Druhá tvář

66.KAPITOLA

Z pohledu Barči

Ráno se probudím celá rozlámaná, celou noc jsem měla spíše trhavé spaní. Myslela jsem na Franka a na to, jestli se jeho stav nezhoršil. Dneska jsem si vzala volno, abych pro něho dojela do nemocnice. Dojdu si vyčistit zuby, obléknu se, trochu se upravím, abych nevypadala jako po flámu. Vezmu jeho oblečení, které si tu nechává, když je u mě. Vezmu si kabelku, boty, klíče od auta a dojdu k autu. Nasednu a rozjedu se do motolské nemocnice. Dojedu tam po dvacetiminutovém zdržení v koloně a začne boj o hledání volného parkovacího místa. Naštěstí se mi celkem brzy povede jedno ulovit a já zaparkuju. Není to ani daleko od hlavní budovy. Vezmu věci, zamknu auto a vydám se dovnitř. Na recepci potkám vrchní sestru, která mě zavede na jeho pokoj. Potichu vejdu a zjistím, že Frank ještě spí. Čelo mu zdobí pěkný škrábanec a pořádně barevná modřina okolo. Jeho nos je fialový též a ret má sešitý dvěma stehy. Potichu si povzdechnu. Nevím, co mě trápí víc, jestli pohled na něho, nebo myšlenka, jestli se náhodou nestalo něco na té akci. Dojdu blíž k jeho posteli a sednu si na její kraj. Jemně ho pohladím po tváři, v tu chvíli mě jeho ruka chytne za zápěstí a pevně ji stiskne. Otevře oči a rychle mou ruku pustí. Překvapeně na něho koukám a nemůžu ze sebe vydat ani hlas.
,,Barčo, promiň, já myslel, že je to ten týpek, co ležel vedle na posteli, byl hrozně divnej.”
,,To je v pohodě, spíš jsem se lekla. Jak ti je?” rychle zaženu tuhle situaci.
,,Na píču, bolí mě hlava, kvůli těm stehům mluvím jako idiot a navíc mi možná seberou řidičák. Jsem prostě píčus.”
,,Dobře, to řízení jsi trochu podělal, ale hlavní je, že jsi relativně v pohodě.” lehce se usměju.
,,Odvezu tě domů.”
,,A nemohl bych dneska přespat u tebe?” při jeho otázce se mi zrychlí trochu dech.

,,Nechci domů, to bych měl od těch dvou zase spoustu věcí na talíři a neměl bych klid.” rozhodí rukama a mě to trochu zamrzí, že chce být u mě jenom z tohohle důvodu.
,,Nebo počkej, myslíš, že by jsi mě mohla hodit k našim? Tam bych měl větší klid.”
,,Jasně, ale klidně můžeš být u mě, mně to nevadí a dneska mám volno, tak bychom si mohli pustit film nebo seriál.” rozzáří se mi oči.
,,Nene, já tě nechci otravovat. Pojedu k našim, oni jsou dneska taky doma, tak pokecáme.” nebudu lhát, trochu mě bodne u srdce.
,,Dobře, tak já počkám na chodbě.” řeknu trochu chladněji a podám mu oblečení. Bez dalších slov vyjdu na chodbu a sednu si na jednu z laviček před pokoji.
,,Dobrý den, jste slečna Jarešová?” zeptá se mě postarší pán v bílém plášti.
,,Ano, dobrý den pane doktore.”
,,Pan Müller má lehčí otřes mozku, takže nic vážného. Sestra na recepci vám předá mast na mazání těch stehů a za čtrnáct dní ať si dojde na vyndání.”
,,Dobře, děkuji pane doktore.” lehce se usměju, podám si s ním ruku a rozloučím se.

Počkám na Franka a pak dojdu na recepci. Frank ještě podepíše nějaké papíry a sestřička mu podá tu mast. Frank, i když trochu nerad, si ji nakonec vezme. Rychlým krokem se vydám ke svému autu. Nechci dát na sobě nic znát. Proto celou cestu k autu i cestou k němu domů jsem zticha a tvářím se neutrálně. Vysadím ho u jeho rodičů a odjedu do práce. Dnes jsem měla jiné plány, ale prostě se to tak stalo a já musím něco dělat, abych nemyslela na své zklamání.
Holky se mě začnou vyptávat, ale já se jenom zavřu do šatny, kam si vezmu cvičnou hlavu a začnu si vytvářet a zkoušet návrhy na svatební účesy. O víkendu totiž budu česat kamarádku mé sestřenice, která se vdává. Okamžitě si vybavím, jak jsem jako malá snila o svatbě na zámku, velké hostině a krásných šatech. To je ale všechno až za dlouho.
,,Ahoj, můžu dál?” vykoukne na mě zpoza dveří Sofie.
,,Jasně, pojď.” odpovím, ale spíš se soustředím na uhlazení pramene vlasů.
,,Stalo se něco? Tohle děláš vždy, když tě něco trápí.”
,,Já nevím, asi jo, nebo takhle...mám takový divný pocit, že se něco stalo na akci, na které Frank byl a do toho ještě Frank se mnou nechtěl zůstat. Nevím, asi nad tím moc přemýšlím, třeba chtěl jenom být s rodiči. Měla bych to nechat.”

