Druhá tvář

73.KAPITOLA

Z pohledu Verči

Musím vám povědět, že to, jakým způsobem se těším, je neskutečné. Doteď nemůžu uvěřit, že pro nás Larry něco takového udělal. Koupil nám dovolenou v luxusní destinaci, o které jsem si myslela, že se budu učit jenom ve škole. Ale ne, to by nebyl Larry aby mě zase nepřekvapil. Někdy se sama sebe ptám, jaké další překvapení má v rukávu. Věřím, že jich málo není. Jelikož Larry není ještě moc fresh, radši řídím já, aby se nám ještě těsně před dovolenou něco nestalo. Cestou si všimnu, že Larrymu dokonce padá hlava. Chudák. Musí být fakt unavenej. Hudbu co nejvíc ztlumím, aby ho nezrušila, a po nějaké době konečně dojedu na letiště. Tam si vezmeme svoje kufry z kufru a vydáme se do letištní haly. Vyhledáme si nás let do Vídně na obrovské tabuli se všemi lety a já se klasicky začnu těšit, když uvidím všechny ty destinace. Larry se na mě otočí se zářivým úsměvem.
,,Vypadáš nadšeně." poví a já přikývnu.
,,Taky že jsem. Konečně po tolika praxích v hotelnictví se taky někam dostanu a to jenom kvůli tobě. A ještě lepší na tom je, že je to s tebou." řeknu a hned se automaticky obejmeme. On mě pevně tiskne k sobě na vypracovanou hruď svýma velkýma svalnatýma rukama. Já ho hladím ve vlasech a stojím na špičkách, abych se mu alespoň trochu výškově vyrovnala.
,,Tak jo, asi můžeme jít, viď?" zeptá se mě, když se od sebe odtáhneme a já přikývnu. Najdeme si, kam máme jít a tam se taky vydáme na odbavení. Stoupneme si do fronty, která je teda příšerná. Čekáme v ní dobrých dvacet minut. Mezitím čas využijeme k mazlení, klasicky. Larry mě objímá zezadu a já ho hladím po rukách. Někdo by si myslel, že jsme trapný, ale mně na tom nepřijde nic trapného, navíc nezacházíme do extrémů.

Po odbavení kufrů projdeme všemi kontrolami, až konečně dojdeme do haly, kde jsou všechny gaty.
,,Prvně asi najdeme náš a pak si něco můžeme dát, co?" navrhnu a Larry hned nadšeně přikývne.
,,Jo, jídlo, prosím. Už umírám. Malej Larrouš už křičí." dodá s psíma očima.
,,Počkej, jakej malej Larrouš?" zeptám se se smíchem.
,,No žaludek, ne? Nebo bys chtěla nějaký ne moc malýho Larrouše?" zeptá se a zvedne obočí, přitom ale lehce přimhouří oči a lehce se i usměje.
,,Hmm, asi si ho nechám na hotel." mrknu na něj a oba se usmějeme. Pak dojdeme k našemu gatu, kde čeká už pár lidí. Letí nám to skoro až za hodinu, tak se rozhodneme jít se teda najíst, protože let bude dlouhý a v letadle je to snad ještě dražší než tady. Ne teda že by to Larrymu nějak vadilo, ale stejně. Tady na to budeme mít klid a větší výběr. Dojdeme do jednoho z obchůdků a objednáme si bagety, kafe a džus. Larry nechá slečně dýško a já se musím usmát, je to gentleman. Sedneme si ke stolu a počkáme, než nám to slečna donese. Poděkujeme a pustíme se do toho.
,,Hmmm, to je velmi dobré." zabručí Larry, já se usměju a přikývnu.

Když si vychutnávám křupavou bagetu, nějaká slečna přijde k našemu stolu, sehne se a Larrymu dá ruku na rameno.
,,Larry, jseš to ty?" zeptá se a já se zmateně koukám střídavě na ni a na něj.
,,Ehm, jo, já-" začne Larry, ale ona ho nenechá mluvit.
,,Sabina, pamatuješ si mě?" zeptá se ho, mě ale totálně ignoruje, jako bych tu nebyla.
,,Ehm, ne, nepa-"
,,Ale notak, já vím, že jo. Spali jsme spolu rok a půl zpátky." vykřikne nadšeně a já vykulím oči a zrychlí se mi dech. Snažím se nežárlit, ale když si představím, že spal s někým jiným přede mnou a teď tu ta holka stojí vedle mě, moc mi to nejde. Nejsem ale typ na dramatické scény, takže jenom tiše sedím a pozoruju to.
,,Hele fakt si to nepamatuju, sorry. Teď tady mám svoji holku, takže bych byl rád, kdybys odešla." dodá ostře Larry a já vykulím oči. Musím říct, že tohle jsem nečekala a dost mi to pomohlo při ovládání žárlivosti, protože vidím, že on je mi věrný. Hned se cítím uvolněněji. Ona na mě hodí otrávenej a napříjemnej pohled. Očividně ona žárlí víc než já, přitom nemá právo.

