Druhá tvář

48.KAPITOLA

Z pohledu Larryho

Dojdu rychle otevřít. Za dveřmi stojí dívka, na kterou jsem čekal. Jelikož je tu Frank, musím vymyslet náhradní plán.
,,Ahoj zlato, můžeme vyrazit?" zeptám se hned a Verča s úsměvem přikývne.
,,Nezlob tu Frankline." ukážu na něho ukazováčkem a lehce se zamračím. Rychle zabouchnu dveře, abych náhodou neslyšel jednu z jeho debilních poznámek o tom, jakej debil jsem.
,,A kam to jedeme?" zeptá se Verča zvědavě.
,,To je překvapení." mrknu na ni a otevřu jí dveře u spolujezdce.
,,Nesnáším překvapení zlatoo."
,,Ale nebrblej a sedej. Šup." pohrozím jí, samozřejmě ze srandy a ona si s nevelkým přesvědčením sedne. Já zavřu dveře. Usadím se za volant, nastartuju. Chvíli si užiju ten zvuk motoru a pak už se rozjedu na místo určení. Je to vlastně tátova chata na Šumavě. Ale nedejte se zmást, spíš než chatu to připomíná luxusní haciendu. Má tři prostorné ložnice, dvě luxusní koupelny, velkou kuchyň s obývákem, zahradu, ovocný sad a bazén s vířivkou. No prostě luxus.
,,Opravdu mi to neřekneš?"
,,Ne, už jsem ti to říkal brouku."
,,Ach jo." udělá naoko uraženou.
,,Ale neboj se zlato, už tam brzy budeme." mrknu na ni a pohladím ji po stehně.
,,Dobře, tak já ti budu věřit." pohladí mě po ruce, kterou mám danou na jejím stehně. Rychle se na ni kouknu a usměju se. Po hodině dojedeme k již zmiňované chatě.
,,Larry? Co tu děláme?" zmateně se rozhlédne.
,,Klid, je to rodinná chata, pojď ty šmudlo." usměju se a vystoupím. Verča taky vystoupí a rychle mě dožene. Já zamknu auto a chytnu ji za ruku. Dojdu k brance a otevřu ji stejným způsobem jak jsem to dělával jako malej špunt.
,,Páni, to je velký." zatočí se Verča dokola, aby jsi prohlédla velkou zahradu.
,,No a počkej, až to uvidíš uvnitř." dojdu ke dveřím, vezmu klíče z keramického džbánku schované za květináčem a odemknu.
,,Až po tobě." pokynu jí rukou a nechám ji vejít.

,,Děkuji, pane gentlemane." zahihňá se a vejde. Hned ve dveřích se zarazí.
,,Počkej, tohle nevypadá jako chata."
,,Klame tělem co?" zasměju se a lehce ji popostrčím dovnitř, abych mohl zavřít.
,,Tak tady je kuchyň." dovedu ji do kuchyně, která má výhled do sadu a na vzdálené hory.
,,Páni, to je krása. Jaké jsou tam stromy?"
,,Co si pamatuju, tak jabloně, hrušky, dvě broskve, švestky, meruňky a třešně."
,,Páni, pojedeme sem v létě?"
,,No jasně." usměju se.
,,Pojď, ještě ti ukážu zbytek." chytnu ji za ruku a dovedu ji do obýváku, kde je luxusní stěna s velkou televizí, hned naproti je prostorný gauč a velkou dominantou obýváku je klavír.
,,Páni, ten klavír je nádherenej. Mohla bych si zahrát?"
,,Nevidím důvod, proč bys nemohla." usměju se, sednu si na lavičku a odklopím víko, které zajistím. Prsty přejedu po klaviatuře.
,,Ty jsi hrál."
,,Cože? Ne, na to jsem moc nešikovnej." řeknu trochu nervózně. Hrál jsem asi pět let, kvůli mamce. Dodnes si vybavuju, jak mě čapla za můj batůžek s Bleskem McQueenem a dotáhla mě na tu hodinu.
,,Nekecej, podle těch gest jsem to poznala." zkříží ruce na prsou. Musím uznat, že je dobrá detektivka.

,,Dobře, hrál jsem pět let, protože to chtěla máma a mě to pak začalo i bavit. Jenomže jsem pak postoupil do juniorské ligy a ta už byla náročnější a tak jsem musel přestat."
,,To je mi líto. Zahraješ mi ty?"
,,Já? Ne to ne, upadnou ti uši."
,,Ale notak, tohle se nezapomíná." usměje se a usadí se po mém boku.
,,Dobře." přejedu prsty po klávesách a nejdřív si zahraju pár tónů. Proklepu si prsty a začnu hrát Nothing Else Matters od Metallicy.
,,Páni." vydechne Verča vedle mě a položí si hlavu na moje rameno. Já se pyšně usměju a zavřu oči. Překvapí mě, že se nepotřebuju koukat na své ruce, protože si to pamatují. Dohraju poslední tóny a otevřu oči.
,,Larry, to bylo úžasný." dá mi pusu na tvář a já se trochu začervenám.
,,Děkuju, nevěřil bych, že si to budu ještě pamatovat."
,,Jak jsem říkala, tohle se prostě nezapomíná."
,,Měla jsi pravdu, tak a teď ty."
,,Já? Ne to ne, teď se budu stydět za svůj výkon."
,,Ale nekecej." trochu se posunu víc ke kraji, aby měla lepší přístup.
,,No dobře, ale nesměj se mi."
,,Nebudu zlato." pohladím ji po zádech a ona začne hrát nejznámější písničku z filmu Titanic. Když si trochu není jistá, trochu jí pomůžu, ale jenom decentně.

