Druhá tvář

74.KAPITOLA

Z pohledu Barči

Na dnešní den jsem si dala volno. Pořád musím myslet na to, jak se na ni díval. Je mi z toho smutno a ta představa, že spolu byli včera na večeři, mě ničí. Já vím, že to je jenom pracovní, ale stejně. On je hezkej, ona je nádherná. Hodí se k sobě. Přetočím se na záda a jen tak koukám do stropu. Po chvíli mi začne zvonit telefon. Chvíli jen tak koukám na jméno na displeji, než hovor přijmu.
,,Ahoj Zdeňku.”
,,Holka, ty zníš jako kdyby tě přejel buldozer.”
,,Jo, trochu se tak i cítím.” lehce se zasměju.
,,Můj radar větří, že se něco stalo. Holka, ty za půl hodiny u mě v salónu. Probereme tvůj problémek a vztahy.”
,,Počkej, dneska-”
,,Nechci slyšet žádné výmluvy, ahoj.” prohlásí a ukončí to dřív, než stihnu něco namítnout. Nezbývá mi nic jiného, než ho poslechnout. Vylezu z postele, udělám si ranní rutinu, obléknu se a vydám se k němu. Dojdu tam akorát na čas.
,,Čau zlato.” přistoupí ke mně a obejme mě. Je to snad jediný kluk, se kterým mohu probírat vztahy a Frank by ho nezabil, protože ho absolutně nezajímá ženské pohlaví.
,,Ahoj Zdendo.” lehce se usměju.
,,Holka, no ty vypadáš. Kdy naposledy jsi si barvila vlasy?”
,,No, už to bude tak tři měsíce?”
,,Pojď.” chytne mě za ruku a posadí mě do křesla. Vykulím překvapeně oči a trochu vyděšeně ho sleduju.
,,Tak kočko, dal bych ti mikromelírek a pak lehký icy přeliv.”
,,Dobře, ty jsi šéf.”
,,Tak se uvolni a já jsem hned tu.” dojde někam a přinese dvě skleničky s limonádou.
,,Páni, ty jsi se na mě připravil.” usměju se, musím říct, že se mi nálada trochu zvedla. Napiju se a sleduju ho při práci. Když mi začne dělat melíry, přejde na jeho klasické vyptávání.
,,Tak povídej, jde o toho tvého borca, že?”

,,No, ano, začalo to tím, že jsem s ním chtěla trávit víc času, než jemu bylo příjemný, což chápu, tak jsem se snažila dost polevit a netlačit tolik na pilu, jak je u mě zvykem. No, pak přišlo pár hádek, pak měl období, kdy se choval hrozně divně. Pak to zase bylo dobrý a teď začal pracovat u svých rodičů ve firmě a víš co?”
,,Ne, ale je to pěkný drama. Určitě je tam nějaká holka.”
,,Ano a víš co je na tom to nejhorší? Je to jeho sekretářka a je krásná.” vytáhnu telefon a ukážu mu fotky na Instagramu.
,,No teda, no, kdybych sbíral mušle, tak jdu do ní, ale to mě naštěstí nezajímá.” mávne nad tím rukou.
,,Ale být na tvém místě, tak si takovou starost dělám taky. Hele, za mě vůbec nechápu, co na tom klukovi vidíš. Na mě působí jako arogantní blbeček.”
,,On takový není. Je to hrozně super kluk a snad lepšího jsem si nemohla přát. O to horší pro mě je, že by se mohl zamilovat do jiné.” povzdechnu si a napiju se.
,,Včera jsem ho chtěla překvapit v práci, ale viděla jsem, jak spolu laškují a domlouvají si “pracovní” schůzku.”

