Druhá tvář

61.KAPITOLA

Z pohledu Verči

Položím Larrymu ruku na tvář, když spojí naše rty. Jeho polibek je sladký a plný nabitého adrenalinu ze zápasu. Usmívá se, když mě líbá a já nemůžu najít lepší pocit, než tenhle v tuhle chvíli. Po chvíli se od sebe odtáhneme a já se mu podívám do očí.
,,Jsi úžasnej, Larry. A při hraní fotbalu děsně sexy. A víš co? Rozdrtíte je na šrot." mrknu na něj a on se rozzáří jak hvězdička.
,,Máš pravdu lásko. Rozdrtíme Miláno!" zakřičí, až se pár lidí otočí. Někteří mají naštvané výrazy, jiní zase veselé a další nám nerozumí, co říkáme.
,,To je můj kluk. A teď se běž ještě pořádně napít, ať jsi na to ready." usměju se na něj a on přikývne a vydá se za ostatníma klukama z týmu se napít. Já se vrátím k jeho mamce a sednu si.
,,Moc vám to spolu sluší. A Larry je s tebou šťastný, to já poznám." koukneme se na sebe a já se děkovně usměju a lehce se začervenám.
,,Já jsem za něj moc ráda. Je to skvělej kluk. Moc hodnej, pozornej a milující."
,,To jsem ráda." dodá a pak už obě sledujeme začínající druhou polovinu zápasu. Za si vede podobně dobře, jako ta předchozí, i když už ani z jedné strany nepadá moc gólů. Celou dobu má převahu Sparta, ale na nějakou dobu získá míč i Miláno, což nakonec vyústí v gól, tím pádem je to vyrovnané. V té chvíli už začneme být s Larryho mamkou dost napjaté a držíme palce, div si je nerozdrtíme. O svých hlasivkách ani nemluvím, ty budou zítra určitě odrovnané. Pak se hra trošku obrátí opět v prospěch Sparty, když Larry získá míč a společně s pár spoluhráči dají gól. Miláno se snaží dát ještě jeden, ale Sparta zvolila taktiku takovou, že spíš brání než útočí a prakticky není možné obranu prorazit. Nakonec zápas konci 3 : 2 pro Spartu.

Všichni fanoušci vyskočíme a začneme buďto pískat radostí a tleskat, nebo druhá polovina fanoušků bučí a chvílemi se chovají dost naštvaně. Rozhodneme se s Laurou raději odejít, než se nám něco stane. To je asi to poslední, co bychom tady chtěly řešit. Teď chceme všichni oslavovat tuhle nečekanou výhru. Ne že bych to nečekala já, já Larrymu věřila, že to dá, ale celý zbytek obecenstva tomu do prvního gólu nevěřil. Dokonce i sám Larry před zápasem říkal, že nemají absolutní šanci a koukejte, jak to dopadlo. Dojdeme co nejblíž k šatnám, kde počkáme na Larryho. Ten se za nějakých dvacet minut dostaví se zářivým úsměvem.
,,To byla úplná pecka!" vykřikne a splaskne ruce.
,,No jasně že byla, já to věděla." mrknu na něj a Laura se usměje.
,,Ty jsi vědma." zazubí se na mě a obejme mě.
,,Ne, jenom věřím v potenciál svého kluka." dám mu pusu na tvář a pomalu se odtáhnu.
,,Hmm, nebo jsi vědma." řekne s šibalským úsměvem a já se musím zasmát.
,,Nech toho zlato nebo se ze mě stane čarodějka a něco s tebou provedu." zasměju se a chytnu ho za ruku.
,,No tak to jsem zvědavý, co se mnou provedeš." pošeptá mi do ucha, až mi naskočí husina.

,,To se budeš divit. Ale nejdřív bych zašla na oběd, co tomu říkáte? Co takovou pizzu, když už jsme v té Itálii?" navrhnu a oba přikývnou. Larry už od pohledu vypadá hodně hladově, ale ani se po tom výkonu nedivím. Nějak se dostaneme do nějaké pizzerie, která už teď voní jinak, než ty naše české.
,,To jsem zvědavý, jak bude chutnat."
,,Kdysi už jsi měl pravou italskou pizzu, ale to už si asi nepamatuješ, viď?" zeptá se jeho mamka a Larry zakroutí hlavou a zaboří pohled do stolu, ke kterému už jsme si sedli mezitím, co mluvila.
,,Jak bych asi mohl?" uchechtne se. Zní to trochu zle, ale podle mě se tím jenom snaží schovat ten smutek, který se v něm právě probudil. Fotbal, staré zážitky v Miláně, jeho máma, to všechno mu musí připomínat tátu. Rozhodnu se ho v tom nenechat samotného a začnu ho hladit po zádech až na krk a občas mu prsty zajedu do vlasů. Po chvíli se Larry uklidní, podívá se na mě a usměje se.
,,Ještě že tě mám. Jsi moje bezpečné místo." zašeptá a já se musím usmát a zabořím obličej do jeho krku.

