Valašsko - Česká pohádka

Kapitola 38.

„A to proč?" dostal ze sebe brunet tak zoufale, až sám sebe překvapil. Bylo dopoledne, sotva se nasnídal, když za ním ke stolu přišel Levi, s prací venku hotový, oznámit, že potřebuje jít nakoupit.

Takřka okamžitě Erena napadlo, že pojede také – byl po jídle, o zvířata bylo postaráno, výjimečně se prospal celkem dobře a znovu do postele zalézt nechtěl. Co by tu tedy dělal? Ovšem z tohoto nápadu už jeho společník moc nadšený nebyl.

Jeho dnešní den začal pěkně. Sice ho na nohy opět dostali kohouti, celý čas předtím ale spal, nepřerušovaně, stejně, jako celou noc cítil teplé Leviho tělo natištěné na tom svém. Jeho přítomnost, vůně, on, to všechno Erenovi přivádělo krásné a nerušené sny. Ráno už sice černovláska ve svém objetí nenašel, stále ale cítil jeho vůni ulpívající ve vzduchu a na stole v kuchyni našel připravenou snídani, stejně, jako měl hned u postele připravenou berlu. Na tváři mu tato péče vyvolávala úsměv a budila v něm dobrou náladu, jakou, zejména po ránu, zažíval jen zřídka.

Ovšem teď chtěl Levi pryč a jeho tady mínil nechat. Nejspíš to bylo ze zdravotních důvodů, nejspíš to dělal kvůli němu, ale Eren byl zkrátka Eren – připustit si, že by něco nemohl jen kvůli zdraví? Ani nápad. Chtěl jít taky...

„Co bys tam dělal? Tebe nakupování tolik baví? Já nejedu do žádného hypermarketu, kde by ses mohl procházet uličkami a nakoupit si od trenclí až po štětku do záchodu. Jedu jen do dědiny, tam je malá prodejna, kde mimo jídla koupíš tak akorát zubní kartáček. Jestli něco potřebuješ, koupím ti to, napiš mi seznam – není problém. Podle mě bys měl tu nohu šetřit, mít ji nahoře a chladit, ne se zbytečně courat někde po nákupech," kroutil hlavou Levi. Co ho to zase popadlo? Možná by ho mohl zkusit odradit skutečností, že bude centrem pozornosti, ale raději mlčel, protože právě toto mohlo být Erenovi příjemné. Aby si ho lidé všímali, aby o něm mluvili.

„Nebylo by pro tebe lepší si sednout k noťasu? Určitě máš spoustu věcí, které musíš dojednat. Klidně ti nechám doma i telefon, ať si můžeš vyřídit nezbytné hovory..." zkoušel jej ještě nalákat na práci, ačkoliv moc důvěry v toto nevkládal.

Na Erenově tváři se objevil úsměv. Tohle bylo ještě lepší, než očekával – nakupování nenáviděl zhruba od doby, kdy ho po obchodech tahala matka. Všechno trvalo tak dlouho, nenáviděl to zkoušení, vracení, vybírání, nekonečný koloběh trvající několik hodin. Ale jít jen pro jídlo do malého obchůdku? Ta představa se mu zamlouvala.

„Já nic nechci, já jsem skromnej člověk..." zašklebil se Eren a následně se rozesmál nad grimasou, kterou Levi udělal. „Ale chtěl bych jít taky, protáhnout se, trochu se tu porozhlídnout. Mám hůl, noha to zvládne a práce počká," nadhodil nadšeně.

„Skromný člověk... uhm," bručel si Levi sám pro sebe, nicméně věděl, že to Eren slyší.

„Porozhlídnout se říkáš... no, místní Jednota je fascinující, o tom není pochyb, zvlášť, když je plná lidí. A nikde jinde teď stejně nepůjdeme. S tvou nohou ne! Třeba zítra, jestli na tom budeš líp, tam můžeme zajet na koni. Ukážu ti Karlovice, ale není na nich nic zvláštního... Mám pocit, že po dnešním dopoledni se ti stejně do centra chtít nebude... Ale když teda chceš, tak tedy ano, vezmu tě s sebou."

Stále nechápal, proč s ním chtěl absolvovat něco tak otravného, jako byl nákup. Mohl se natáhnout pod strom a chytat lelky, nebo si číst, zkrátka odpočívat a lenošit. Co by za to Levi dal...

„Jasně, nikam jinam, všechno bude v pořádku," zaradoval se Eren. Z představy společné návštěvy vesnice se mu koutky úst zvedaly do úsměvu, bylo to zvláštní, ale nechtěl od Leviho pryč. Ba naopak, jako by jakási zvláštní část jeho samého chtěla vlézt za černovláskem třeba i pod pumpu, ačkoli, tam by možná šel nejen aby mu byl nablízku.