Valašsko - Česká pohádka

Kapitola 12.

Tentokrát ztratil slova sám hostitel. Celou dobu jen klidně popíjel čaj a nechápal, proč Liduna vzpomíná tetu z Čech, která mu každou návštěvu dovezla kupu bonbónů a čokolády s německými nápisy, o kterých si jiné děti mohly nechat jen zdát. Poslední větou ho však tak šokovala, že mu čaj, kterého se zrovna napil, zaskočil a on se rozkašlal tak, až mu do očí vstoupily slzy. Sotva popadl dech, podíval se netradičně plaše skrz zaslzené oči na hnědovláska, pár slovy se omluvil a zmizel v koupelně.

Opláchl si ledovou vodou tvář, sedl si na vanu a hlavu vložil do dlaní. Nejenže nezapomněl na tetu Carlu, on si vzpomněl i na samotného Erena. Při jedné návštěvě přijela s ním. Byl malinký, ještě v kočárku, ale už tenkrát asi pětiletého Leviho fascinovaly oči toho mimina. Pamatoval si, že se tety dokonce ptal, jestli není mimozemšťan a taky si uvědomil, že za tuto otázku dostal pohlavek od táty, ačkoliv tenkrát vůbec netušil, co provedl. Vždyť na mimozemšťanech nebylo nic špatného...

Asi by možná i na tuto návštěvu za ta léta zapomněl, kdyby se nestala ještě jedna příhoda, o které dodnes nikdo nevěděl.
Rodiče tenkrát něco slavili a opékali před chaloupkou. Erenka v kočárku nechali spát za domkem, aby jej nerušili a mohl v klidu odpočívat. Žádné další dítě už tam nebylo, a tak se Levi začal po chvíli nudit.
Zašel se podívat za Erenem a když zjistil, že nespí a jen žmoulá v pusině nějakou hračku, připadalo mu, že se nudil stejně jako on.

Spásný nápad, jak si společně oživit odpoledne, přišel Levimu na mysl hned, jak uslyšel ržání koní, pasoucích se kousek nad chaloupkou. Jelikož několik týdnů před tím byl s rodiči v Praze za Jaegerovými, věděl, že tam se koně na ulicích nepasou a z toho plynulo, že malý Eren nejspíš ještě žádného neviděl. A proto, jako správný starší kamarád mu je chtěl ukázat. Inteligentní Levi dokázal snadno přijít na to, jak se kočárek odbrzďuje, s čím však nepočítal bylo, že moderní tříkolový kočár, určený jen a pouze do městských ulic, se bude tak špatně řídit do mírného kopce s vysokou trávou.
Nicméně zvládl to, před ohradou vytáhl batole a posadil se s ním do trávy.

Pamatoval si, že Eren už skoro seděl sám, ale když se mu jednou ze sedu vyvrátil a začal natahovat moldánky, vzal si ho Levi na klín, aby se o něj opřel. Pak mu sáhodlouze vykládal všechno, co o koních věděl. Připadalo mu, že ho Erenek pozorně poslouchá, protože ani nemukl, jen usilovně ožužlával hračku a hrál si řetízkem na krku. Se zděšením si v tuto chvíli uvědomil, že měl tenkrát šílený nápad. Chtěl Erena posadit na svého poníka, nicméně po zjištění, že má příliš krátké nohy, to naštěstí vzdal. Po nějaké době dostal Levi hlad a taky na nemluvněti viděl, že svou hračku okusovalo usilovněji.

Položil ho tedy nazpět do korbičky a vydal se zpátky. Jestliže do kopce to šlo těžko, z kopce to bylo mnohem náročnější... už byl téměř dole, když kočár neudržel a ten se s drkotáním řítil pomalu, ale jistě dolů. Levi se za ním rozběhl a s tlukoucím srdcem ho přidržel těsně před tím, než by se definitivně převrátil. Ani Erenovi se divoká jízda příliš nelíbila, a tak se rozeřval z plných plic. Levi si dobře uvědomil, co se mohlo stát a hlavně, co se stane, pokud jeho rodiče zjistí, že si s batoletem udělal výlet ke koním. Rychle upravil deku a vydýchával své zděšení. Ve chvíli, kdy přicházela teta Carla, už se usmíval a houpal Erena, jako by se vůbec nic nestalo. Nejenže tenkrát nedostal pořádně na prdel, ale ještě byl pochválený, že chlapečka hlídal a houpal ho.

Na tuto příhodu dávno zapomněl, ale pohledem do zelených očí nyní již dospělého mladíka, si vzpomněl do podrobností, jak to tenkrát bylo, a až dnes mu plně došlo, co všechno se jeho dětskou nerozvážností mohlo stát.

Uvědomil si, že už byl v koupelně dlouho a měl by se vrátit, protože na něj jeho hosté čekali. Za celou dobu však nevymyslel, jak by se měl k Erenovi chovat. Ve chvíli, kdy Liduna mluvila, Eren se upřeně díval do jeho očí a Levi nemínil pohledem uhnout. Z toho ovšem opět vyvstalo příjemné mravenčení, ze kterého se jeho tělo tetelilo blahem, ač čistá mysl protestovala. Vždyť si to přece na Radhošti všechno polopaticky vysvětlil, teď nemohl podlehnout a musel reakce svého organismu, který neměl rozum, nějak zpacifikovat.

Byl rozhodnutý nechat ho u sebe. Nemohl ho vyhodit, to by tetě Carle samozřejmě nedokázal udělat, ale věděl, že přítomnost hnědovláska bude pro něj boj se sebou samým.