,,No jasně, to mi nějak nesedí, podle mě ji ošukal na místě. Takovýhle to umí.” zamumlá a já na něho hodí vyděšený výraz.
,,Ježiši, ne, zapomeň, co jsem řekl, holka.”
,,Takhle mi moc nepomáháš.” schovám si obličej do dlaní. Zdeněk dodělá poslední melír a pohladí mě po zádech.
,,Baruš, notak, já to tak nemyslel. Hele, dneska si uděláme holčičí den. Dodělám ti ty vlasy, pak půjdeme na nákupy, koupíme ti nějaké krásné šatky a pak tě s někým seznámím. Ano?”
,,Tak jo, nesmím na to myslet.” lehce se usměju. Po dobu působení mi udělá masáž rukou a potom jdeme smýt melírovací směs. Musím uznat, že on masáž hlavy opravdu umí. Potom na lehce vysušeného vlasy dá přeliv a nechá působit. Nakonec mi vlasy umyje úžasně vonícím šamponem, nanese masku a opláchne. Pro krásný účes mi vlasy vyfouká přes kulatý kartáč.
,,Nová diva.”
,,To vypadá krásně.”
,,No, ještě to není ono.” doběhne pro svůj kufřík plný drahé kosmetiky.
,,Teď tě ještě nalíčíme, puso.” mrkne na mě a vyndá všechny krémy a make-upy snad pěti odstínů. Namíchá si dokonalý odstín a pustí se do díla. Udělá mi lehké stíny a výrazné linky. Řasy mi zvýrazní a zahustí řasenkou.
,,Páni, to nejsem já.” prohlédnu se v zrcadle a nestačím se divit.

,,Jsem prostě dobrej, ale teď pojď, ať stihneme přímou tramvaj.” uklidí věci a dojde si pro svou stylovou bundu. Já si posbírám věci, dopiju pití a dojdu ke dveřím. Vyjdeme ven. Zdenda zamkne svůj salón a vydáme se na tramvaj. Stihneme to jen tak tak, ale stihneme a tramvaj nás odveze tam, kam potřebujeme. Hned se vydáme do nákupního centra, kde začne Zdeňkova horečka v nakupování. Za pár minut mám v ruce spoustu šatů.
,,Jdeme zkoušet.” zažene mě do kabinek. Začnu hned zkoušet, ale ani jedny se mi nelíbí. Všechny jsou hrozně upnuté.
,,Nevím, jestli mi to sedí.”
,,Tyhle ne.” podá mi jedny krásné šaty. Které mají sice rukávy, ale jenom ty, které zahalují paže a ramena jsou odhalená. Vypadají božsky.
,,Tak tyhle musíme vzít, vypadáš skvěle.”
,,Líbí se mi, ale ta cena.”
,,Ale notak, platím já.”
,,Ty jsi se zbláznil?”
,,Ne, dej je sem, dojdu je zaplatit a ty se zatím oblékni. Koupíme boty, ty si to pak vezmeš na sebe a půjdeme na kávu, za mým novým klukem.” mrkne na mě a dojde je koupit. Já se mezitím obléknu a dojdu k němu. Zajdeme ještě do obchodu s botami a ten debil mi vybere boty na jehlách.

Nestihnu ani protestovat a už kráčím v mém novém outfitu do Starbucksu na Václavském náměstí. U jednoho stolu sedí kluk asi tak v mém věku. Je podobně oblečený jako Zdeněk a mně dojde, že to bude asi on.
,,To je on?” nahnu se k Zdeňkovi a pošeptám mu svou otázku do ucha.
,,Ano, ale holka, nemáš šanci, ten je můj.”
,,Nebudu ti ho brát. Je mi sympatický, to ano, ale já kluka mám.”
,,Myslím si, že kdyby tě teď viděl, tak se neovládne a zatáhne tě na WC.” zasměje se a dojde k tomu klukovi. Mám trochu problém na těch podpatcích. Musím působit dost vtipně. Oba kluci se obejmou a lehce se políbí. Přijde mi to celkem roztomilé. Svou doslova šnečí rychlostí se konečně dostanu k nim.
,,Ahoj, já jsem Barča.” usměju se na toho kluka a natáhnu k němu ruku.
,,Kamil.” přijme ji a pevně ji stiskne.
,,Sedni si Baruš, přeci tu nebudeš stát.”
,,No, já bych ráda, ale v těch šatech se mi sedá trochu hůře.”
,,Je trochu nová, co se týče v oblasti módy.”
,,Aha, ale sluší jí to, krásně jsi to sladil.”
,,Děkuji, Kamil je návrhář. Navrhuje a šije oblečení známým lidem.”

