Druhá tvář

54.KAPITOLA

Z pohledu Barči

Přijdu do práce a hned se ke mně seběhnou holky.
,,Ty jedna tajnůstkářko, ty jsi nám neřekla, že je tak bohatý.”
,,Barča si umí vybrat no.”
,,Cože? O čem to mluvíte?” zeptám se trochu překvapeně. Vůbec netuším, o co tady běží.
,,Tak se koukni.” vyjekne Sofie a otočí na mě mobil s fotkami. Jsou tam fotky mě a Franka na letišti a následně ta v letadle, kde spíme.
,,To si děláš srandu, to snad ne?” vykulím oči na to. Jedna blbá série fotek a obletěla celý internet. Koukám na to jak tele na nový vrata.
,,Zavři tu pusu, vletí ti tam moucha.” zavře mi pusu Evka.
,,Tohle mě hodně překvapilo.” vyblekotám ze sebe.
,,Slavní partneři no, to je riziko povolání, ale teď pojď, musíš nám povyprávět o té soutěži. Jaký to bylo, kdo tam byl, co se stalo a jak jste dopadli?” začne rychle mluvit Sofie, je docela dost zvědavá, ale na druhou stranu jsem ráda, že nemusím myslet na ty fotky, ale na ten zážitek ze soutěže a celkově z Paříže. Naštěstí dneska moc lidí není, takže máme čas na kecání u čaje a sušenek. Tyhle dny nejsou vůbec zlé, ale už se nemůžu dočkat odpoledne, až zase uvidím Franka. Po práci dojdu nakoupit pár věcí do bytu a už jsem na cestě na Václavák, je to naše místo, kde se scházíme, je to jednodušší pro nás oba. Já to mám blíž z práce a Frank taky. Dojdu ke koni a sednu si na lavičku. Dneska tu není ani takový shon. Nesnáším, když je někde moc lidí. Položím si tašku vedle sebe a zadívám se před sebe. Najednou mi někdo zakreje oči. Nebudu lhát, trochu mě to poleká a já sebou trochu škubnu.
,,Lekla jsi se?“ uslyším jeho hlas, což mě trochu uklidní.
,,Ale jenom trochu.” popíchnu ho.
,,Trochu? Mně to trochu nepřišlo.” zasměje se a sedne si vedle mě. Hned ho obejmu na přivítanou.

,,Jak bylo dneska v práci?” řekneme oba nastejno a hned potom dostaneme výbuch smíchu.
,,Tak dáma první.”
,,Vlastně dneska dobrý, bylo málo lidí a tak jsem jim vyprávěla o té soutěži a o Paříži.” zazubím se.
,,To, jak jsme to dělali ve sprše, jsi jim doufám neříkala.”
,,Možná.” provokativně myknu rameny.
,,Ty jedna.”
,,Tak co? Se snad můžu pochlubit ne?”
,,No to je fakt, můžeš mě vychvalovat a hladit mi ego.” drcne do mě loktem. Pak mi povypráví, jak se měl v práci on.
,,Tak to zní super, ale teeď? Co budeme dělat?”
,,Pojď.” zvedne se a natáhne ke mně ruku. S úsměvem ji přijmu a zvednu se. Vezmu si tašku, kterou si hned Frank přebere a vydáme se k autu. Jako správný gentleman mi otevře dveře a já si s úsměvem sednu. Frank si sedne za volant a rozjede se. Dojede k němu domů, teda k jeho rodičům.
,,Copak tu děláme?” zeptám se trochu nejistě.
,,Chci ti představit další členy rodiny.”
,,Vás je víc?” zeptám se teď už zvědavě.
,,Je, ale tyhle mají čtyři nohy a myslím, že z nich budeš nadšená.” pokyne hlavou ven a vystoupí.
Já vystoupím takovou rychlostí, že tak jsem snad nikdy nevystupovala.

Chytnu Franka za ruku a on se vydá k upraveném zelenému plotu, oddělujícímu obrovskou zahradu. Projdeme obloukem a pohled se mi naskytne na krásné stáje a velké výběhy. Moje pusa se hned rozevře dokořán.
,,Vy máte koně?!” vyjeknu jak malá holka, když uvidím tři středně velké koníky a jednoho poníka.
,,Jako správní boháči. Támhle ten zlatej, to je Angela, ta hnědá je Love, ten za nima je Maty a ten prcek je Elda.”
,,Jsou krásní.”
,,Věděl jsem, že se ti budou líbit. Počkej, nechceš se projet?”
,,Počkej, nejsi na ně moc vysoký?”
,,Nemyslel jsem je.” pískne a zpoza rohu stáje se přiženou tři opravdu vysocí koně. Dva hnědáci a jedna bělka. Jeden hnědák hned dojde k Frankovi a začne se s ním mazlit a strkat do něho.
,,Ahoj holka, taky jsi mi hrozně chyběla.”
,,Je krásná.”
,,To je moje Veny. Teda Weodesie.”
,,To je krásné jméno.” usměju se, ale v zápětí se úsměv změní v jakýsi úšklebek, když si ten nejvyšší koník začne hrát s mými vlasy.
,,Jee, ahoj.” zasměju se a začnu ho hladit po žuchvě.
,,Představuji ti Drobka.”
,,Cože?! To je teda pořádnej Drobek.”
,,V tom je ten vtip, ale koukám, že se mu líbíš.”
,,Jo? On mně taky.” usměju se a poplácám ho po krku.

