Druhá tvář

69.KAPITOLA

Z pohledu Verči

Pohledem zabloudím na Larryho telefon, který právě vytáhl z kapsy. Všimnu si, že mu volá jeho máma a trochu zmateně se na něj podívám. Sice už mají lepší vztah, ale nikdy jsem nepostřehla, že by mu volala. Podle Larryho výrazu poznám, že i pro něj to není normální.
,,Co chce?" zeptá se trochu podrážděně a lehce se ode mě odtáhne. Stále ale stojí za mnou. Následně telefon se zabručením zvedne a dá si ho k uchu.
,,Ano?" zeptá se, když tak udělá. Jelikož není úplně daleko ode mě, slyším občas i jeho mamku.
,,Larry, ahoj zlatíčko. Musím ti říct něco úžasného." spustí sladkým tónem. Co za tímhle může být?
,,No? Povídej, poslouchám." odpoví Larry prostě a udělá zpátky krok ke mně. Přitiskne se k mým zádům a začne mě hladit po břiše. Pravděpodobně je to tím, že hladina stresu v něm stoupá, ale i tak je to moc milý. Lepší, než aby si vzal na uklidnění pivo a exnul ho. Tím, jak se ke mně přitiskne, slyším každé slovo z telefonu čistě.
,,Našla jsem si někoho. A ráda bych vás představila!" vyjekne nadšeně a já ucítím, jak Larry ztuhne. Dokonce i jeho ruka na mém břiše se zastaví a co mě překvapí víc je to, že ji zatne a pevně mě chytne za tričko. Nejdřív se toho leknu, ale pak si uvědomím, že by mi nikdy nic neudělal. Potřebuje jenom nějak vypustit stres. Když tohle pochopím, začnu místo panikaření ho hladit po ruce, aby se uklidnil, což zjevně pomůže vzhledem k tomu, že trochu povolí napětí svého těla. Nechápu, že na něj mám takový vliv, ale on má na mě vliv úplně stejný, to nebudu lhát.
,,Fajn, jo. Přijdu, ale jedině s Verčou." řekne najednou Larry a víc si mě k sobě přitiskne. Na chvíli vykulím oči a zvednu k němu pohled.

,,To budu jenom ráda. Budu se dneska večer těšit!" vykřikne nadšeně jeho mamka do telefonu, až sebou oba lehce trhneme, jak je to hlasité.
,,Jo, čau." odsekne Larry, zavěsí a odloží mobil na linku. Pomalu se k němu otočím čelem a soucitně se na něj dívám.
,,Zlato. Budu tu pro tebe, ano? Kdyby se cokoli dělo, řekni mi to prosím. Vztah je hodně o komunikaci a já chci být tvoje holka i nejlepší kamarádka, které můžeš říct úplně cokoli, zároveň." řeknu a Larrymu se na tváři rozzáří úsměv, který má v sobě ale přesto trochu smutku a hněvu.
,,Jo, já jsem taky zároveň i tvůj nejlepší kámoš, tak na to nezapomeňme." pohladí mě po rameni a vtiskne mi pusu do vlasů. Jsem ráda, že mám takový vztah. Mít vztah bez komunikace je katastrofa.
,,No...chceš se mi tedy svěřit?" zeptám se ho něžně a on po chvíli přikývne.
,,Cítím se, jako by ho mamka zrazovala. Jako by zrazovala mého tátu. Nemůže přece jít jen tak dál a randit s někým jiným, když ještě před pár lety tu s námi byl." řekne Larry a do očí se mu nahrnou slzy. Když to zaregistruje, rychle se emoce pokusí přesunout do hněvu, kousek se ode mě posune a pěstí bouchne do linky, která div nenadskočí.

,,Zlato..." řeknu jemně, přistoupím k němu a začnu ho hladit po zádech.
,,Je to divný, Veru. Nemůže si najít nikoho jiného. Je to jako by už na tátu zapomněla." řekne opět už se slzami v očích. Pak se ke mně obrátí a pevně se obejmeme. Dokonce bych řekla, že se silně tiskneme v objetí. Já ho hladím po zádech a občas mu rukou vjedu i do vlasů, on mě pevně tiskne k sobě a hlavu zabořil do mých vlasů.
,,Bude to dobrý lásko, budu tam s tebou a když budeš potřebovat, odejdeme. Platí?" zašeptám a obejmu ho kolem krku.
,,Platí." dodá a pevněji mě k sobě přitiskne. Po pár minutách se odtáhneme a podíváme si vzájemně do očí.
,,Jsem rád, že tě mám. Jsi takový moje bezpečný místo." dá mi ruku na tvář a pohladí mě palcem. Já se usměju a dám ruku na tu jeho. Asi ani nemusím zmiňovat, jak moc jsem ráda já, že ho mám. Po téhle chvíli už se oba začneme pomalu chystat na večer. Larry spíše psychicky než fyzicky a já naopak. Oba si vzájemně pomáháme. Já jemu s psychickou stránkou věci a on mi říká, co si mám vzít na sebe.