Když skončí, hned jí zatleskám.
,,Vidíš, bylo to skvělý." políbím ji za odměnu. Musím se přiznat, že mě to začalo bavit. Proto si zkusím vybavit ještě další písničky. Nakonec to dopadne tak, že hrajeme společně a smějeme se, když se náhodou nesejdeme.
,,Chceš se projít po okolí, než se vrátíme do Prahy?"
,.No jasně, hrozně ráda." rychle se zvedne. Já se usměju zaklapnu víko, zvednu se a chytnu ji za ruku. Vyjdu ven, zamknu dveře a vydám se přes sad do lesa. Vzpomínám si, že tu byla stezka k nějakému jezeru.
,,Počkej, tady byla nějaká stezka. Jo tady, pojď." zazubím se a vydám se po cestě. Naše cesta vede kolem luk, kde se pasou krávy.
,,Páni, ty jsou krásné." zastaví se Verča a zatáhne mě k sobě.
,,Jsou, hlavně koukej na ty telátka."
,,Jezuu, ty jsou." celá se rozzáří. Rád ji vidím se usmívat, je to pro mě signál, že je se mnou šťastná a to je to, co dělá šťastným mě. Obejmu ji zezadu kolem pasu a položím si bradu na její rameno. Ona si opře hlavu o tu mou a pohladí mě po ruce.
,,Tohle jsou chvíle, na které budu dlouho a rád vzpomínat." pošeptám jí do ucha.

,,Já taky lásko. Já taky." otočí se ke mně a spojí naše rty. Já se usměju do polibku a jednou rukou ji pohladím po tváři.
,,Půjdeme dál?" zeptám se, když se od sebe odtáhneme.
,,No jasně." přikývne a rozejde se dál. Po asi dvaceti minutách nás stezka dovede k jezeru. Musím uznat, že opravdu čistější vodu jsem snad neviděl.
,,Páni to je nádhera." pootevře Verča pusu. No jo, je ve stejném úžasu jako já.
,,No, to v Praze jen tak neuvidíš." pronesu a Verča se začne smát.
,,Co-co-co je?"
,,Wow!" vydá ze sebe rozesmátě a to rozesměje mě, takže se oba smějeme a já stále nevím proč, ale je mi to fuk. Když se pomalu uklidníme, zůstanu viset pohledem na jejích očích. Ona mi přímý pohled do očí opětuje. Nedá mi to a přitáhnu ji k sobě. Hned se začneme líbat a naše oblečení letí dolů. Nikdo nikde, ideální stav. Položím ji do trávy, lehnu si opatrně nad ni a proniknu do jejího nitra. Odměnou pro mě je její tichý vzdych. Začnu pomalu a pak navyšuji tempo, ale stále jsem něžný. Je to spíš pomalejší a smyslnější milování. Jsem hluboko v ní a hrozně se mi to líbí. Přitisknu si Verču blíž k tělu, abych cítil její horké tělo a každý její detail. Po chvíle se krajinou začne linout naše tiché sténání.

Po několika minutách oba dojdeme k vrcholu. Hledíme si do očí a postupně rozdýcháváme to, co se stalo.
,,Páni, to bylo úžasné." zašeptá Verča a prohrábne mi lehce zpocené vlasy.
,,Bylo, užil jsem si to moc." pohladím ji po tváři. Chvilku ještě takhle ležíme, než se začne ochlazovat. Rychle na sebe naházíme oblečení a vydáme se zpátky k chatě. Dojdeme tam kolem páté.
,,Tak jo, je čas jet domů, po cestě se můžeme zastavit v Mekáči."
,,Tak jo, moc ráda." zazubí se a zahoupe našema rukama. Doma si posbíráme naše věci, nasedneme do auta a já se rozjedu do Prahy. Po cestě se zastavíme u Mekáče a v klidu se najíme, než se zase vydáme na cestu. Naštěstí už nejsme tak daleko. Od mekáče nechám řídit Verču a já si tak můžu trochu odpočinout.
,,Konečně doma." vystoupím a protáhnu se.
,,Ale bylo to skvělý."
,,To je pravda, byl to skvělý den a výlet." obejmu ji kolem ramen, zamknu Selenu a dojdu domů. Trochu mě překvapí, že je tu tma.

,,Asi jsme tu sami." Verča si skousne ret a stoupne si ke mně.
,,To musíme využít." chci se k ní naklonit, ale přeruší mě v pohybu velká rána.
,,Kurva, co to bylo?" vykulím oči a trochu se odtáhnu.
,,To netuším, ale bylo to někde vzadu." ukáže Verča tím směrem a mně to hned dojde. Posilovna.
,,To je pako." naštvaně se tam vydám a rozrazím dveře.
,,Můžeš mi říct, co tu sakra vyvádíš?"
,,Ježiši, vy už jste tu? Já myslel, že jste se odstěhovali."
,,Haha, vtipný. Buď potichu, neslyšíme vlastního slova." napomenu ho a chystám se odejít.
,,Já narozdíl od tebe občas zvedám činky a ne jenom palačinky z talíře."
,,Haha, vtipné, raději makej, jsi pohublej." rejpnu si do něho, chytnu Verču za ruku a vydám se do svého pokoje.
,,To je napudrovanej debil." řeknu a Verča se začne smát.
,,Co je? Je to pravda." usměju se a lehce ji polechtám na břiše.
,,Hele!" zahihňá se.
,,Copak?" obejmu ji kolem pasu a přitáhnu ji blíž k sobě.
,,Miluju tě."
,,Já tebe lásko moje." pohladím ji po vlasech a dlouze ji políbím. Ona mi zaplete ruce do vlasů a lehce zatáhne.
,,Chci tě."
,,Já po tobě toužím už delší dobu."

Baru a Veru ❤️