Druhá tvář

4.KAPITOLA

Z pohledu Larryho

Jako každý den dorazím na fotbal, jsem kapitánem pražské Sparty, jsem na sebe dost pyšnej už kvůli tátovi, kterej byl za své doby jeden z nejlepších, a když já začínal, tak byl trenérem. Měl jsem ho hrozně rád, byl můj velkej vzor. Říkám byl, ano je to bohužel tak, před třemi lety zemřel a máma si našla jiného, tak jsem se přifařil k mému bratránkovi Frankovi, který taky nemá nejlepší vztahy se svou rodinou a tak jsme dva osamělí chlapci. I když já ne, já jsem děvkař jako svině, ale nikdo neví, že ve skrytu duše jsem velký romantik a od té párty myslím pořád na tu slečnu, se kterou jsem tančil. Musím říct, že to byla jedna z nejlepších párty na které jsem byl, protože tam byla ona. S úsměvem na tváři dojdu do šatny, kde už jsou kluci.
,,Čau kapitáne." Křikne mi Patrik přímo do ucha.
,,Au, ty kokote, já nejsem hluchej, blbečku."
,,Sorry šéfe."
,,Nech mě převléknout." Zasměju se a hodím na sebe dres.
,,Tak jdeme na to chlapi." Nejdříve si řekneme plán hry, dáme si rozcvičku, začneme hrát a pracovat s míčem. Po hodinovém náročném tréninku si konečně dám sprchu, převléknu se a dojedu domů. Vystoupím z auta, vezmu si veci a dojdu domů. Hned ve dveřích se zarazím, když uslyším Franka si radostně pískat.

,,Čau?! Jsem doma!"
,,Ježiši tak to nerad slyším." Vyjde z kuchyně s lahváčem v ruce. Hned si ho prohlédnu.
,,Co je vole?"
,,Hm, vlasy dobrý, ale pořád vypadáš jako debil." Zasměju se a projdu kolem něho do kuchyně.
,,Velice, ale opravdu velice, mě sereš, ale odpustím ti to, protože mám dneska dobrou náladu." Zase se začne přiblble usmívat.
,,Počkej já vím, jsi rád, že máš nové vlasy, že jo?"
,,Ne, hádej dál."
,,Raduješ se z toho, že jsi sice debil, ale hezčí debil?" Mrknu na něho.
,,Budeš už držet tu klapačku. Spíš hádej kdo mě stříhal."
,,Nevím, počkej, Karkulka?!"
,,Jmenuje se Bára." Zasní se na tak dlouho, že začne slintat.
,,Aha, takže jsi zjistil víc a ještě víc jsi se zamiloval."
,,Kámo já měl co dělat, ještě, že jsem měl ten divnej hábit." Vykulí oči a já se začnu smát.
,,Hele, dám ti radu, jdi na to pomalu, až ti podlehne, což asi nebude tak lehké, hnusákovi co vypadá jak rozmázlé hovno se podléhá těžko, ale ona by mohla ti podlehnout."
,,Že to říkáš zrovna ty, ty zasuneš a jdeš pryč, druhý den zase stejně."
,,Vážný vztahy jsou na píču." Trochu zalžu, možná, že bych si to s tou neznámou krásou představit uměl.
,,Ale prosím tě, já bych vážnej vztah chtěl a s Barčou to vyjde..." Začne něco povídat, ale já jeho hlas slyším jenom hodně vzdáleně, protože jsem myšlenkama u té hezké dívky, jejíž jméno bych chtěl znát.
,,Larry? Haló, jsi tu?"
,,Cože? Ježiši jsem se trochu zamyslel."
,,Počkej cože? Ty jsi se zamyslel? Ty a myslet? Tak to čumím."
,,Nech si to jo? Ano dokonce i já se umím zamyslet." Ukážu na sebe ukazováčkem.
,,Jo, ty myslíš na tu holku, se kterou si tančil."
,,Kecy v kleci" Vezmu si jídlo a pustím se do toho.

,,Mám ti ho zjistit?"
,,A co jako?" Zeptám se s plnou pusou.
,,No jméno té dívky, jestli jsem to dobře pochopil, tak jsou to kamarádky."
,,Ježiši já nechci, protože mě to nezajímá. Ne-za-jí-má kapišto?"
,,Já ti dám kapišto, ty pišto, chceš ji, to vím."
,,Jo? Tak ji chci ošukat a poslat do háje to chci." Zalžu.
,,Tak teď kecáš, to na tobě poznám."
,,Ježiši budeš držet hubu, alespoň chvíli, zrovna jím a poslouchat ty tvoje kecy fakt nechci. Ještě bych se poblil."
,,Ale prosím tě. Bratránku řekni to, řekni pravdu a bude ti líp." Poplácá mě po zádech, že se začnu dusit jídlem.
,,Ty jsi píčus." Dostanu ze sebe mezi tím co se snažím to jídlo spolknout.
,,Vodu ty debile."
,,Ty jsi rudej jako rajče." Začne se smát a k podání vody chudákovi dusícímu Larrymu se moc nemá.
,,Vodu, prosím."
,,To je lepší." Tleskne a podá mi sklenici vody.
,,Děkuju." Pořádně se napiju a oddechnu si.
,,Hele, já to nikomu neřeknu."
,,Co zase proboha?"
,,To, že jsi se zamiloval." Mrkne na mě a já zatnu pěst.
,,Ale já, to nemá cenu." Dojím a dám talíř do dřezu.
,,Je to pravda viď? Prosím tě, já to chápu, máš stojáka z toho, když se o tom bavíme." Začne se smát jako debil a já se rychle podívám na svůj rozkrok.
,,Franku, ty jsi opravdu, ale opravdu velkej kokot."
,,Ale až po tobě, milý bratránečku."
,,Odcházím do svého pokoje."
,,Utíkej, nezapomeň zavolat nějaké kurvě." Protočí oči a já po něm hodím svou kopačku.
,,Fuj ty prase. Dáváš je někdy do pračky? Odporně ti páchnou nohy."
,,Cítil jsi někdy sám sebe? Se ani nedivím, že se musíš vonit drahými parfémy a víš proč? Protože smrdíš jako tchoř." Sladce se usměju a on zúží oči do rovné linie.
,,Bez komentáře." Hodí mi kopačku zpátky.