Takhle vydržím až do té doby, než přijde číšník a já se narovnám. Mluví na nás italsky, ale překvapí mě, že Larry mu i italsky odpovídá a překládá mi, co říkají.
,,Dobrý den. Co si budete přát?" přeloží Larry a číšník se na nás usměje.
,,Tu nejlepší pizzu, jakou tu máte." řekne Larry prvně italsky a potom česky. Pak už si to dopoví a Larry nám to následně přeloží, když už je číšník pryč.
,,Říkal jsem mu, ať nám teda nějaké nejlepší pizzy donese a taky jsem mu řekl, co na pizzách nemáte rády, tak koukal trochu zmateně, že někdo takové věci na pizzu je schopný dát.
,,No já třeba fakt nechápu houby, ale ty jsou hnusný všude. Ale ananas, mňam. Miluju ananas na pizze. Víte, že to pochází z Kanady?" zahraju si na šprta a oba zaujatě přikývnou.
,,Tak to je zajímavý. Mně to nějak extra neva, ale radši si to nedám než dám." řekne Larry a já si ho přeměřím pohledem.
,,Dobře, můžeš zůstat mým přítelem." zazubím se na něj a pak se usměju a obejmu ho.
,,Uhh, jo až tak jo? Takže kdybych to odmítal, tak být nemůžu?" zeptá se ze srandy a zvedne obočí.
,,Jo, přesně tak." usměju se jako andílek.

Když mi donesou pizzu, která je v podstatě jenom placka, na tom nějaký ten protlak z rajčat, mozzarella a bazalka, překvapeně na ni koukám, ale musím uznat, že na to, jak je chudá, voní výborně. Radši bych tam měla ten ananas, ale tohle bude určitě taky výborné, když je to jejich vynález. Larrymu i Lauře donesou jiné pizzy, které taky vypadají výborně a všichni si dáme vzájemně ochutnat, abychom to měli všechno v jednom. Když už, tak už. Po výborném obědě se ocitneme zase na pokoji a chvíli si necháme vytrávit naši "první" italskou pizzu. Já sedím na posteli opřená o její čelo a zadávám do vyhledávače na Googlu památky a jiné věci, které stojí za to vidět v Miláně.
,,Noo, tak máme tu Katedrálu Dumo, pak Gale-"
,,V žádném případě, do galerie mě nedostaneš." odmítne okamžitě Larry, než to vůbec stihnu doříct a já se musím zasmát.
,,Neboj, i já bych se tam úplně nehrnula."
,,Uf, díky bohu. Vybral jsem si dobře." zazubí se a poplácá se po rameni. Já se na něj kouknu a zvednu obočí. On mi dá pusu na čelo, aby odčinil svou drzost.

,,No, teď už mě to prosím nech doříct. Královský palác, Muzeum umění, takže to nic. Piazza Mercanti je nějaké náměstí, to nezní špatně, ne? Tam by se i možná dalo něco koupit." navrhnu.
,,Jídlo třeba?" zeptá se Larry a já vytřeštím oči.
,,Děláš si srandu? Ty máš hlad? Vždyť jsi teď snědl celou pizzu!"
,,Nebooj, ještě ne. Ale po katedrále a paláci už mít hlad budu." dodá a já přikývnu a zasměju.
,,Takže jdeme tam a pak na náměstí? Prej to není daleko od sebe."
,,Jo, to zní fajn. Tak bych to udělal." usmívá se na mě jako neviňátko.
,,Tak tahej." natáhnu k němu ruce a nechám ho mě vytáhnout na nohy. Pak se společně vydáme ruku v ruce vstříc dobrodružství. Jeho mamku jsme nechali na pokoji, protože byla celkem unavená a po obědě si chtěla zdřímnout. Společně navštívíme zmíněné památky a ještě pár parčíku po cestě. V jednom z nich si sedneme na lavičku a rozhlédneme se kolem. Všude byl poměrně hluk, ale tady je to v pohodě. Naštěstí. Už mě z toho všeho začínala bolet hlava. Larry se mi zadívá hluboko do očí, pak se ke mně nakloní a spojí naše rty v jedny. Jak já miluju ty jeho sladké rty a okamžiky, jako je tenhle. Na Miláno už rozhodně nikdy nezapomenu.

Po pár dnech, co jsme tu měli pobyt a fotbalisti se regenerovali, nás už čeká cesta domů. Výlet byl úžasný, plný pizzerií, zábavy, památek a...sexu na pokoji, jak jinak, že? Teď už ale konečně míříme zase domů a fotbalisti, kteří byli předtím jako utržení ze řetězu, plní testosteronu a nadržení, jsou už teď unavení a těší se domů, takže mám během cesty více méně klid. Cesta je dlouhá, ale překvapivě uteče jako voda. Možná to je taky proto, že s Larrym se pořád o něčem bavíme a ani chvíli se nenudíme. Konečně dojedeme na místo, kde jsme před několika dny nastupovali a díky bohu vystoupíme. Už mám opět dřevěné nohy, které potřebuji protáhnout. Nechtěla bych být Larrym, který to ještě teď musí odřídit domů.
,,Tak čau kluci, zas někdy." plácne si Larry s některými z nich. S tím, který mě chtěl na záchodech znásilnit, se nebaví už pěknou dobu. Ten kluk je vyloženě hovado.
,,Ach, jak já se těším domů, až si natáhnu nohy na gauč a pustím si normální velkou telku. To bude žůžo." vydechne nadšeně Larry.
,,No, ty se k té telce vůbec nehrň. Tu jsem si teď zabral pro sebe." ozve se hlas Franka a my se překvapeně otočíme.

Baru a Veru ❤️