Druhá tvář

87.KAPITOLA

Z pohledu Franka

Od té doby, co Bára začala pracovat u toho Zdeňka nebo jak se jmenuje, uplynulo už pár týdnů, možná i měsíců, už opravdu nevím, mám tolik práce a nabitý program, že už ani nestíhám vnímat čas. S tím kadeřnictvím se to nijak nevyřešilo, ale já už na to vlastně ani nemyslím a Bára už o tom taky moc nemluví, i když myslím, že nad tím neustále přemýšlí. Občas si všimnu, že je zamyšlená a nejspíš se ztrácí ve vlastní hlavě, ale když se jí na to zeptám, nějak to zakecá a stočí téma jinam. Upřímně mi to moc nevadí, nehodlám se dohadovat o tom, kdo to byl, když nemáme důkazy. Je to prostě nefér a jsou to vážná obvinění vůči těm lidem, na které Bára poukázal, a to že ji napadlo hodně lidí. Teď jsem ale každopádně v práci a těším se domů. Nějakou dobu jsem byl u rodičů, ale jsem zase zpátky s Larrym, i když on tam teď pořád má Verču, takže moc sranda s ním není. Snaží se být ten "dokonalej přítel". No ale dneska jdu výjimečně k Báře. Moc často to nedělám, spíš chodíme ke mně když už a nebo jsme spolu někde venku, ale tak změna je život, že?
,,Přemýšlíš nad něčím?" vyruší mě z mých myšlenek Nela, která právě přijde do mé kanceláře a já se na ni jen kouknu, lehce se usměju a zakroutím hlavou. Musím říct, že za těch pár měsíců mě to nadšení pro Nelu vůbec nepřešlo, spíš naopak. Vůči Báře se necítím nijak vinný, ona to neví, já jsem na ni hodnej a tohle je prostě jen něco navíc, co mně dělá radost a nikomu jinému neubližuje, takže to ani nic špatného není.
,,Dobře, tak já jsem se jenom chtěla zeptat, jestli už můžu domů. Jsem dnes celkem unavená." poví s kouzelnýma očima.

Já samozřejmě okamžitě přikývnu a tak Nela zanedlouho odejde. Já tam ještě nějakou tu chvíli pobudu a pak se též vydám směr domov respektive Báry byt. Dorazím tam a zaklepu. Bára mi zanedlouho otevře a trochu překvapeně vykulí oči.
,,Nečekala jsi mě?"
,,No, co tu děláš?" zeptá se mě.
,,Tak hele normál, přišel jsem pracovat." řeknu úplně vážně, až Bára úplně zkamení v obličeji a dokonce se mi zdá, že tam na chvíli vidím i vztek.
,,No tak to můžeš asi rovnou jít." odsekne mi, ale místo vzteku v jejím hlase slyším smutek.
,,Dobrý, klid prosimtě. Myslel jsem to ironicky. Asi jdu za tebou, ne? Co bych tu jinak dělal?" zeptám se jí a vtlačím se dovnitř. Ona následně zavře dveře a chvíli se na mě dívá, jak si sundavám boty. Pak se vydám do obýváku, kde uvidím minimálně tak tři rozdělené zmrzliny, které všechny jí. Překvapeně se na ni kouknu a ona jen mykne rameny.
,,Měla jsem chuť na zmrzku."
,,To chápu, ale...slaný karamel, pistacie a...jahoda. No moc krásná kombinace." uchechtnu se při pomyšlení, jak jí všechny tři najednou. Nechápu, jak jí to může chutnat, ale proti gustu??

Sedneme si k filmu a díváme se na něj. Nevím proč, ale s ní se vždy cítím tak minimálně o pět let starší, s Nelou se cítím naopak mnohem mladší. To je asi to, proč dokážu tyhle dva světy tak odlišit. Všechny ty rozdíly mezi nimi. Nedokážu si mezi nimi ani vybrat, nejde si vybrat mezi něčím, co spolu nemá nic společného. Obejmu ji kolem ramen a přitáhnu si ji k sobě. Bára u toho jí zmrzlinu stále. Nechápu, kam se to do ní všechno vejde, ale dobře. Konečná pro mě je, když je ve filmu sex scéna. Normálně mě to samozřejmě hned nevzruší, nejsem takový prase, ale dneska mám fakt chuť a tohle je už poslední kapka. Začnu jí hrozně nenápadně osahávat, ale moc se mi nedostává žádné reakce. Celkem mě to překvapí, protože běžně se reakce dostaví hned, vlastně někdy spíš začíná ona, ale teď jako bych nic nedělal. No nevadí, přitvrdíme. Dám jí ruku na koleno a sjedu po stehně k jejímu středu. Ještě víc mě překvapí, když chytne mou ruku a dá si ji prostě jenom kolem ramen. Co se to děje? V jakém vesmíru žiju? Tohle se nikdy nestalo. Přísahám, že ne. Když už, tak ona byla ta nápasná.

