Druhá tvář

34.KAPITOLA

Z pohledu Barči

Trochu sebou škubnu, když Frankovi začne zvonit mobil.
,,To je Andy." povzdechne si, odtáhne se ode mě a poodejde dál si vyřídit hovor. Mě najednou pohltí chlad. Jeho objetí bylo tak příjemně hřejivé a bezpečné. Otočím se, opřu se o zábradlí a sleduju ho. Bohužel je ode mě dost daleko, abych slyšela, o čem mluví, a odezírat s mou angličtinou...to fakt nezvládnu. Trochu se nad touhle poznámkou uchechtnu. Frank ukončí hovor a rychle dojde ke mně.
,,Baru, je mi to hrozně líto, ale budu muset do práce. Chybí jim tam nějaké fotky, musíme je dofotit, aby se mohli poslat k tisku."
,,Dobře." lehce se usměju a pohladím ho po ruce.
,,Sejdeme se doma, pošlu sem Jacka."
,,Jasně, tak já tu na něho počkám."
,,Buď opatrná." dá mi pusu a rozběhne se pryč z mola. S údivem sleduju jeho svalnatý ruce, jak se mu při běhu pokaždé jinak vytvarují. Když se mi ztratí z dohledu, tak se otočím zpátky a dál pozoruji hejno rybiček. Je to úžasná podívaná. Po chvíli pro mě přijede Jack a odveze mě domů. Poděkuju mu, rozloučím se a dojdu nahoru do bytu. Frank tu samozřejmě ještě není, tak dojdu zapnout pračku a pustím se do práce na kabátu. Moc mi to ale nejde, protože myšlenkami jsem stále u Franka. Pořád musím myslet na tu chvíli na molu s rybičkami. Byl to hrozně super zážitek. Lehce se nad tou vzpomínkou pousměju a zase se pustím do šití. Nakonec toho zvládnu docela velký kus. Lehce to přežehlím a dojdu vyndat vyprané prádlo, pověsím ho na sušák a suché prádlo si připravím na žehlení. Než se mi žehlička nahřeje, tak si oloupu brambory a dám je vařit. Rozložím si žehlící prkno a pustím se do žehlení. Spoustu holek tohle nebaví, ale já jsem k tomu byla celý život vedená, takže se z toho za ta léta stala docela i obliba.

Jsem už skoro u posledního trička, když uslyším klíče v zámku. Moje oči musí svítit jako dvě hvězdy. Nebyl pryč tak dlouho, ale stejně jsem ráda, že už je zpátky doma.
,,Čau.” řekne trochu naštvaně, ještě než vstoupí dovnitř. Docela mě to překvapí a v mé hlavě začne poletovat milion otázek.
,,Ahoj, tak jaký bylo focení?”
,,Ale jo dobrý, jenom nevím, proč kvůli třem fotkám tak šíleli, to jsme mohli stihnout i zítra.” skopne svoje boty a zavře vchodové dveře.
,,Tak to asi zítra budeš mít volno.”
,,Jsi hluchá? Nebudu, mám focení pro dobročinnou akci.”
,,Dobře, promiň, nemusíš být hned tak...”
,,Co? Já jsem v pohodě.” jenom přikývnu, nechci, aby se to stáhlo k hádce. Složím poslední tričko, dám ho do košíku k ostatnímu, dojdu do pokoje a začnu oblečení skládat do skříně.
,,Baru?” pootevře dveře a já se k němu otočím.
,,Omlouvám se, že jsem byl trochu hrubší, tohle mě opravdu naštvalo, strávil jsem zbytečný čas s focením, když jsem mohl být s tebou.”
,,Franku, to je v pohodě, je to tvoje práce a my dva spolu jsme.” dojdu k němu a pohladím ho po tváři.
,,Já jsem ráda, že tu můžu být.”
,,Já jsem rád, že tu jsi.” chytne mě za tváře a dlouze políbí.

Omotám mu ruce kolem pasu.
,,Opravdu mě to mrzí.”
,,Já vím, ale nic se neděje.”
,,Tak se mnou půjdeš zítra.”
,,Co? Ne to nemůžu, co bych tam dělala?”
,,Byla můj doprovod, pojď, bude to zábava. Je to v Central Parku.” na chvilku se odmlčím a začnu to promýšlet.
,,Baru notak, bude to zábava.” zazubí se.
,,Tak jo, půjdu.”
,,Super.” zahuláká nadšeně a dá mi rychlou, ale sladkou pusu. Usměju se na něho a pohladím ho po tváři.
,,Ježiši, já vařím večeři.” rychle se odtáhnu a doběhnu do kuchyně. Rychle brambory vypnu, vezmu do ruky hrnec, abych je slila.
,,Au, doprdele.” rychle položím hrnec a kouknu se na svou ruku.
,,Barčo, co jsi to vyváděla?”
,,Nic, to je dobrý.”
,,Vždyť to máš červený.” chytne mě jemně za tu ruku, dojde do koupelny a dá mi ji pod tekoucí studenou vodu. Nebudu lhát, dost se mi uleví, když se studená voda, dotkne mé horké ruky.
,,Je to lepší?”
,,Mnohem, už to tolik nepálí.”
,,To ještě přijde. Nech si to pod tou vodou, já jdu pro lékárničku.”
,,Nikam nejdu, neboj.”
,,Dobře, protože jestli utečeš, tak si tě stejně najdu.” mrkne na mě a dojde pro lékárničku.

