Valašsko - Česká pohádka

Kapitola 53.

„Erene," zašeptal Levi do ucha tvrdě spícího hnědovláska, „už je ráno, sluníčko vstalo, kohouti kokrhají a ty stále spíš."

Jemně jej pohladil po tváři a odhrnul střapaté prameny, které ho jistojistě musely šimrat na nose. Jeho sladký brunet se však ani nepohnul. Aby také ano s jeho láskou k rannímu spánku. Bylo něco po páté a Levi už byl na nohou. Věděl, že v tuto hodinu by Erena neprobudila ani rána z děla, zvlášť po tak náročném dni a noci, ale on přesto neodolal.
V tuto dobu byla příroda tak krásná... Ranní rosa se leskla jako diamanty na zeleném koberci a slunce těsně nad obzorem slibovalo krásný den.

Šedoočko se pousmál, políbil spánkem zrůžovělé líce své lásky a pískaje si, odešel nakrmit zvířata. Asi za dvě hodiny nesl připravenou snídani do ložnice, kde našel Erena přesně tak, jak jej zanechal.
Svlékl si pracovní džíny, vklouzl pod peřinu a přitulil se k horkému tělu.

„Malý princi, je ráno... s takovou prospíš celý krásný den, který bude jenom náš," opět mu zašveholil do ucha.

Eren se rozespale usmál a pootevřel oči. Tohle bylo tak nádherné... Nechtěl dál spát. Jeho tělo by to nejspíš dokázalo až do poledne, tohle byl však jeden z těch momentů, kdy sám nechtěl – protože realita byla daleko hezčí než všechny jeho sny.

„Jenom náš..." zopakoval, vlivem noci chraplavě, a natočil se k Levimu, aby ho objal nazpět.

„Kdybych nebyl Malý princ, ale Šípková Růženka, dostal bych pusu?" zeptal se na oko nevinně a v rozespalých očích mu rošťácky zajiskřilo.

Levimu zněžněl pohled a pousmál se: „Já už asi nechci princeznu, chci svého Šípkového prince, protože zachraňovat princezny je hrozná dřina, zvlášť, když samotný princ má co dělat sám se sebou."

Přitáhl si Erena do náručí a políbil jej. Nejprve něžně, ale postupně se jejich polibky stávaly dravějšími.

„Erene, Erene, musíme přestat, jinak to nedopadne dobře..." šeptl udýchaně, když se téměř násilím oddělil od těch sladkých úst.
„Chtěl bych si vyjet na koni, víš?" uculil se na něj a potutelně zamrkal.

„Ach můj bože, strašně mě vzrušuješ, já musím odejít, promiň," začal se soukat z Erenova náručí. Brunet ho však stihl chytit za předloktí a stáhnout zpět do postele, kde se na něj nalepil s úsměvem od ucha k uchu. Naklonil se k černovláskovým rtům, těsně před nimi se ovšem zastavil.

„Záleží, co bereš za nedopadne moc dobře" zaculil se a znovu ho políbil, rukou mu přitom zajel pod tričko a přejel po vypracované hrudi.
„Koně počkají, nepoznají, jestli jsi přišel o půl hodinky dřív, nebo později," šeptal mu do ucha a nepřestával ho hladit po kůži. Připadal si jako čertík stojící na jeho rameni a našeptávající mu nekalosti, což vlastně i dělal.

„Přece bys mne tu nenechal, v tak velké posteli a úplně samotného, toužícího..." v momentě, kdy to černovlasý nečekal mu zajel dlaní pod trenky a stiskl jeho polovzrušenou chloubu.

„Přece by ses nevzdal možnosti zbavit se toho dozajista nepříjemného napětí a neutekl mi..." lákal dál a políbil ho těsně pod ucho.

Pod dotekem Erenovy teplé dlaně chlouba ztvrdla ještě dřív, než Levi stačil zalapat po dechu.

„Jsi zákeřný, víš to? Copak tohle se dělá?" podíval se na něj teatrálně ublíženě a vytáhl jeho ruku ze svých trenýrek, ale pouze proto, aby se jich mohl zbavit. Hned na to pomohl i Erenovi a oba se lačně vrhli na zkoumání těla toho druhého.

Divoce vlnící se těla dávala zabrat dřevěné, ale přece už dost staré posteli, která nebyla na tyto pohyby moc zvyklá a skřípěla každých prudkým pohybem, který dva vášniví muži předváděli. Eren, držící se dřevěného čela postele se zapíral pod divokými nárazy Leviho údu do svých útrob, a oba vzdychajíce nepostřehli, že jejich lože už nejen skřípí, ale také pomalu, ale jistě praská. Sotva přepadli přes okraj a společně vstoupili do orgasmické říše, postel jejich počínání nevydržela.
Oba se začali hurónsky smát.