,,Hele, co děláš?" zeptám se narovinu. Není nic lepšího, než ve vztahu prostě mluvit, že?
,,Co dělám?" zeptá se rádoby zmateně, i když moc dobře vím, že ví, na co narážím.
,,No já se tě snažím vzrušit a ty jsi hrozně odtažitá. Co ti je?"
,,Nic mi není, prostě jenom...nemám chuť." dodá po kratší pauze a pak se podívá na televizi.
,,Aha, pecka. Takže já tě konečně chci, celej den se těším na večer a pak nic. To chceš jako jenom koukat na telku a jíst zmrzlinu?" zeptám se jí naštvaně, ona jen přikývne a ani se na mě nepodívá. Připadá mi, že se mnou o něčem nechce mluvit, ale řešit to rozhodně nehodlám, když se chová takhle a ani se mi nepodívá do očí.
,,Takže budeme jako čtyřicetiletý pár čumět na telku jen tak? Hele sorry, ale to mě netankuje. Jsem mladej kluk a chci něco dělat."
,,Fajn, tak běž něco dělat. Třeba pracovat, jako vždycky." dodá ironicky.
,,Jdu. Čau." odseknu jí, prudce se zvednu a vydám se pryč z bytu. Ani nevím, jestli se za mnou otočí nebo ne, ale já prostě jdu nehledě na okolnosti. Vyjdu ze dveří a bouchnu s nimi, až se otřese skoro celý barák. Nezajímá mě to.

Moje cesta vede jenom jedním směrem, jenom za jednou osobou teď můžu jít. Za osobou, se kterou se cítím jako mladej puberťák a ne starej dědek u televize. Za osobou, která ve mně nechává vždy vzplát ne plamen, ale přímo požár vášně. Ano, jediná osoba, za kterou teď můžu jet, je Nela. Dojedu k ní domů a zaklepu. Ona mi otevře, nejdřív se na mě nechápavě dívá, ale pak mě hned pustí dovnitř.
,

,Co tu děláš Franku?" zeptá se mě něžně a pohladí mě po paži, přitom se mi dívá do očí.
,,Potřeboval jsem tě vidět. Trochu si pročistit hlavu a tak. Můžeme si chvíli povídat?" zeptám se jí a ona přikývne a zavře dveře.
,,Jasně že jo, pojď dál." pozve mě, já si zuju boty a vydám se za ní do jejího krásného bytu. Musím říct, že se mi to tu opravdu líbí. Má to tu světlé, převážně bílé, krásné, no prostě ráj pro moderní designéry. Zavede mě do obýváku, kde dominuje nádherný kožený gauč, no prostě bomba. Sednu si s ní a ona nám udělá něco dobrého k pití. Pak už si začneme povídat a já jí řeknu vše, co mě na Barče dneska štvalo.

,,No, nechápu, že si neváží takového krásného muže, který o ni očividně měl zájem. To víš, to kdybys měl zájem o mě, tak bych se ti vůbec nebránila..." dodá jen tak mimochodem a hluboce se mi zadívá do očí. Já v tu chvíli ztrácím řeč a nemůžu myslet. Jediné, co dokážu, je vnímat. Vnímám, jak se k ní pomalu přibližuju a jak mě její slova hypnotizují. Když už jsme od sebe kousek, vrhneme se na sebe tak, jako to dělají jenom zvířata. Vnímám, jak se jazykem dobývám do jejích úst a jak se moje prsty probíjí skrz její vlasy. Moment, když myslím, že se vznáším a zároveň padám je, když vezme mé přirození do jejích úst. Tak dlouho očekávaná a vyprošovaná vášeň je konečně tady a už mi nic nezabrání. Když se udělám, neváhám moc dlouho a jenom, co se vzpamatuju, stáhnu jí oblečení, postavím ji na gauč na čtyři a zezadu do ní pronikám kam až to jde. Nepopsatelný pocit. Když vyvrcholím už podruhé, padnu vyčerpaně ale s neskutečným zářícím úsměvem na gauč.
,,Tohle jsem potřeboval." vydechnu a Nela si položí hlavu na mou hruď.
,,Jo, to jsi teda potřeboval. Být tvoje žena, máš to pořád."

Další den jsem s ní přišel ruku v ruce. Někteří na mě zvláštně koukali, ale co by nekoukali, když si vedu takovou krásku. Nikdo si nedovolí nic říct. Ještě aby, že? Šéfovo synovi kecat do vztahů moc nemůžou. Dojdu do své kanceláře, kde se ode mě Nela odpojí. Jde si dělat svou práci a já zas svou. Když si sednu za stůl, přistihnu se, že myslím na včerejší nádherný večer. Usmívám se. Najednou přijde táta do mé kanceláře a já k němu zvednu pohled.
,,Ahoj. Vidím, že se usmíváš. Taky jsem slyšel nějaký šepot tady. A chtěl bych říct, že jsem na tebe pyšný. Konečně máš pořádnou slečnu." s touhle větou se usměje a odejde. Nestihnu mu k tomu ani nic říct. Zanedlouho ale za mnou přijde Nela a sedne si mi na stůl, což mě neskutečně rozptyluje. Zvednu k ní pohled, ale na chvíli se zastavím pohledem pod její sukní. Když se podívám do jejích očí, září vášní. Ta holka nemá dost ani po tom, co jsem jí včera tak naložil. A víte co? Já vlastně taky ne. Jsem mladej a mám si užívat, že jo? S touhle myšlenkou se zvednu, Nela seskočí a začneme se líbat. Ne moc vášnivě, aby to nepřerostlo ve víc, jsme totiž na tenkém ledě. Najednou ale uslyším bouchnutí dveří a tak se prudce odtáhnu, ale už pozdě...

Baru a Veru ❤️