Druhá tvář

100.KAPITOLA

Z pohledu Barči

Prudce se posadím na posteli, čímž vzbudím dřímajícího Franka.
,,Už?!" rychle vyskočí ze židle a začne těkat očima po pokoji.
,,Myslím, že ano." zatnu zuby, když mnou projede další ostrá bolest.
,,Vydrž, pro někoho dojdu." Frank rychle vyběhne na chodbu. Po chvilce se vrátí i s porodní asistentkou v patách. Ta mě zkontroluje a změří odezvy.
,,Ano, teď už to půjde rychle. Přesuneme vás na sál." jemně se na mě usměje a mně se neskutečně uleví, to nejtěžší mě ještě čeká, ale už brzy bude po všem. Chudák Frank zůstane stát v rohu pokoje jako opařený. Až po chvíli se vzpamatuje a následuje sestru, která mě veze na sál. Po chvilce se to rozjede hrozně rychle, bolest už ani nevnímám. Jediné, co si pamatuju, je rudý Frank, kterému jsem málem rozdrtila ruku a poté pronikavý pláč, z něhož mi naskočí husí kůže a i přesto, že se tu poměrně dost topí, aby miminkům nebyla zima, mé tělo pohltí zimnice.
,,Máte krásného chlapečka." usměje se doktorka a podá mi ho do náručí. Lehce se usměju, ale spíš na něho koukám, jak vyvoraná myš. Frank se skloní k nám a prstem se dotkne jeho ručičky. On hned na to zareaguje tím, že jeho prst ve své ručičce sevře.
,,Jak se bude jmenovat? Nemáme jméno."
,,Ale máme. Viď, Mateo."
,,Mateo? To je krásné." usměju se šťastně a políbím ho. Potom si Matea odnesou a Franka pošlou s ním, mě potom převezou na pokoj, kde si chvilku odpočinu. Nebudu ze sebe dělat hrdinku, ale dost mě to vyčerpalo. Asi po půl hodině, přijde Frank a v zápětí, přijde sestřička i s Mateem. Mně dá na ruku pásek s jeho jménem a číslo. Následně mi ho opatrně podá a nechá nás o samotě. Frank si lehne ke mně a pohladí ho po buclaté tvářičce.
,,Má nosík jako ty, i ty vlásky."
,,Jo? Myslíš?"
,,Myslím, že ano, to už vidím, že ti bude podobný." zazubím se a dám mu pusu na čelíčko.
,,Můžu?"
,,No jasně." s úsměvem opatrně podám Matea Frankovi.
,,Ahoj kámo." chytne ho za ručičku.
,,Je takovej zmačkanej."
,,Franku, to většinou miminka bývají, za tři dny to bude lepší."
,,Neboj, bude to fešák po mně."
,,Tak o tom nepochybuju." usměju se na něho a položím si hlavu na jeho rameno.

Z pohledu Franka

Dneska je ten ten. Ten den, kdy Bára konečně odejde z nemocnice domů. Už se nemůžu dočkat, až malého Matea představíme rodině. To máme totiž hned v plánu udělat. Sednu si do svého krásného auta, nastartuju a rozjedu se rovnou do nemocnice. Když tam dojedu, zaparkuju a auto připravím. Pak už se s lehčím zpožděním vydám za Bárou a Mateem. Když tam dojdu, uvidím, jak Bára sedí na posteli, vedle sebe tašku s věcmi a drží Matea. Musím se usmát, když je takhle vidím. Pak k ní pomalu dojdu.
,,Jsi připravena?" zeptám se a ona se na mě překvapeně podívá a pak přikývne.
,,Připravena." odpoví a já vezmu její věci. Pak se společně vydáme k autu a následně dojedeme domů. Tento den si ještě dáme odpočinek, další den se už vydáme na návštěvu rodiny. Nejdříve zajdeme k té mé. Moje mamka na to má pozitivnější názor, než jsem si myslel. Táta zase už přemýšlí nad byznysem.
,,Hm, takže když je to kluk, tak to je super, protože až ti přenechám kompletně firmu, tak ty ji pak můžeš přenechat zase jemu a dodrží se..." No však to znáte, byznys a rodinné dědictví prostě. U Báry rodiny je to o dost veselejší. Zaklepeme a když nám otevřou, začnou se okamžitě sesypávat kolem Matea, který je z toho celý vykulený. Její mamka ho začne hladit po tváři a on nasadí modelový úsměv, ze kterého jsou všechny ženský kolem něj hotový. U nich strávíme celý den a až k večeru se vydáme domů k Larrymu. Říkám záměrně k Larrymu, mám totiž velké oznámení.
,,Ahoj vy dva. Tak už tu máte satana jo?" řekne Larry a Verča se zasměje.
,,Náhodou, to je úplný zlatíčko." zazubí se Bára. Pak se na něj ti dva přijdou podívat, ale ani jeden z nich z něj nějak moc hotovej není. Jsou asi ještě mladý moc.
,,Hele? Mám pro vás všechny překvapení." začnu a lehce mi stoupne nervozita.
,,Ano?" zeptá se zvědavě Larry.
,,Další dítě už ne prosím." dodá rychle s vykulenýma očima.
,,Ne, neboj. Bude se ti to líbit. Ani Bára to neví. Budeme se totiž stěhovat do vlastního!" řeknu a Larry se raduje, jak kdyby mu Verča právě řekla ano.