Druhá tvář

93.KAPITOLA

Z pohledu Verči

Vyrazím na knižní sraz potom, co se rozloučím s Larrym. Upřímně nevím, jestli pro mě bude schopnej dojet, když je takhle ospalej, ale přinejhorším vezmu metro a nebudu ho nějak rušit. Hrozně se na sraz těším, protože tam vždycky dostanu doporučení na nějaké knížky a nebo naopak spíš chuť na knížku, kterou jsem třeba odložila a nedočetla. Teď ale teda vyrazím metrem, protože se mám sejít ještě s jednou holkou, která tam taky chodí. Dojedu tedy na přestupní stanici, kde se potkáme.
,,Ahoj Veru!" pozdraví mě a já se hned usměju.
,,Ahoj Natko. Tak co, těšíš se na dnešek?" zeptám se jí, když se krátce obejmeme.
,,Mega. Tak jdeme?" zeptá se mě a já přikývnu a společně se vydáme na metro, které sotva přijíždí a to nás zaveze už na naší cílovou destinaci. V metru si sedneme a začneme si povídat.
,,To je doba, co jsme se neviděly, co?" dodám nadšeně s úsměvem, protože jsem ráda, že ji konečně vidím.
,,No to jo. Hele co jsem to viděla na tvém instagramu? Co ten fešák?" drcne do mě a já se uchechtnu.
,,To je můj kluk, Larry." zazubím se a ona začne klasicky vyzvídat.
,,A jak dlouho spolu jste?"
,,No, pár měsíců už to bude." usměju se a v hlavě začnu počítat, jak dlouho už spolu vlastně jsme. Nechápu, že to tak rychle uteklo.
,,Fakt? Ježiš no tak mi něco pověz, nejlepší zážitek třeba." zeptá se a já začnu přemítat znovu, ale na jiné téma. Je jich tolik, že snad asi nedokážu ani jeden vybrat. Nakonec jí řeknu pár zážitků a ona mě nadšeně poslouchá.
,,Hele a trochu osobnější, co sex?" zeptá se mě a čeká, jestli jí odpovím, já ale s tímhle moc problém nemám.
,,No ten je skvělej. Ukázal mi, jak hrozně skvělý to může být, takže spolu spíme furt, téměř každej den a někdy i několikrát." dodám a zasměju se tomu.

,,No ty kráso, to vypadá jako totálně vysněnej kluk všech holek. Kde je ten háček?" zeptá se mě zvědavě.
,,No, to je možná ten háček, že ho chtěj všechny holky. On byl totiž hroznej děvkař." povím a polknu, protože to stále není pro mě moc lehké říkat. Ona udělá výraz, který vypovídá za vše.
,,Jejda, takže to je ten háček. Podvádí tě?" zeptá se mě narovinu.
,,Ne, nepodvádí. Ani nepodvedl. Hodně se milujeme-"
,,Oběma smysly, co?" řekne provokativně a mrkne na mě. Já se od srdce zasměju a přikývnu. No co, je to pravda.
,,No nic, hodně mě miluje a žádné holky ho už nezajímají, jenom já. Měla jsem s tím zezačátku strašnej problém, protože pochopitelně pro mě nebylo lehké mu věřit, ale fakt se změnil. A doufám, že mu to vydrží i nadále, protože bez něho už můj život nemá smysl. Probudil ve mně takovou lásku a prostě on je moje bezpečný místo, moje všechno."
,,No ježiš, já vás žeru, to je jak z mé oblíbené knížky. Prostě holka, která je na vážný vztahy a nesnáší jednorázovky, kluk, který je děvkař, ale zamiluje se do ní a změní se pro ni. Nakonec se vezmou a žijou spolu šťastně." řekne a já se zasměju. Přiznávám, že to trochu jako knižní příběh zní.

Dojedeme konečně na náš sraz a dojdeme do kavárny, kde si sedneme k takovému většímu stolu. Vždycky si to hrozně užívám a tentokrát to není výjimkou, ale výjimkou je, že tu z nějakého zvláštního důvodu není Bára. Nevím, co by se mohlo stát, ale měla by tu být. Každopádně je to sranda jako vždycky, s holkama si doporučujeme různé nové i staré knížky, ať už s historickou tématikou nebo současnou, ať už sci-fi, detektivky, romány nebo třeba i poezii, prostě tak nějak všechno, co jde. Já dám taky pár tipů, co jsem v nedávné době četla a pak se taky zastavíme u oblíbené knizny série Harryho Pottera. Je to celkem zajímavé, protože HP miluju už od dětství, ale ke čtení knížek jsem se dostala až ve dvaceti. Já vím, je to děs, ale pozdě je lepší než nikdy. Nakonec se z kavárny přesuneme i do klubu, ale zas tak moc dlouho tam nejsme a já si dám jenom dvě Mojita.
,,Tak jo, já už budu muset domů." řekne jedna holka a my ostatní se přidáme. Kouknu se na seznam lomeno wishlist, co jsem si za dnešní sraz udělala a překvapeně vykulím oči.

