Valašsko - Česká pohádka

Kapitola 33.

Oba muži se tedy pustili do práce a ani se nenadáli a slunce se začalo chýlit k obzoru. Než úplně zapadlo za kopec, Levi se vracel a mumlal si pod nosem cosi o tom, že jestli mu to seno zase zmokne, pošle všechny rosničky z televize do horoucích pekel. Zatím však obloha byla bez jediného mráčku a vypadalo to, že bude krásná čistá hvězdná noc.

Pousmál se – to by bylo romantické rande. Večer, až bude úplná tma, mohli by vylézt na kopec a Levi by Erenovi vykládal o hvězdách.

Můj bože – kdy se z něj stal romantik? Asi mu už vážně přeskočilo a mohl za to jen a pouze jeho společník. Ten, stále vyvalený na dece, se mračil na něco, co měl zobrazeno na notebooku. A vůbec si nevšiml příchozího.

„Nemrač se, princezno, nesluší ti to," rýpnul do něj, „co noha? Bolí?"

Po těch slovech Eren sklonil hlavu ve snaze vypadat, že pozoruje onu zmíněnou nohu, aby si Levi nevšiml, jak nápadně zrudnul.
Když to alespoň trochu odeznělo, protočil očima. Co na něm tak moc připomínalo princeznu? Nevěděl, ale to neznamenalo, že pod tou pochvalou jeho srdce nezrychlilo svůj tep a rty se nezačaly samovolně stáčet do úsměvu.

„Je to lepší, nestoupám na ni, takže ji skoro necítím," řekl s pokrčením ramen. Pravda byla, že teď ji sice necítil, díky práškům, dobře ale věděl, že do čtyřiadvaceti hodin se s bolestí opět potká – bylo to tak vždy. Mělo ale smysl zatěžovat tím Leviho? Brunet si pamatoval, jak se o něj bál, když ho našel na té louce. Teď neumíral, až to přijde, přijde to...

„Mimochodem," začal, když si vzpomněl na matku, které před chvílí dal vědět o svém současném stavu. Tedy, bez včelího žihadla, pavouka, hádek, ztrát... Vlastně řekl jen, že je v pořádku u Rivailla, ale to stačilo. Odepsala mu rychle.

„Mám prý předat Levušáčkovi pozdrav a pusinku," podotkl afektovaně. Pravda byla, že to jeho matka podala krapet jinak, vlastně řekla jen, ať pozdravuje Leviho, ale copak mu to za tu princeznu nemohl dát sežrat?

Levi se zamračil a naklonil hlavu. O co mu šlo? Předat pozdrav a pusinku? Levušáčkovi?

„Prosím? Teď nerozumím zase já..." promnul si tváře a uvědomil si, jak je unavený. Nemyslelo mu to a na další hrátky se slovy už si vůbec netroufal. Potřeboval nutně sprchu, byl zpocený, možná ta studená u pumpy bude nejlepší. Trochu ho probere, aby pochopil, co tím chtěl básník říci.

Eren se zašklebil, popadl hůl a vyškrábal se na svou zdravou nohu, aby se Levimu mohl podívat do očí.
„Pozdrav od mamky," vysvětlil rychle a lehce naklonil hlavu na stranu.

„Copak? Vyčerpaný? Špatně jsi spal?" zeptal se, možná až moc starostlivě, pak se ale sám nad svými slovy zašklebil.
„Co to plácám, však ty jsi spal celou noc..."

„Nerýpej, Erene, vyspal jsem se dobře, na rozdíl od tebe, jak jsem z tvé řeči pochopil. Ale taky, na rozdíl od tebe, já jsem celý den na nohou. Pokud se ti se mnou špatně spí, pořád je ti k dispozici seník, a teď mě omluv, jdu se opláchnout, nerad bych se dočkal toho, abys mě obvinil, že smrdím jako prase," zadíval se Levi na kulhajícího Erena, „jo, a vyřiď tetě, že ji taky zdravím. Otočil se a odcházel, ale po dvou krocích se zastavil a probodl bruneta pohledem.

„Carla mi vždycky říkala Levinku – zní to hrozně, já vím, nesnášel jsem to, ale ta tvá přezdívka je mnohem horší..."

Už už měl Eren na jazyku odpověď, otevřenou pusu ale raději zase zavřel. Ne, skutečně nebyl dobrý nápad podotknout, že se mu s Levim spí skvěle, jen si ho večer bude muset pořádně obejmout jako první noc, aby mu tam nerotoval. Prostě to udělá, teď by nebyl dobrý nápad to rozebírat. Taky by rád odvětil, že to, co z něj cítil, by rozhodně smradem nenazval, i na to se byl ale nucen vykašlat.