Když "konečně" přijde večer, začnu být pořádně nervózní i já.
,,Jsi připraven?" zeptám se ho a on kývne.
,,Dobře, tak můžeme?" natáhnu k němu ruku a on ji chytne.
,,Jdeme na to." řekne a společně se vydáme ven. Sedneme si do Larryho auta, ale Larry mě poprosí, jestli můžu řídit. Nastartuju a rozjedu se. S Larrym se chytneme za ruku a on mi ji lehce stiskne.
,,No, to bude zajímavý." prohodí. Já asi po dvaceti minutách dojedu k jeho mámě domů a zaparkuju před domem. Vystoupíme a já zamknu auto. Pak dojdeme ke dveřím a já zaklepu. Téměř okamžitě se dveře rozletí, jako by u nich bouchla bomba, v nich se objeví zářivý úsměv Laury, Larryho mámy.
,,Ahoj! Konečně jste tady! Pojďte, pojďte dál." pobídne nás a my vejdeme dovnitř a zujeme si boty. Všimnu si, že Larry je totálně napjatý. Jeho tělo je jak struna, na kterou když někde zabrnká, praskne. Ozvou se kroky a do chodby přijde poměrně nabouchanej pán. Docela se leknu a Larry se co nejvíc napřímí.
,,Ah, ty budeš Larry." poví mile. Vypadá jako mariňák, ale tón má klidnej a vyrovnanej. Doufám, že se to nezvrhne.

Podá mu ruku, Larry nejdřív váhá a potom ji přijme, ale jde na něm vidět, že to dělá opravdu neochotně. Vypadá to ale, že Laury přítel si toho nevšimne.
,,Já jsem Pavel, těší mě. " poví a Larry jenom kývne obočím. Pak pustí ruce a Larry si svou ruku otře o kalhoty. Nikdo kromě mě si toho ale nevšimne, protože obrátili pozornost na mě.
,,A ty jsi jeho přítelkyně, že?" řekne Pavel a natáhne ke mně ruku. Já ji přijmu a potřesu si s ním.
,,Ano, jsem Verča." řeknu a on přikývne.
,,Těší mě, Veru." usměje se na mě mile. Musím uznat, že vypadá docela sympaticky, ale zároveň chápu Larryho, musí to pro něj být těžké. Jeho táta pro něj znamenal hrozně moc a tohle vnímá prostě jako zradu od jeho mamky. Jako by jeho mamka chtěla jeho tátu nahradit, což ale určitě nechce. Jenomže tohle nemůžu Larrymu říct. Kdyby náhodou jsme se kvůli tomu pohádali, nebude už mít téměř nikoho a to nemůžu dopustit. Krom toho mi přijde, že jeho mamka na to jde poměrně rychle, ale asi její věc.
,,Tak pojďte, půjdeme se najíst." pobídne nás nadšeně Laura a my se vydáme za ní do kuchyně.

Sedneme si k večeři a Laura přinese nejméně čtyři druhy jídla. Překvapeně na to koukám. Kouknu se na Larryho, ale ten nevypadá překvapeně. Nakloní se k mému uchu a zašeptá.
,,Tohle máma dělá vždycky. Připraví mnohem víc jídel, než je třeba, aby si každý mohl něco vybrat, ale pak toho zbytečně moc zbyde." pomalu se odtáhne a protočí oči.
,,Není to trochu plýtvání?" zeptám se ho šeptem.
,,To si piš. Neskutečný. Už několikrát jsem říkal, ať to nedělá a radši se zeptá, když už, co teda chceme. Je neponaučitelná." Larry se opře do židle a ruce zkříží na hrudi. Nesnaží se ani skrývat, jak moc je naštvanej, ale Laura i Pavel mají zřejmě růžové brýle a myslí si, že je všechno v pohodě. A rozhodně bych neřekla, že to poznám jenom proto, že s ním chodím, dle mého je to poměrně viditelné pro každého.
,,Tak si dejte. Cokoli si nabídněte." řekne a já si naberu, ale Larry neudělá nic. Musím to rychle nějak zachránit.
,,Copak si dáš zlato? Můžu ti to nandat?" zeptám se ho s úsměvem a on když se na mě podívá, trochu změkne a přikývne.
,,Ano lásko, děkuju." lehce se usměje a podá mi talíř. Já mu naberu lasagne a dám to před něj.

Tázavě se na něj podívám, jestli jsem vybrala dobře, odpovědí mi je úsměv. Oba se pustíme do jídla.
,,Určitě chcete vědět, jak jsme se poznali." začne nadšeně Laura
,,No po tom vážně toužím." prohodí potichu Larry. Laura ho neslyší a proto začne nadšeně vyprávět o tom, jak se poznali úplnou náhodou v jedné kavárně, když do sebe strčili.
,,To je kýč." zabrblá Larry a Laura se na něj podívá. To je snad poprvé, co něco slyšela. Nervózně se zasměje a dá si pramen vlasů za ucho.
,,Kýče nejsou vždy špatný." zastane se jí Pavel.
,,No, to nevím teda." uchechtne se Larry. Já mezi nimi sedím a dělám jim Švýcarsko. Celý večer probíhá v tomhle stylu. Laura něco vypráví, Larry brblá, Pavel se jí zastává a já se snažím Larrymu pomáhat a trochu ho brzdit. Když konečně všichni skončíme s jedením, můžeme se zvednout od stolu. Laura chce pokračovat, ale musím zasáhnout, aby to nedopadlo ještě hůř.
,,Promiňte, ale my s Larrym už budeme muset jít. Ještě máme něco na řešení, ale zase někdy?"
,,Určitě, budu ráda."
,,Hm, tak čau." odsekne Larry a vydá se rychle ke dveřím. Já poklusávám za ním. Obujeme se a vyjdeme ze dveří. Když tak uděláme, Larry si z hluboka oddechne a povolí své napjaté tělo.
,,Už je to za tebou zlato." lehce se na něj usměju a on mě pevně obejme.
,,Děkuju, že jsi tu byla. Bez tebe bych to nezvládl." zašeptá mi do ucha.

Baru a Veru ❤️