,,Páni, to je hrozně zajímavé.” usměju se a konečně si sednu. Objednáme si kávu a k tomu nějaký zákusek a kluci mi začnou vyprávět jak se poznali. Pak se dostaneme ke Kamilově práci, jak se k tomu dostal a jak se vypracoval až na takovou pozici.
,,No a pro koho třeba šiješ oblečení?” Zeptám se zvědavě.
,,No, hodně pro nejvyšší smetánku českých herců a taky pro hodně vlivný lidi. Největším odběratelem z těchto zbohatlíků je třeba Sára Müllerová.” vysloví to jméno a já se málem zadusím svým čokoládovým dortíkem.
,,Jsi v pohodě? Vypadáš zaskočeně.”
,,Její přítel je Frank Müller.”
,,No ty kráso. Oni jsou druzí nejbohatší Češi. Vlastní tady několik nejlepších pozemků. Mají i pár nemovitostí v Evropě a pár bytů v Dubaji.”
,,No ty kráso, tak to mi ho vyndej. Ty jsi si teda našla partii.”
,,Já tohle vůbec netušila.”
,,No a jeho máma zajišťuje pronájmy těchto bytů a nemovitostí a z toho ji tečou velký prachy a k tomu ještě vlastní obrovskou firmu.”
,,Panebože, tak to nemám šanci.”
,,Klid, máš.”
,,Nemám, jeho rodiče mě nesnáší, ničím jsem je nenadchla, chápeš? Předevčírem jsem slyšela jejich rozhovor, oni tu holku zbožňujou.”
,,Jakou holku?” Zeptá se Kamil a Zdeněk mu to v rychlosti vysvětlí.

,,Je jasný, že oni dají přednost vystudované ekonomce, před hloupou kadeřnicí. Jsem v háji.” prohlásí frustrovaně.
,,Ty nejsi hloupá kadeřnice, jasný?” napomene mě Zdeněk a já přikývnu. Dojíme a dopijeme. Kluci mě vezmou na procházku po Praze. Je to skvělý, akorát kvůli mně to trochu trvá. Na podpatcích sice chodit umím, ale ne po Praze a ještě v takových. Oba mají podobný smysl pro humor, takže dělají vše pro to, aby mě rozesmáli a hodně často se jim to i vede. Nemyslím tolik na Franka. Sleduji hlavně dění okolo sebe a všimnu si, že pár kluků se za mnou i otočí a to mi vždy trochu zvedne sebevědomí.
,,Je, já si vzpomněl, že si musím vyzvednout novou promo vůni. A hned vybereme i nějakou tobě.”
,,Nejsem proti.” už raději neprotestuju a jdu poslušně za nimi. Ten obchod je hned vedle Starbucksu. Trochu ve mně hrkne, když uvidím na ulici stát černou Audi A6. Potom, ale nad tím mávnu rukou a vejdu za klukama do parfumerie. Tam strávíme asi patnáct minut. Vyjdeme ven celý vysmátí, možná i trochu omámený všemi vůněmi. Najednou si všimnu, že ze Starbucksu vyjde Frank s tou zrzkou. Když dojdou k autu, musí se automaticky kouknout naším směrem. Zdenda si toho všimne též a rychle mě strčí na zeď a dá ruce vedle mé hlavy.

Baru a Veru ❤️