,,To je tvoje holka? Aha, takže bych asi neměla říkat, že jsme se líbali nedávno na té párty a pak to vedlo k něčemu víc, že?" zašeptá tak, abych to slyšela. Zmateně se kouknu na Larryho. Ten celý zrudne a upře pohled na mě.
,,Larry?" zeptám se ho přísně a zamračím se.
,,K čemu to vedlo?" zeptám se znovu, ale hlas se mi zlomí.
,,Zlato, prosím, věř mi. K ničemu nic
nevedlo, já se s ní ani nelíbal, ani si ji nepamatuju. Vůbec nevím, kdo to je a proč to říká. Asi žárlí nebo nevím, protože před tebou jsem s nikým vztah nechtěl. Jsi moje jediná, prosím. Miluju tě, Veru. Nikdy bych tě nepodvedl ani opilej. Vymýšlí si to." Larry mě chytne za ruku, kterou mám položenou na stole. Já chvíli pohledem tikám mezi nimi, pak jeho ruku pustím a stoupnu si přímo před ní.
,,Okamžitě vypadni od mýho kluka. Nevím, jestli máš pošramocený ego z toho, že tě jenom využil, ale nezajímá mě to. Nebudeš mi tady kazit vztah a vykládat lži, takže koukej vypadnout, než tě nahlásím tady ochrance za obtěžování." zamračím se jak nejhrůzněji dokážu a klidně bych se vsadila, že z mých oči šlehání blesky.

Ona k mé úlevě jenom zavrčí, dupne si jak malý dítě a odejde. Já ji sleduju, dokud mi nezmizí s dohledu. Bestie jedna. Pak se obrátím k Larrymu, který na mě napjatě kouká. Sednu si zpátky ke stolu a podívám se mu do očí. Pokusí se mě chytnout za ruku, ale já ucuknu.
,,Zlato, já-"
,,Larry, přísaháš, že jsi s ní na žádné párty nic neměl? Ani pusu?" zeptám se ostře, ale uvnitř se začínám klepat strachem. Nevěra, to je to, co mě na vztahu nejvíc děsí. Mám problém věřit lidem, protože dnešní doba je už tak zvrácená, že je jen málo párů, které by se nepodváděli, jenomže pro mě je to největší hřích ve vztahu. Nedokázala bych s někým takovým být. Nikdy. Je to prostě zrada. Věřím, že nespokojenost se dá řešit jiným způsobem, například někdy otevřít hubu a mluvit. Svět by byl mnohem lepší místo, kdyby se každý naučil otevřeně mluvit ohledně toho, co chce a co cítí.
,,Přísahám Verunko. Ani s ní, ani s nikým jiným. Kromě toho jsem bez tebe na žádné párty nebyl." dodá a já přikývnu. Je pravda, že jsme hodně často spolu, i když to jsou i manželé a dokážou se povést. Ale já mu věřím, že mi říká pravdu a doufám, že toho nebudu litovat.

Natáhnu ruku na tom stole a chytneme se za ně. Když tak uděláme, uvidím, že se mu hrozně uleví. Málem se mi do očí nahrnou slzy, když mi dojde, co se mohlo stát. Asi všichni znáte to, jak vám po nějaké době dojde, co se vlastně děje a v té chvili teprve začnete cítit ty emoce spjaté s tím.
,,Miluju tě Verunko, moc tě miluju." nahne se přes stůl a dlouze mě políbí na čelo.
,,A já tebe, Larry." pohladím ho palcem po kloubech na ruce. Ještě nějakou dobu jenom takhle v klidu sedíme a vstřebáváme toto nemilé překvapení. Pak si dojíme své bagety, dopijeme nápoje a zvedneme se od stolu. Hned se chytneme za ruku a ruku v ruce se vydáme ke gatu. Teď už je pravý čas k tomu, abychom tam šli. Za chvíli už ho nejspíš otevřou a já nechci čekat dalších dvacet minut ve frontě. Naštěstí ta Sabina nebo co to bylo s námi neletí. Kdyby jo, asi bych jí musela rozbít ten její plastickej čumák. Ve frontě jsme skoro na začátku, takže když přijdou letušky a gate k letadlu se otevře, téměř ihned můžeme dovnitř.

Najdeme svoje místa a Larry mě nechá jít k oknu. Máme výhled přímo nad křídlem. Rovnou se připoutám a Larry udělá to samé. Asi za dvacet minut už jedeme na runway. Zastavíme, pak se letadlo rozjede a rychle začne nabírat rychlost, nakonec zvedne čumák a celé se zvedne do vzduchu. Nevím proč, ale já tohle prostě miluju. Ten pocit, když se odlepíme ze země, je jeden z nejlepších. Když se letadlo zarovná, hlavu si položím na Larryho rameno, ale celou cestu jsem ticho. Stále přemýšlím o té holce, ale naštěstí necítím žádný vztek vůči Larrymu, nezaslouží si ho jenom proto, že dřív byl jiný a že spal s holkou, která očividně chtěla víc a on ne. Vlastně když se nad tím zamyslím, je to docela velký kompliment, že já jsem ta, pro kterou se změnil. Nad touhle myšlenkou se musím usmát a náhlý pocit lásky mě donutí mu dát pusu na tvář, pak ale další, další a další, přemístím se i na krk a místo pusinek se to zvrhne na líbání. Larry má prsty zapletené v mých vlasech a jemně tahá, zřejmě si to taky užívá. Po pár minutách se ale odtáhnu, když si všimnu letušek, které právě procházejí uličkou. Musím se odvrátit k oknu a na škále od jedné do deseti rudosti jsem zhruba tak pětadvacet.

Baru a Veru ❤️