Druhá tvář

41.KAPITOLA

Z pohledu Verči

Právě vyrážíme kamsi na výlet. Nebudu lhát, trochu jsem doufala, že tam půjdeme s Larrym sami, ale nevadí. My si to ještě mnohokrát vynahradíme.
,,Díky, že jste mě nechali sedět vepředu." povím, když se otočím dozadu k Barče a Frankovi.
,,Máš za co no." odsekne mi Frank a já vykulím oči a rychle se kouknu dopředu.
,,Hele, nebuď na mou milovanou zlej nebo ti takovou napálím, že se ti hlava zamotá." řekne Larry, aby mě chránil a já se musím usmát.
,,Aby ses z ní neposral." odpoví Frank a už podle tónu poznám, že stoprocentně protočil oči.
,,Vy jste byli domluvený, co?" zkusí to znovu Frank.
,,Ne, fakt ne. Já opravdu nerada sedím vzadu. Mám z toho takovej klaustrofobickej pocit a není mi to prostě příjemný. Natož v takovém málem autě, jako máš ty." odseknu a pak už je Frank naštěstí ticho. Larry mi dá nemocnou ruku na stehno a já se usměju a pohladím ho po paži. Jsem ráda, že se mu to tak rychle léčí. Už s ní dokáže docela dobře hýbat. Nebo to jenom hraje...
,,Ehm, kam to teda jedeme?" zeptám se a všichni myknou rameny.
,,Oukej, takže to je na mně. Jasně, jak jinak." uchechtnu se a Larry se na mě krátce podívá a zvedne obočí.
,,No jsi prostě dokonalá zlato. Ne jak ty dva." řekne Larry a já se musím usmát. Slyším, jak vzadu bručí Frank a unikne mi malé uchechtnutí. Naštěstí to ignoruje a já zakloním hlavu a začnu přemýšlet, kam bychom mohli jet.
,,Hele, co třeba do Kutný Hory?" navrhnu.
,,Co tam?" dodá pohrdavým tónem Frank. Zdá se mi to nebo mě úplně nesnáší?
,,No je tam Kostnice a taky kostel. Myslím, že i nějaký muzeum lega nebo tak. A pak se můžeme prostě projít." navrhnu a Larry radostně přikývne. Alespoň někdo. Barča jenom kývne a Frank zabručí.
,,Nudaaa."
,,Hele, nikdo vás nenutil, abyste s náma jezdili." brání mě Larry.
,,Fajn." odsekne Frank a protočí oči.

,,Tobě se ten nápad líbí lásko?" zeptám se Larryho a ten mi lehce zmáčkne stehno.
,,Moc zlato. Nikdy jsem na takový věci nebyl, ale s tebou se tam těším." řekne a já totálně roztaju.
,,Ty jsi tak sladkej." neodpustím si a dám mu dlouhý polibek na tvář.
,,Můžete toho už nechat?" dodá Frank a ve mně už začne kypět vztek. Můžu se tady vůbec nadechnout, aby mě nekomentoval?
,,Hej, bručouni vzadu jsou ticho, jo?" řekne Larry, přísně.
,,Ale já nejsem-" začne Barča.
,,Ne, ale necháváš ho být, takže jsi vinná stejně." odsekne Larry. Začínám si říkat, že jsme opravdu měli jet sami. Bylo by to o moc klidnější. Larry najede na dálnici a pořádně to rozjede, což konečně zvedne náladu v autě. Pustí hlasitě hudbu a všichni křičíme text a kýveme do toho hlavama. Larry prstama bubnuje do volantu. Nemůžu si pomoct, ale u řízení je nehorázně sexy. Kdyby tu nebyli ty dva, tak už jsem ho dávno nechala někde zastavit a zbytek říkat nemusím.
,,Jo, jedem! Rozjeď to Larrysone!" křikne na něj Frank a Larry sešlápne plyn. Volant už v této chvíli drží oběma rukama samozřejmě. Koukám na rychle ubíhající krajinu a auta, která míjíme.

Ani se nenaděju a jsme v Kutné hoře. Larry najde nejbližší možnou ulici, kde můžeme zaparkovat. My pak všichni vystoupíme a já se nadechnu čerstvého vzduchu. Frank se protáhne, Larry se rozhlédne a Barča... Barča spí?! Vykulím oči a podívám se do auta. Frank si všimne mého pohledu a koukne se taky do auta. Přistoupí k ní a něžně ji vzbudí. Já už je pak nevnímám, protože ke mně přijde Larry a něžně mě svým tělem přitiskne na auto. Musím se usmát a zvednu pohled k jeho očím.
,,Ani nevíš, jak mi za tu hodinu tohle chybělo." zašeptá mi u ucha.
,,Copak ti chybělo?" zeptám se ho trochu provokativně.
,,Ty. Tvoje blízkost. Tvé teplé tělo a dlouhý pohled do tvých oči. A taky..." poví a pak přitiskne rty na ty mé a několikrát za sebou mě něžně políbí.
,,...tvé sladké rty." dodá s úsměvem a já se rozzářím jak lampion a obejmu ho kolem krku. Ještě nějakou dobu se objímáme. Ano, byla to sice jenom hodina, ale i tak mi hrozně chybělo jeho objetí. Nevím, co bych dělala, kdybych ho neviděla třeba celý den. Asi bych zešílela. Jsem na něm úplně závislá, možná až nezdravě.