Moje seznamy jsou většinou hodně dlouhé, ale tohle je docela extrém. Tolik knížek snad ani v životě nepřečtu. Ale co, alespoň budu moct dát vědět Báře a snad si taky něco vybere. No a já budu mít pro nejméně tisíc případů nouze knížky. Rozloučím se se všemi a vydám se ven. Mezitím si vezmu mobil a napíšu Larrymu, že jsem skončila. K mému velkému překvapení mi okamžitě pošle zprávu. Kouknu se na to a je to fotka, kde jde vidět, že sedí v autě hned před tím klubem, kde jsem já. Musím se pro sebe usmát a přidám do kroku, abych byla co nejdřív u něj. Už se nemůžu dočkat jeho teploučkého objetí. Doběhnu do auta poklusem a sednu si k němu. Nestačím se ani pořádně usadit a Larry už má rty přitisknuté k těm mým a oba si se zavřenýma očima užíváme společnost toho druhého. Po polibku se uchylíme do objetí toho druhého a několik minut jsme jenom tak. Jo, já vím, vypadá to, jako bychom se neviděli půl roku, ale když jsme na sebe tak hrozně zvyklí, tak těch pár hodin je už docela dost.
,,Chyběla jsi mi. Ten dement mi leze na nervy hrozně." postěžuje si Larry a já se musím zasmát.

,,Ty jsi pila?" zeptá se mě.
,,No, dvě Mojita jenom." usměju se na něj lehce.
,,Aha, to jsi se klidně mohla napít víc, já bych se o tebe postaral." řekne a já žasnu nad tím, jakého mám kluka.
,,Já vím, ale takhle se ti můžu ještě naplno věnovat." spiklenecky se na něj usměju a Larry hned pochopí. Cestou domů se ještě domluvím s Larrym, že zavolám Báře.
,,Ahoj. Ty jsi dneska nedorazila?" zeptám se, i když už znám odpověď.
,,Ahoj, ne, promiň. Mám toho teď nějak moc. Můžeme se někdy vidět a promluvit si?" zeptá se mě v podstatě bez tónu a já se trochu zarazím, protože tohle jsem úplně nečekala.
,,Eh, no jo, jasně. Stalo se něco?" zeptám se.
,,No, jo, povím ti to pak. A ty mi hlavně musíš povědět o tom, co se dělo." řekne mi už nadšeně a já tak nějak zapomenu na to, že předtím byla bez nálady.
,,No to si piš. To až uvidíš ten seznam, to se poděláš!" vykřiknu nadšeně a obě se zasmějeme. Pak se domluvíme na tom, kdy se uvidíme a já zavěsím.
,,No a teď řekni mně, jak jsi se měla, co jste dělali a tak." pobídne mě Larry a já se usměju pro sebe, jsem ráda, že ho to zajímá. Začnu mu všechno vyprávět a jak já to umím, rozkecám se tolik, že mi celý můj monolog vyzbyde na celou cestu domů k Larrymu. Začínám už tohle domů opravdu brát víc jako doma než můj byt, tam už skoro nechodím a nejlepší by bylo ho asi přestat pronajímat, ale furt chci mít nějakou rezervu, kdyby se cokoli posralo.

Vystoupím z auta a počkám na Larryho. Když ke mně zamíří, chystám se jít dovnitř, ale on mi jaksi moje plány překazí. Chytne mě za ruku a tím mi nedovolí jít dál. Pak si stoupne proti mně a vlastním tělem mě jemně přitlačí na auto a než spojí naše rty, chvíli se mi dívá do očí. Já dám svoje ruce na jeho pas a vůbec se mu nebráním. Musím říct, že je příjemný, možná nejlepší, pocit, když vás někdo takhle miluje a vy milujete jeho. Larry se pomaličku odtáhne a znovu se mi podívá do očí a oba se usmějeme.
,,Mám motýlky." zašeptám a Larry se rozzáří jako lampion.
,,Taky je mám." zašeptá a pohladí mě po tváři. Ještě chvíli se mazlíme, pak se rozhodneme jít dovnitř.
,,Máš hlad zlato?" zeptá se mě Larry.
,,No a jakej!" odvětím mu.
,,Hmm, dáme si pizzu?" zeptá se mě a já horlivě přikývnu. Larry pak objedná pizzu, která nám do hodiny přijde.
,,Mmm, ta voní." řeknu, když nasaju to krásnou vůni.
,,To si piš." zazubí se na mě Larry a podá mi trojúhelníček dřív, než si sám vezme. Takové maličkosti jsou přesně to, co ve spokojeném a šťastném vztahu potřebujete.

Z jedení mě vyruší zavření dveří nahoře a já se překvapeně kouknu na Larryho. Dolů seběhne Frank a já tázavě zvednu obočí. Larry protočí oči. To by mě zajímalo, co tu po takové době dělá. Od té doby, co se dal do pohody s rodiči byl skoro pořád u nich nebo u Báry, takže se s nimi asi zase pohádal. Bože, tohlento je mýho kluka bratranec, pomoc.
,,Čau, kam zas jdeš?" zeptá se ho Larry.
,,Ven." odpoví mu Frank jednoduše a já nadzvednu obočí.
,,Zase do práce?" dloubne si do něj Larry.
,,Jo, do práce jdu. Tak mě nezdržuj. Čau."odsekne mu a práskne s vchodovými dveřmi.
,,Takhle pozdě večer, to je blázen." dodá Larry, znovu protočí oči a pak už se znovu pustí do pizzy a my se spolu bavíme o něčem jiném, než je Frank. To je totiž to poslední, co bychom spolu chtěli probírat. Radši budeme probírat nám oboum příjemná témata. Večer si ale lehneme do postele a je nemůžu přestat myslet na to, co se děje. Že by se Bára a Frank nějak hodně pohádali? Ale ne, to určitě ne, je to jenom náhoda, nebo snad ne?

Baru a Veru ❤️