Po chvilce se vrátí i s lékárničkou. Vypne vodu, jemně mi ruku osuší a namaže mastí na popáleniny. Musím uznat, že i při této činnosti je hrozně sexy a je skvělé ho při tom pozorovat.
,,Nebolí?”
,,Ne, už je to lepší.” usměju se a on mi dá pusu na nos.
,,Děkuju.” oplatím mu to a dám mu pusu na tvář. Ruka mě ještě trochu bolí a pálí, ale už je to lepší. Jsem ráda, že mám takhle skvělého ošetřovatele.
K večeři si dáme tak nějak to, co je, takže brambory s tatarkou. Tohle jídlo jsem měla naposledy jako malá, ještě když brácha chodil na fotbal. Po večeři všechno uklidíme. Unavená po dnešním chození padnu do postele a skoro okamžitě usnu. Ráno se probudím celkem brzy, usnout už se mi nepovede, proto se zvednu a dojdu si dát sprchu, když jsem si ji včera nedala. Po sprše se hned obléknu, namaluju a učešu. Dojdu do kuchyně a připravím snídani. Raději jenom toasty, aby se nestala další pohroma. Nikdy jsem taková trubka nebyla, jako teď. Nebo jako byla, ale ne takhle. I když...jo byla, ale nikdo mě neviděl. Co když si Frank bude myslet, že jsem nemehlo?

,,Dobré ráno.” vytrhne mě Frank z mého přemýšlení a já nadskočím leknutím, jak jsem ho nečekala.
,,Fuj, ty jsi mě vyděsil.”
,,Vypadáš, jako kdyby jsi viděla ducha.” zasměje se.
,,Ty se plížíš jako duch.” trochu ho bouchnu do ramene.
,,Auvajs.” zahraje, jak ho to bolí.
,,Ty jsi-”
,,Tak nemáš furt myslet na mě.” mrkne na mě a lišácky se usměje.
,,Já nemyslím jenom na vás pane Müllere.”
,,A nelžete slečno?”
,,Vychované slečny nikdy nelžou.” mrknu na něho a podám mu jeho talíř se snídaní.
,,Tak to ti budu muset věřit.” děkovně se usměje a sedne si ke stolu. Já si vezmu taky svůj talíř a sednu si k němu.”
,,Nech si chutnat.” popřeju mu dobrou chuť a pustím se do toho.
,,Dobrou chuť krásko.”
,,Děkuju a nech těch lichotek.” trochu se začervenám.
,,Říkám jenom pravdu a ty krásná jsi.” pohladí mě po ruce a já se stydlivě usměju. Po chvíli dojíme, já uklidím nádobí a Frank se dojde připravit.
,,Andy je tady, můžeme?” Zeptá se Frank a já si poskládám věci do kabelky a dám si ji přes rameno.
,,Můžeme.” chytnu ho za ruku a vyjdu ven. Frank zamkne a společně sejdeme dolů k autu.

Frank mi jako správný gentleman podrží dveře a já si sednu do auta. Pozdravím se s Andy a když si sedne i Frank, tak se rozjede do Central Parku. Jsem celkem nervózní, já obecně moc nerada vyhledávám takové velké akce.
,,V pohodě? Vypadáš nervózně.”
,,Jo, jsem trochu nervózní, nemám moc ráda takové akce.”
,,Neboj, bude se ti to líbit.” usměje se a pohladí mě po stehně. Od nás to do Central Parku netrvá dlouho a po pár minutách už dorazíme do samotného víru dobročinné akce pro děti. Frank je hned poslán k hlavním organizátorům a já zůstanu s Andy v davu lidí, co se přišli zúčastnit.
,,Jak se ti tu zatím líbí?” Rozvine Andy konverzaci. Vlastně od doby, kdy jsem tu, tak jsme spolu moc nemluvily.
,,Je to tu obří.” Trochu nervózně se zasměju.
,,To je, ale je tu hezky, rušno, ale je to někdy i zábava. Časem si zvykneš, Frank sem bude jezdit častěji na focení kolekcí.” Radostně se usměje, ale můj úsměv povadne. Trochu se to asi čekat dalo. Pokusím se to hodit za hlavu a zaposlouchám se do řeči hlavního organizátora. Po hlavním proslovu se ujmou proslovu další a nakonec i Frank. Potom přijde program pro děti.

Nejvíc mě zaujme stánek, kde dětem na obličej malují různé ornamenty nebo zvířátka.
,,Baru, ty to umíš s vlasama?” přiběhne za mnou Andy.
,,Ano, umím.”
,,Výborně, tady máš gumičky, dokázala bys holčičkám zaplést copánky?”
,,No jasně, to pro mě není vůbec žádný problém.” usměju se a následuji ji do stánku. Připravím si všechno potřebné, jako hřeben na rozčesání, bodovací na rozdělení pěšinek a gumičky. Upravím si židli, kouknu se před sebe a hned vykulím oči. Před mým stánkem už se začíná tvořit dlouhá fronta. Musím říct, že mě to hodně nabudí pozitivní energií a já se hned pustím do práce. Za krátkou dobu stihnu zaplést asi pět druhů copánků. Tenhle adrenalin mi chyběl - cítit zase vlasy mezi prtsy.
,,Ahoj, tak pojď.” usměju se na holčičku s krásnými dlouhými vlásky. Zapletu ji dva holandské copánky. Jednou bych taky chtěla mít dcerku, abych ji mohla dělat něco s vlasama.
,,Můžu vás poprosit? Mohla byste mi ji pohlídat?” zeptá se maminka té holčičky a dá mi do náruče tak šestiměsíční mimčo. Trochu vykuleně kývnu. Děti mám ráda, ale ještě nikdy jsem nechovala, takhle malé miminko. Když začne kňourat, hned s ním začnu pohupovat a přiznám se, že se mi to začíná líbit. S úsměvem vyhledám Franka a když se naše pohledy setkají, víc se usměju. Nakonec jsem ráda, že jsem jela.

Baru a Veru ❤️