudského trojúhelníku, než pochopil chování kluka, který už natisknutý na jeho záda pravidelně oddechoval. Věděl, že by se měl pokusit taky usnout a přestat přemýšlet nad kravinami. Zítra nějak vymyslí nocleh, protože další noc by se taky nemusel udržet, a potom by to mohli těch několik dní zvládnout. Byla tu i možnost, že zítra vytáhnou jeho auto z bahna a on mu zmizí ze života navždycky.

Proč tato myšlenka tolik bolela, když si to vlastně celou dobu přál?

Měl pocit, že se mu stáhlo srdce. Nechtěl tu už nikdy zůstat sám, bez něj! Věděl však, že dřív nebo později to stejně přijde.
S těžkým srdcem zavřel oči a nechal se pohltit sny, které odrážely jeho touhy a přání.