,,Asi jo a navíc on je přeci slavný a to si myslím, že už by ses něco dávno dozvěděla z novin.”
,,Máš pravdu.” lehce se usměju, ještě chvíli si povídáme a pak mě Sofi nechá pracovat. Já po třech hodinách předělávání a upravování mám konečně hotovo. Nechám ji na stojanu v zasedačce, vezmu si věci a vydám se domů. Doma si dám sprchu a udělám si večeři. Zapnu si film na Netflixu a trochu se uvolním po dnešním napjatém dni. V půlce filmu mi přijde zpráva od Verči, abych si zapla hlavní zprávy. Chvíli na tu zprávu jen tak koukám a pak si zapnu televizní noviny. Hned na mě vyskočí reportáž z afterparty z toho velkého večírku. Dozvím se, že nakonec to byla i akce pro známé české osobnosti, jako jsou herci i zpěváci a tak dál. V jednom záběru je tam Frank s nějakou dívkou a pak je tam vložena ta jeho nehoda. Moje srdce teď buší jako o závod. Vezmu mobil, že mu napíšu, ale všude na mě začnou vyskakovat články. V jednom se píše o jeho vášnivé líbačce s jednou topmodelkou.

Začne se mi motat hlava, když na mě vyskakuje jeden bulvární článek za druhým. Moje zvědavost je však silnější a já každý článek začnu číst. V hlavě mi při tom běží jediná otázka. Je to pravda nebo to není pravda? Žaludek mám sevřený a můj pocit, že to se mnou každou chvílí sekne, je čím dál tím silnější. Z mého řekněme tranzu mě vytrhne zvonek. Vyleká mě to tak, že leknutím vyhodím telefon do vzduchu. Naštěstí ho chytnu dřív než dopadne na stůl a rovnou do mého jídla. Zvednu se od stolu a dojdu otevřít. Tam stojí udýchaný Frank, kterému teče pramen krve po nose z té rány na čele.
,,Nevěř tomu, co se říká.” vydá ze sebe mezitím, co se snaží popadnout dech. Chytnu ho jemně za ruku a vtáhnu ho do bytu. Zavřu za námi a dojdu do kuchyně. Ukážu mu na židli. Vezmu si čistý kapesník a lehce ho namočím. Frank si mezitím sedne a já mu otřu krev z nosu.
,,Kde jsi si to udělal?”
,,Když jsem běžel, tak jsem se vzal o větev, bral jsem to parkem, abych tu byl dřív. Do MHD mě nikdo nedostane.” řekne a já se lehce zasměju.

,,Vypadáš snad ještě hůř, než ráno.” zalepím mu to, aby mu to dál neteklo. Vyhodím kapesník a mlčky si sednu naproti němu.
,,Líbal jsi tam jenom ji?” při položení téhle otázky, se můj hlas lehce zlomí.
,,Já doufám, ale opravdu to bylo jenom jednou a nic víc, jenom pusa. Vždyť víš, že miluju jenom tebe Baru.”
,,Já vím, já vím, že těmhle bulvárním článkům nemůžu věřit, oni vždycky všechno překroutí. Mě spíš zamrzelo to, že jsi chtěl za rodiči a nechtěl jsi být se mnou.”
,,Notak Barčo, tohle už jsme řešili, nemusíme být pořád spolu.” řekne trochu chladným tónem a já přikývnu, i když mě to trochu zabolelo.
,,Myslíš, že by jsi mě mohla zase odvést?” poškrábe se na zátylku a to už se mi nahrnou slzy do očí.
,,Promiň, ale teď si přijdu jak kus hadru a ne jako tvá holka. Za co mě máš? Ty mi tady v podstatě naznačíš, že jsem na tobě závislá, tak promiň, že mám o tebe strach a miluju tě. Taky se ti omlouvám, že chci s tebou trávit čas, když spolu chodíme a promiň, že občas žárlím, když se cucáš s jinýma holkama.” naštvaně popadnu klíče od auta, vezmu si jenom baleríny a vyjdu z bytu.

Frank na to nic neřekne, taky vyjde, já zavřu, zamknu a seběhnu schody do přízemí. Dojdu k autu, odemknu ho a sednu si za volant. Počkám na Franka a pak se znovu rozjedu k němu domů. Zastavím před velkou bránou.
,,Víš, já jsem udělal za ten večer hodně chyb a vím, že jsou tu věci, které se nedělají.” začne najednou.
,,Já tě miluju Barčo, ale musíš si uvědomit, že tím, jak to všechno ženeš dopředu, tím se to kazí. Já tě miluju a moc, ale myslím si, že jiný kluk už by tě dávno nechal. Trochu zpomal a zkus se nad tím pozastavit a zamyslet.” bez dalších slov vyleze z auta, zabouchne dveře a vydá se domů. Tohle mě trochu dostalo, vůbec ho nepoznávám. Párkrát se zhluboka nadechnu a rozjedu se pryč. Místo domova ale dojedu k odlehlému místu. Z kaslíku si vezmu baterku a starý rezavý klíč. Po polní cestě se dostanu k dveřím, které spojují plot, který oplocuje menší lom. Naštěstí se mi podaří dveře odemknout. Dojdu k malému jezírku, posadím se na jeho břeh a zakloním hlavu. Odtud jsou vidět snad ty nejhezčí hvězdy. Vytáhnu z kapsy telefon a vypnu ho. Snad mě teď večer nikdo shánět nebude.

Baru a Veru ❤️