,,Tak co? Projedeme se?”
,,No jasně.” rozzářím se a převezmu si vodítko od Franka.  Připnu si Drobka a vydám se za Frankem do stájí. Každý koník má svůj luxusní box. Na každém boxe visí zlatý štítek s vyrytým jménem. Dám Drobka do jeho boxu a prohlédnu si ho.
,,Ty máš hodně pěknej bejvák.” poplácám ho a on mi odpoví frknutím.
,,To má, viď?” přijde Frank a podá mi jeho bedýnku s čištěním.
,,Děkuju.” vezmu si ho a začnu Drobka čistit. Nebudu lhát, je to trochu náročnější, když se k němu musím natahovat. Frank se tomu občas zasměje.
,,Ty jsi hroznej trpajzlík.” nazve mě tak a začneme se tomu oba smát. Potom přinese jeho věci a pomůže mi ho nasedlat. Nemůžu se vynadívat na na kombinaci královsky modré bederky s čabrakou v kontrastu s černou podsedlovkou a hnědým sedlem.
,,Tobě to sluší, Drobí.” poplácám ho a chytnu ho za otěže. Frank mezitím nasedlá Veny, která je oděna do toho samého, akorát ve vínové barvě.
,,Tak můžeme. Teda ne, ještě počkej.” doběhne pro helmy a vrátí se.
,,Vzal jsem nějakou, myslím, že by ti sedět mohla.” usměje se na mě a nasadí mi ji na hlavu.

,,Dobrý?”
,,Jo, super.”
,,Bezva, tak teď můžeme.” mrkne na mě a vyvede Veny ven. My je s Drobkem následujeme. Vyjdu před stáje a hned začnu hledat stupínek.
,,Ukaž, pojď sem.” přistoupí ke mně Frank, chytne mě za boky a vysadí do sedla. Podá mi otěže a pohladí Drobka po krku. Vrátí se k Veny, vyhoupne se do sedla a ještě si poupraví sed. Nestačím zírat, kolik věcí o koních ví, vůbec bych to do něho neřekla. Ten kluk mě nepřestává překvapovat.
,,Tak můžeme?” usměje se na mě a já kývnu. Jsem si stále nejistá, protože jsem pěknou řádku let nejezdila. Párkrát jsem byla s Verčou, ale to jsem měla jistotu, že Saga držela.
,,Kdyby něco, tak křič, ale neboj, pojedeme vedle sebe, ano? A kdyby to bylo úzké, pojedeš první, tak tě budu mít pořád na očích.”
,,Dobře, věřím ti.” usměju se a pobídnu ho do kroku. Projedeme přes vilovou část až k parku. Odkud to vede do takového malého lesíka. Postupně se začnu uvolňovat a užívat si to.
,,Tak co? Líbí?”
,,Je to úžasný, hrozně si to užívám.”
,,Je to na tobě vidět a mě to těší, jsem rád, že se ti tenhle malý výlet líbí.”

,,Hrozně moc.” usměju se a pohladím ho po ruce.
,,Jsem rád, že jsem měl takový skvělý nápad.” zazubí se a pustí nás před sebe, protože vstoupíme na úzkou lesní cestu. Rozhlédnu se kolem. Tady jsem nikdy nebyla a vypadá to tu krásně.
,,Páni, tady je to hezký.”
,,Počkej až to projedeme do Grébovky.”
,,My jedeme tam? Tam je to hrozně krásný.” vypísknu nadšeně.
,,Je, rád tam chodím.”
,,Opravdu? Já taky, tedy když je na to čas, už jsem tam tak půl roku nebyla.”
,,Já už tam kvůli pracovním povinnostem také delší dobu nebyl. Naposledy jsem tam fotil jednu sérii fotek, ale to už je taky nějaký ten pátek.”
,,No tak tím líp, víc si to užijeme.”
,,To si piš, chceš naklusat? Jenom pomalé tempo, neboj.”
,,Dobře, tak snad se hned nevysypu.” trochu nervózně se zasměju.
,,Nevysypeš, neboj se, když se budeš bát a budeš hodně nervní, on to pozná a bude to ještě horší, takže klid. Nádech, výdech a jedem.”
,,Jasně, nádech, výdech a jedem.” zopakuji jeho větu, už klidněji a pobídnu Drobka do klusu. Nevím, čeho se pořád tak bojím, je to skvělý. Povolím ruce a nechám si je položené na přední rozsoše sedla.
,,No vidíš, jde ti to skvěle.” poví za mnou Frank a já se musím sama pro sebe usmát.

Po chvilce dojedeme do Grébových sadů. Na chvilku sesedneme a necháme koně napást.
,,Málem bych zapomněla, jaký krásný výhled je tady odtud na Prahu.”
,,Jo, tady je opravdu krásný výhled. Musíme sem začít spolu chodit častěji.” usměje se na mě a dá mi pusu na tvář.
,,To musíme, bylo by to fajn.” vrátím mu úsměv. Ještě chvíli jen mlčky sedíme a pozorujeme Prahu. Potom už se vrátíme zpátky do sedel a dojedeme k Frankovi domů. Frank předá Veny s Drobkem podkonímu a mě chytne za ruku.
,,Nemáš žízeň?”
,,Mám a trochu hlad, ale najím se doma, to je v pohodě.”
,,Neblázni, jak znám Irenu, tak už bude navařeno.” vydá se směrem k domu. Je mi z toho divně, když si pomyslím, že mám džíny od chlupů. Vlasy trochu pocuchané od větru a jsem rudá jako rajče. Frank otevře dveře a trochu se zarazí. Já, stojící za ním, lehce nakouknu dovnitř a uvidím jeho rodiče a zřejmě i prarodiče, kteří jsou oblečeni do toho snad nejvíc značkového oblečení.
,,Ahoj dědo, ahoj babi.” pustí Frank mou ruku a dojde se s nimi přivítat. Já zůstanu stát mezi dveřmi, jako vyplašená slepice.

Baru a Veru ❤️