Ten kluk mu zboural všechny valy a hradby, které si po rozchodu s Erwinem vystavěl a nejen to. Netušil přesně, co s ním to zelenooké stvoření dělá. Nejraději by ho zničil v posteli a na druhou stranu ho nenáviděl. A proč ho nenáviděl? Právě proto, že jen jeho přítomnost s ním mávala jako zástava na stožáru při vichřici.

A z toho vyplynulo, že se musí uklidnit a k tomu klukovi se začít chovat pěkně...
Nenechat se vyprovokovat...
Ne tím zelenookým dacanem, který mu zasahuje do života už od útlého mládí, ale hlavně sám sebou.

S těmito myšlenkami se zaraženě, ale s mírným úsměvem vrátil do místnosti. Dva páry očí se na něj zadívaly.

„Co tak čučíte? Byl sem sa vychcať," řekl a rozesmál se sám nad sebou, jakou hloupost vypustil z úst.
„No tak nebyl, no... Erene, nechcu a nebudu ti lést do zadku enem proto, že si ogar tety Carly, přesto všecko sa ti omlúvám, možeš tady zostať, pokaď nemáš kde byť..." připustil Levi a upřel svůj zrak zpět do zelených očí, které ho upřeně sledovaly. Pevně doufal, že mu tato omluva přinese klid a mladý Jaeger toho nezneužije. Hlavně, aby do něj nerýpal a pak by Levi dokázal uvěřit tomu, že spolu dva, tři dny mohou vydržet, aniž by se pozabíjeli. Pokud by ale Eren začal znovu zpívat svou písničku o tom, že je něco víc, věděl, že vylítne jak čert z krabičky a nikdo tomu nezabrání.

A zelenooký mladík se silou vůle držel, aby k vytřeštěným očím omylem nepřidal i hloupě otevřená ústa.
Když se Liduna zmínila o jeho matce jako o "tetě Carle", přišla Erenovi celá situace celkem vtipná. Myslel si, že teď Levimu spadne hřebínek, možná si i uvědomí, že kdyby ho tehdy u těch ovcí poslouchal, mohl to vědět už dávno. Reakce, které se rusovlásčiným slovům dostalo, však nenechala Erena vycházet z údivu.

To ho to tak vzalo? Hned, jak ta slova slyšel, střelil po Erenovi poplašeným pohledem a doslova a do písmene utekl z místnosti. A brunet tuhle reakci absolutně nechápal. Co ho na jeho matce tak vyděsilo? Mít o trochu lepší náladu, možná by začal žertovat, že se Levi tolik lekl faktu, že někdo dobrovolně jezdil sem do pustin bez lidí, signálu a vůle vydláždit jednu blbou lesní cestu, ale po všem, čemu se Erenovi od včerejšího dne dostalo, zrovna o tomhle žertovat vážně nechtěl.

„Co se mu děje?" otočil se nechápavě na ženu vedle sebe, ta se ale tvářila úplně stejně překvapeně, jak se cítil on.

„Vůbec netuším. Tvá mamka na něj vždy byla hodná, měl ji rád. Jestli si vzpomněl, nevím, proč by utíkal," řekla s pokroucením hlavy, očima stále skenujíc dveře, za kterými černovlasý zmizel.

Před očima se Erenovi opět objevil pohled, který po něm černovlasý hodil, když slyšel, kdo je. Tak překvapený, zároveň ale možná krapet bolestný... A to v Erenovi budilo něco zvláštního a rozhodně ne požadovaného. Strach. Možná šlo o nějaký přirozený ochranitelský pud, brunet pak ale rozhodně nechápal, proč se mu to dělo zrovna v přítomnosti toho nesnesitelného muže. A přesto stačil jeden pohled plný bolesti a v Erenovi se naráz spustily laviny otázek. A co bylo nejděsivější, část jeho samého si přála vstát, jít do té prokleté koupelny a přesvědčit se, že je majitel domku v pořádku.

Co ho to napadalo? Co se to s ním dělo? A proč za to kruci zase mohl tenhle chlap?!

A až v ten moment to Erenovi došlo. Až v ten moment konečně pochopil, co to všechno znamená – to jediné dobré na celé situaci, jediná záchrana, na kterou se celou tu dobu upínal byl ON.

Žádný hodný a milý člověk, který se o něj postará, žádný hrdina, kterého si vybájil, ale tenhle chlap, který ho od samého začátku probodává pohledem a který ho už tolikrát bez obtíží vytočil. Tenhle chlap je ten jediný, kdo mu může pomoci? TOHLE je to, co celou dobu hledal?!

Jen stěží odolal chuti začít se smát. Bylo to vážně vtipné! Všechno! Ta ironie osudu i Levi, člověk, na kterého celou tu dobu spoléhal. Jestli tohle byl nějaký vtip, byl pěkně debilní, kruci!

A v ten moment se otevřely dveře a černovlásek se vrátil, pročež se Eren pokusil znovu uklidnit. Vysvětlení, které Levi podal, tomu ale moc nepomohlo. "Potřeboval jsem se vychcat" byla po tom, co doslova utekl, ta nejtrapnější výmluva, jakou kdy Eren slyšel. Část jeho samého ještě chvíli zpět nemohla klidně sedět pod náporem všemožných představ a myšlenek, dohadů, proč se černovlásek zachoval zrovna takhle a on pak není schopen vymyslet kvalitnější výmluvu? Tak tohle se povedlo...