Chytnu ji a dojdu do svého pokoje, hodím tašku na zem, vezmu si počítač a kouknu se na kurzy zápasů. V sobotu hrajeme derby, Sparta proti Slavii, to bude řežba fanoušků. To je vždycky o hubu, nejdřív se poperou, pak zapálí dýmovnice, pak na hřiště hodí pár petard, jednou to zranilo našeho brankáře a zápas byl přerušen, někdo řekne, že je to pohodovej sport, ale někdy je to dost o hubu. Nakonec se rozhodnu si pustit film, při kterém na chvilku usnu.
,,Hej Larry? Ty si tam užíváš?!" Zakřičí na mě a začne mi bušit do dveří. Rychle vystřelím z postele a otevřu dveře.
,,Co děláš, vždyť je odemčeno ty blbečku." Promnu si unavené oči.
,,Sorry, pojď, udělal jsem večeři."
,,Cože? Ty mě chceš otrávit?"
,,Klid, objednal jsem pizzu." Zasměje se a sejde dolů.
,,Uf, tohle mi nedělej."
,,Prosím tě, já jsem rád, že si namažu chleba."
,,To je pravda." Sejdu dolů a sednu si ke stolu. Frank mi podá mou pizzu a otevře si k tomu plechovku.
,,A já?" Zvednu tázavě obočí.
,,Co jsem tvůj poskok? Lednička je támhle." Ukáže a já protočím oči. Vezmu si z ledničky pivo a pustím se do jídla. Po večeři si dojdu vyčistit zuby, zalezu do pokoje, připravím si oblečení na zítřejší trénink, vlezu si do postele a po chvíli usnu.

Ráno se probudím, obléknu se, dám si snídani, vezmu si svačinu a vydám se do auta. Dám si tam věci, sednu si a rozjedu se na stadion. Jako každý den zaparkuju na svém místě, dojdu do šatny, převléknu se a chci jít trénovat, jenomže zjistím, že tu trénuje přípravka, nejdřív tam jen tak stojím a pak si vzpomenu na jedno opuštěné hřiště. Doběhnu si pro věci, sednu do auta a dojedu tam. Není to moc daleko, takže tam cesta trvala jenom asi patnáct minut. Vystoupím a vezmu si jenom míč, dojdu na hřiště a začnu si kopat. Tohle místo mám rád, je tu ticho a klid. Trochu se do toho vžiju, než mě vyruší dívka na koni. Škoda, že kvůli její helmě jí pořádně nevidím do obličeje.
,,Hej co tu děláš? Tohle je moje místo." Řeknu trochu nepříjemně. Nemám rád, když mě někdo vyruší.
,,To se ptám spíš já tebe, já tu jezdím už léta."
,,Fakt? V životě jsem tě tu neviděl."
,,To stejné můžu říct i já o tobě."
,,Tak ty budeš ještě drzá? Tak to jsem ještě v životě neviděl, aby se cuchta jako ty dovolovala na někoho jako jsem já." Protočím oči.
,,Prosím? Děláš si srandu? Vždyť jsi-"
,,Já a dělat si srandu? Tak na to rovnou zapomeň, nejsem srandista, myslím věci vážně."
,,Koukám." Odsekne mi.
,,Ty jsi opravdu drzá, tak o tebe bych si neopřel ani kolo." Začnu kopat do pomyslné brány, čímž trochu vyděsím toho jejího koně.

,,Hej přestaň mi ho plašit a jdi pryč." Řekne naštvaně, ale já ji ignoruju.
,,Hele já tu byl dřív, takže se třeba zblázni, ale dneska jsem tu prostě já." Začnu zase kopat do míče.
,,Ty jsi takovej debil, nikam nejdu, já sem chodím trénovat už dlouho, takže si vem ten míč a odpal."
,,Ježiši, tohle já nemám zapotřebí." Vezmu míč do ruky a naštvaně se vydám k autu.
,,A příště už sem radši nelez!" Zakřičí na mě trochu nakřáplým hlasem, jako kdyby se jí chtělo brečet.
,,Nekřič, plašíš si koně." Otočím se, mrknu na ni a dojdu k autu. Odemknu ho, dám tam míč, sednu si a rozjedu se domů. Co to jako mělo být? Co tam dělala? Nikdy jsem tam nikoho neviděl. Dobře uznávám, že jsem tam už dobrý dva roky pořádně nebyl, jenom tak jednou, dvakrát, ale to neznamená, že musela být drzá, by viděla, co bych s ní udělal v posteli, to by jí ta otrlost přešla hned a podřídila by se mně. Já jsem tady alfa, ježiši, kéž by to byla ta holka z párty, bych jí mohl lépe poznat a dozvěděl bych se o ní víc i sám a ne přes kámošku. Co když už ji neuvidím? Co, když se nepotkáme? Ty vole, já opravdu přemýšlím nad tímhle? Možná se začíná probouzet moje lepší já? I když, asi bude lepší to nechat být a vrátit se do zajetých kolejí.

Baru a Veru ❤️