,,Tak jo, tak na informacích si koupíme lístky a půjdeme, jo?" navrhnu a všichni přikývnou. Cestou si koupíme zmrzlinu a na informacích naštěstí bez keců koupí Frank lístky. Nejdříve se vydáme do kostela, který jde vidět hned na první pohled.
,,Wow, ten je krásnej." řekne Barča a já se na ni usměju. Když dojdeme dovnitř, dáme jim lístky a vydáme se po kostele. Kluci si samozřejmě ze všeho dělají srandu a já se čas od času k nim taky přidám. Když projdeme spodní patro, tam se vydáme po schodech nahoru. Tam je jakási minigalerie. Jdeme po dřevěných mostech a okolo nás visí obrazy.
,,Hele, to vypadá jako ty." řekne Frank směrem k Larrymu a ukáže na jeden obraz. Je to nějaká zvláštní karikatura a vypadá fakt otřesně, když si představím, jak by člověk dle toho měl vypadat. Jinak karikatura je povedená.
,,Haha, moc vtipnej. Jako ty tu bohužel nevypadá nic, protože do toho kostela už by ani sám Bůh nevlezl." setře ho Larry a já se musím zasmát. Bára si nepomůže a taky se lehce uchechtne. Mě naštěstí nechá být a ji zpraží pohledem. Pak se ale usměje a chytne ji za ruku. Když to uvidím, musím se nad tím pousmát. Larry si toho všimne, obejme mě kolem ramen a přitáhne mě k sobě blíž.

Pak sejdeme zase dolů a Larry ruku přesune do mojí zadní kapsy.
,,Larry, to nemůžeš, jsme v kostele." šeptnu káravě a on se zatváří jako štěně, kterému vezmete hračku.
,,Venku, ano?" nabídnu mu a on s úsměvem dítěte přikývne. Pomalu vyjdeme zase ven a rozhlédneme se, kde by mohla být ta Kostnice. Úplně nevím, co přesně si pod tím představit. Každopádně Barča najde nějakou mapu a podle ní se vydáme za naším cílem. Dojdeme někam, kde by to mělo být, ale je tam hřbitov.
,,Já jsem dal tolik peněz za návštěvu hřbitova?" zakleje Frank.
,,Jako by to pro tebe něco znamenalo." odsekne mu Larry a on protočí oči. My s Barčou se na ně nechápavě koukneme a jim dojde, že řekli trochu moc, než měli. Necháme to nakonec být, protože uvidím vstup do té Kostnice.
,,Hele, támhle!" ukážu rukou, za druhou ruku držím Larryho a táhnu ho za sebou ke vstupu. Frank jde za námi a Bára popobíhá za ním. Dojdu dovnitř, kde jsou opět lidi, co kontrolují lístky. Zdůrazní nám, že tam nemáme nic fotit. Zajímalo by mě proč, ale chápu to.

Rozejdeme se dolů, kde je taková menší místnůstka a náhle pochopím, proč se tomu říká Kostnice. Ano, všechno je tu doslova a do písmene z kostí. Nespočet kostí.
,,Wow, to je mega lásko. Ty jsi teda našla místo." dodá s úžasem Larry, který má otevřenou pusu a točí se dokola.
,,Zajímalo by mě, kolik tu reálně je ostatků lidí." řekne Frank a já mu přikývnu. Nebudu lhát, taky by mě to zajímalo. Bára s úžasem pozoruje jednu něco jako pyramidu z kostí a Frank k ní přistoupí a obejme ji zezadu kolem pasu. Bradu si položí na její hlavu a společně sledují tu pyramidu. Já s Larrym jdeme ruku v ruce a pomalu si to procházíme.
,,To je pánev nebo lopatka?" zeptá se Larry bezradně a já se potichu zasměju.
,,Ulomená pánev zlato." odpovím mu a on vděčně přikývne.
,,Jak se někomu může zlomit pánev?" zeptá se mě.
,,Já nevím zlato, nejsem doktor. Asi když spadneš z hodně velký výšky? Nebo se to mohlo stát až posmrtně. To už se asi nedozvíme." řeknu a Larry zamyšleně přikývne.
,,Zajímavé. Víš, že jsi hrozně chytrá?" řekne najednou a já překvapeně vykulím oči.
,,Co? Larry, tak to vůbec. Studuju lehkou školu a ještě soukromku. Co je na tom chytrého?"

,,No...škola přece neurčuje inteligenci. A ty jsi podle mě hrozně chytrá." dodá a vítězně se usměje.
,,Tak to vůbec zlato moje, ale dobře. Lichotí mi to." dodám s úsměvem a oba už se pomalu vydáme ven. Počkáme chvíli na Barču s Frankem a mezitím si prohlížíme náhrobky a příjmení na nich. Je to hrozně smutný, ale zároveň mě zajímá, jestli je tu někdo s příjmením, jaké znám.
,,Čau, co děláte?" ozve se najednou za námi hlas Franka a my oba vylekaně nadskočíme.
,,Nekalosti, očividně." dodá s úšklebkem Barča.
,,No hrozný nekalosti no." zasměje se Larry a pak už se všichni vydáme ven. Ještě chvíli se procházíme po městě a pak si dáme i oběd v jedné restauraci. Po obědě se všichni usadíme v autě a Larry se rozjede domů.
,,Nakonec to nebylo tak hrozný, ne?" zeptám se.
,,Ušlo to." odpoví mi Frank a Larry zakroutí nesouhlasně hlavou. Začnu se bát, že se mu to nelíbilo.
,,Bylo to úžasný. Jednak proto, že to bylo prostě mega a druhak, protože to naplánovala moje holka." dodá pyšně a já se začervenám.
,,Dobře, tak příští výlet vymýšlíš ty zlato." dodám a Larry na mě hodí psí oči. Všichni se tomu zasmějeme a až do konce cesty máme dobrou náladu.

Baru a Veru ❤️